Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 338/2021-32
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 36 547,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 683 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 683 Kč od 15.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 271,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 683 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 683 Kč od 15.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 271,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 36 547,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o vydání platební karty anonymizována tři slova (dále jen„ Smlouva“), a to na základě žádosti žalované o vydání karty anonymizována tři slova ze dne datum. Nedílnou součástí smlouvy je Žádost, Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet anonymizována dvě slova, Revolvingové obchodní podmínky (ROP) žalobkyně, a příslušný Sazebník poplatků. V rámci sazebníku poplatků a ROP se žalovaná seznámila s úrokovou sazbou, poplatkem za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč v prvním a 450 Kč v každém dalším případě prodlení, poplatkem za výběr hotovosti ve výši 2% z částky + 59 Kč a zasláním výpisu poštou ve výši 25 Kč, stejně jako s úrokem za revolvingový úvěr a tzv. poplatkem z prodlení ve výši dle Čl. 2 odst. 1. ROP. K otázce úvěruschopnosti žalované žalobkyně výši příjmů žalované vyvozuje mimo jiné z jejího prohlášení učiněném v Žádosti, kde žalovaná deklarovala měsíční příjem ve výši 25 700 Kč. Tuto skutečnost si žalobkyně ověřila dle výpisů z bankovního účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, které žalovaná žalobkyni předložila. Stejným způsobem si žalobkyně ověřila též výši výdajů žalované. Žalovaná částka se skládá z načerpaného úvěru (transakcemi v průběhu prvního měsíce od aktivace karty, tj. od 5. 6. 2020 do 9. 6. 2020, z poplatku 25 Kč za poslání výpisu poštou, poplatku za výběr hotovosti z bankomatů v ČR i zahraničí ve výši 2% z vybírané částky + 59 Kč, poplatku za vedené účtu ve výši 1 490 Kč a poplatku za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč za první prodlení a 450 Kč za každé další, z úroků za revolvingový úvěr s úrokovou sazbou ve výši 9,9 % p.a. a nakonec z poplatku z prodlení v celkové výši 24,15 % p.a. z částky, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení. Žalovaná se v průběhu trvání smluvního vztahu dostala do prodlení a dle posledního výpisu č. 4 za rok 2021 za ní žalobkyně eviduje nedoplatek ve výši
36 547,02 Kč, splatný ke dni 14. 5. 2021, který se skládá z jistiny ve výši 33 212 Kč a ke dni 14. 5. 2021 kapitalizovaném příslušenství ve výši 3 335,02 Kč. Žalované byla dne zaslána dne 23.2.2021 předžalobní výzva, na žalovanou částku dosud ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Z listin předložených žalobkyní označených jako Žádost o vydání karty, Potvrzení po přijetí žádosti, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Revolvingové obchodní podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník poplatků, výpisy z účtu, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dne datum dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, který byla oprávněna žalovaná čerpat prostřednictvím platební karty a současně se zavázala vyčerpané prostředky včetně úroků a poplatků pravidelně splácet v částce odpovídající uskutečněným transakcím, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody se staly dle ujednání stran Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty anonymizována dvě slova s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalované o vydání karty, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet anonymizována dvě slova (VOP), Revolvingové obchodní podmínky (ROP) včetně Sazebníku poplatků. Žádostí o vydání platební karty ze dne datum je dále v řízení prokázáno, že žalovaná v této uvedla, že je svobodná, má jedno dítě, je zaměstnána u právnická osoba jako administrativní pracovnice, její měsíční příjem činí 25 700 Kč, výdaje 8 000 Kč. Příjmy žalované byly ověřovány z výpisu z účtu žalované, přičemž takto uvedený příjem žalované v Žádosti neodpovídá příjmu žalované od právnická osoba, ani ve výpisu z běžného účtu za dobu 4/ 2020 (příjem pouze ve výši 17 200 Kč), ani za 3/ 2020 (příjem pouze ve výši 18 200 Kč). Žalobkyně k důkazu předložila výpisy z běžného účtu žalované za 4/ 2020 a 3/ 2020, zůstatek na těchto účtech byl kladný, nicméně z těchto vůbec nevyplývá, jaké náklady měla žalovaná na bydlení, jsou z něho jen patrny opakované výběry z bankomatů a rovněž příjmy výplaty osoby označené jako jméno příjmení s poznámkou„ moje výplata raději bude u tebe“, a to ve výši 25 000 Kč v dubnu 2020, a dále pak výdaj ve prospěch účtu jméno příjmení ve výši 17 000 Kč. Dále pak bylo zjištěno, že v měsíci dubnu 2020 byl poukázán na tento účet rodičovský příspěvek ve výši 6 590 Kč a v březnu 2020 ve výši 8 350 Kč. Z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo dále zjištěno, že žalovaná nebyla v těchto registrech v době žádosti evidována. Z nesporných tvrzení účastníků a z výpisů z karty číslo bylo dále zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 29 683 Kč a ničeho dosud z této částky žalobkyni nevrátila. Z dopisu ze dne 22.2.2021, podaného u pošty dne 23.2.2021, bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 35 440,87 Kč ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení s tím, že ji zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud.
5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne datum dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalované možnost čerpat prostřednictvím platební karty úvěrové prostředky až do výše 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů o jejich celkových příjmech a nespecifikovaných výdajích, které tato uvedla v žádosti o vydání platební karty, dále měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalované za 4/ 2020 a 3/ 2020, které však v žádném případě nepotvrzovaly výši příjmu žalované uváděné v žádosti o vydání karty anonymizována dvě slova Pure+ 25 700 Kč měsíčně a její měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Žalovaná přitom vyčerpala z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 29 683 Kč a ničeho dosud na tuto částku nevrátila, pročež ji žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatila celý vyčerpaný zůstatek včetně poplatků a úroků ve lhůtě do 7 dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 23.2.2021, žalovaná nereagovala, ničeho nezaplatila.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr zkoumala a ověřovala pouze ve vztahu k jejím příjmům, a to ještě tak, že tyto příjmy vůbec neodpovídaly příjmům uvedeným žalovanou v Žádosti o vydání karty anonymizována tři slova a příjmům skutečně dosaženým od zaměstnavatele žalované v měsíci březnu 2020 a v dubnu 2020 (v Žádosti uveden příjem 25 700 Kč, přičemž ve výpisech z běžného účtu žalované jsou to pouze příjmy ve výši 18 200 Kč v březnu 2020 a 17 200 Kč v dubnu 2020), u výdajové stránky se spokojila s prohlášením žalované o jejich výdajích v částce 8 000 Kč měsíčně, když tyto výdaje soud vůbec nepovažuje za reálné, když žalovaná byla svobodná, měla jedno nezaopatřené dítě, a měla-li by platit výdaje spojené se svým bydlením a životními náklady pro sebe a své dítě, je zřejmé, že uvedená částka je naprosto nereálná s ohledem na běžnou situaci takto popsanou. Uvedené tak nesvědčí o posuzování a ověřování jak příjmové, tak výdajové stránky žalované odpovídající odborné péči. Žalobkyně se spokojila s informacemi žalované, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalované v Žádosti o úvěr a dále z výpisu jejího běžného účtu vedeného u právnická osoba. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně vycházela z informací od žalované, podložených jen výpisem z jejího bankovního účtu, a to pouze za předcházející dva měsíce od zapůjčení prostředků. Z tohoto účtu však nejsou naprosto nijak patrné skutečné výdaje žalované, zejména pak na její vlastní bydlení. Tudíž má soud za to, že takové posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, rovněž tak z posouzení úvěruschopnosti není vůbec zřejmé jak se žalobkyně vypořádala s rozdílnou výši deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované v Žádosti o vydání předmětné karty a skutečnými příjmy v březnu a dubnu 2020, patrnými z výpisu z běžného účtu žalobkyně, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru.
12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované byla poskytnuta celkem částka
29 683 Kč, s ohledem na tuto skutečnost tak soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni uhradila na jí žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 29 683 Kč, když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky prokazatelně dopisem odeslaným žalované dne 23.2.2021, dle kterého měla žalovaná zaplatit dluh do 7 dnů od doručení. Protože soud neměl podklady o tom, kdy byla žalované výzva doručena, vycházel soud z notoriety 3 dnů pro doručení písemnosti prostřednictvím pošty, výzva tedy byla žalované doručena dne 26.2.2021, dluh měla tedy zaplatit do 5.3.2021, od 6.3.2021 je žalovaná prokazatelně v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši 8,25 % ročně dle vl. nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění č. 351/2013 Sb. až do zaplacení přiznané částky. Žalobkyně však úrok požadovala až od pozdějšího data (až od 15.5.2021) a soud vázán žalobou nemohl žalobkyni přiznat více než požadovala, proto byla žalovaná zavázána k zaplacení úroků z prodlení právě až od 15.5.2021 do zaplacení.
13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka 6 864,02 Kč, když v této části (spolu s příslušenstvím) byl návrh žalobkyně zamítnut. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 18,8 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle
§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by jí náležela odměna ve výši 1 500 Kč. Dále by jí náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(3 x 100 Kč) a 21% DPH ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 462 Kč činí při plném úspěchu 3 640 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 81,2 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 18,8 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 3 640 Kč náleží z této částky pouhých 62,4 %, tj. částka 2 271,36 Kč Tyto náklady ve výši 2 271,36 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.
Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.