Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 23/2022-21

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 4.200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč a zákonný úrok z prodlení 10 % z částky číslo od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4.200 Kč a zákonný úrok z prodlení 10 % z částky [číslo] od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 20. 10. 2021, domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit jí částku 4.200 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 31. 5. 2018 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouvy o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7.700 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 13.500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v kartě klienta a dále ověřeny z databáze neplatných dokladů MV, lustrací v systému právnická osoba, náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání a vyhodnocením aktuální finanční situace klienta. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagovala.

2. Žalovaná se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle ust. , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Předmětem řízení je nárok na zaplacení neuhrazené části spotřebitelského úvěru a příslušenství.

6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu:

7. Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 31. 5. 2018 smlouvu o úvěru, jako smlouvu spotřebitelskou. Žalobkyně poskytla žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7.700 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč Celkem žalovaná na svůj dluh zaplatila 13.500 Kč. Dle evidenční karty klienta byla žalovaná ke dni žádosti o úvěr vdaná, se základním vzděláním, nebyla trestně ani„ soudně“ stíhána, bydlela v rodinném domě, zaměstnána byla na plný pracovní úvazek u VUT obec s příjmem 10.634 Kč. Výdaje žalované tvořily nájem a inkaso 2.000 Kč a energie 500 Kč, dále jsou zde uvedeny výdaje na jiné úvěry a zápůjčky klienta ve výši 1.200 Kč, bez další specifikace. Soud zcela postrádá doložení nákladů na bydlení např. dokladem SIPO a dále přesnější údaje ohledně předchozího dluhového zatížení žadatelky. Soud také postrádá údaj o výdajích na dopravu žalované do zaměstnání, které se nachází mimo obec, kde má žadatelka bydliště a informaci o výdajích na základní potřeby (jídlo a ošacení).

8. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalované bylo v roce 2019 zahájeno soudní řízení o vymožení pohledávky z předchozího spotřebitelského úvěru poskytnutného nebankovním subjektem dle smlouvy z 11. 1. 2018 (výše žalované částky 108.219 Kč), přičemž splátka tohoto úvěru byla sjednána ve výši 3.546 Kč měsíčně.

9. Smluvní vztahy založené smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

10. Dle ustanovení , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

16. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely smlouvu o úvěru, jako smlouvu spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni 31. 5. 2018 dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované na bydlení, na osobní potřeby a na dopravu do zaměstnání. Soud považuje částku 2.500 Kč jako výdaje jedné osoby na bydlení, jídlo, ošacení a dopravu jako částku zcela nevěrohodnou, pod hranicí životního minima. Vzhledem k chybějícímu ověření nákladů na bydlení a předchozího dluhového zatížení žadatele, pak nelze dospět k jinému závěru, než že poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil s ničím nepodloženými údaji žadatele o jeho výdajích a další posuzování solventnosti žadatele pak již proběhlo zcela formálně s cílem vykázat aktivitu pro splnění povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující ověření informace o výdajích žadatele a předchozím dluhovém zatížení žadatele), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 5. 2018.

19. S ohledem na uvedený závěr, pak je povinností žalované vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto plnění celkem 10.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 13.500 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila a navíc zaplatila o 3.500 Kč více, než jí bylo poskytnuto. Soud tak žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle )