Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 51/2022-15
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 617 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 017 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 198 Kč od 14. 11. 2020 do 31. 8. 2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 600 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40 Kč od 14. 11. 2020 do 31. 8. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku ve výši 982,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo, PSČ.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 017 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 198 Kč od 14. 11. 2020 do 31. 8. 2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 600 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40 Kč od 14. 11. 2020 do 31. 8. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku ve výši 982,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ].
Žalobkyně se podáním ze dne 31.8.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 3 617 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 3. 8. 2020 do 13. 11. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne 3. 8. 2020.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
Smlouvou číslo ze dne 3. 8. 2020 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Seat Alhambra anonymizováno. Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně po 2 721 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 3. 8. 2020. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a jí předloženého výpisu měl soud za to, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 3. 8. 2020 do 13. 11. 2020 v celkové výši 3 017 Kč a náklady na vymáhání ve výši 600Kč. Dopisem žalobkyně ze dne 21.9.2020 adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva uplynutím této lhůty zanikne. Dopisem žalobkyně žalovanému ze dne 25.11.2020 měl soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že smlouva zanikla dne 12.11.2020 Sazebníkem vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1.7.2016 měl soud za prokázáno, že upomínka k zaplacení dlužného pojistného činila 160Kč.
Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm.e) zák.č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo.
Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zbytek svého nároku ve výši 600Kč uplatnila žalobkyně s odkazem na Sazebník vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění, v němž byl tento poplatek sjednán. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě do Sazebníku se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Zároveň částka 300Kč za upomínku neměla oporu v listinách, které žalobkyně použila na podporu svých tvrzení, neboť ze shora uvedeného sazebníku vyplývala cena 160Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného. Soud proto žalobu, co do částky ve výši 600Kč zamítl (výrok II. rozsudku).
Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 3. 8. 2020 do 13. 11. 2020 ve výši 3 017Kč a soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 982,74 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 617 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).