Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 23/2022-21
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 4.200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč a zákonný úrok z prodlení 10 % z částky číslo od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč a zákonný úrok z prodlení 10 % z částky [číslo] od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 20. 10. 2021, domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí částku 4.200 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 31. 5. 2018 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouvy o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7.700 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 13.500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v kartě klienta a dále ověřeny z databáze neplatných dokladů MV, lustrací v systému právnická osoba, náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání a vyhodnocením aktuální finanční situace klienta. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagovala.
2. Žalovaná se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ve věci nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Předmětem řízení je nárok na zaplacení neuhrazené části spotřebitelského úvěru a příslušenství.
6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu:
7. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 31. 5. 2018 smlouvu o úvěru, jako smlouvu spotřebitelskou. Žalobkyně poskytla žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7.700 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 13.500 Kč. Dle evidenční karty klienta byla žalovaná ke dni žádosti o úvěr vdaná, se základním vzděláním, nebyla trestně ani„ soudně“ stíhána, bydlela v rodinném domě, zaměstnána byla na plný pracovní úvazek u VUT obec s příjmem 10.634 Kč. Výdaje žalované tvořily nájem a inkaso 2.000 Kč a energie 500 Kč, dále jsou zde uvedeny výdaje na jiné úvěry a zápůjčky klienta ve výši 1.200 Kč, bez další specifikace. Soud zcela postrádá doložení nákladů na bydlení např. dokladem SIPO a dále přesnější údaje ohledně předchozího dluhového zatížení žadatelky. Soud také postrádá údaj o výdajích na dopravu žalované do zaměstnání, které se nachází mimo obec, kde má žadatelka bydliště a informaci o výdajích na základní potřeby (jídlo a ošacení).
8. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalované bylo v roce 2019 zahájeno soudní řízení o vymožení pohledávky z předchozího spotřebitelského úvěru poskytnutného nebankovním subjektem dle smlouvy z 11. 1. 2018 (výše žalované částky 108.219 Kč), přičemž splátka tohoto úvěru byla sjednána ve výši 3.546 Kč měsíčně.
9. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely smlouvu o úvěru, jako smlouvu spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
17. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni 31. 5. 2018 dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované na bydlení, na osobní potřeby a na dopravu do zaměstnání. Soud považuje částku 2.500 Kč jako výdaje jedné osoby na bydlení, jídlo, ošacení a dopravu jako částku zcela nevěrohodnou, pod hranicí životního minima. Vzhledem k chybějícímu ověření nákladů na bydlení a předchozího dluhového zatížení žadatele, pak nelze dospět k jinému závěru, než že poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s ničím nepodloženými údaji žadatele o jeho výdajích a další posuzování solventnosti žadatele pak již proběhlo zcela formálně s cílem vykázat aktivitu pro splnění povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující ověření informace o výdajích žadatele a předchozím dluhovém zatížení žadatele), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 5. 2018.
19. S ohledem na uvedený závěr, pak je povinností žalované vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto plnění celkem 10.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 13.500 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila a navíc zaplatila o 3.500 Kč více, než jí bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.
20. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu)