Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 224/2021-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 89 009 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40 660 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 24 347 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, co do částky 24 002 Kč na smluvní pokutě a co do úroku ve výši 95,9% ročně z částky 49 777,22 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40 660 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 24 347 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, co do částky 24 002 Kč na smluvní pokutě a co do úroku ve výši 95,9% ročně z částky 49 777,22 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 7. 9. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo dne 14. 10. 2019 na základě této smlouvy poskytla žalované na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne datum. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,9 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 670 Kč splatných vždy ke každému 17.dni kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2019. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 572 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze číslo smlouvy o úvěru. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Žalovaná se zavázala, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována na základě dokladů a informací získaných i od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů např. z dokladů o příjmech, prohlášení žalované atd. Z důvodů vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřováno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a ani zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). K datu zesplatnění úvěru zaplatil a žalovaná pouze splátku ze dne 20. 11. 2019 ve výši 4 670 Kč a splátku ze dne 16. ledna 2020 ve výši 4 670 Kč. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo v důsledku prodlení žalované žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, o které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, o kterých se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů, tedy 2× 499 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se jednalo o smluvní pokutu ode dne 24. 3. 2020 z dlužné jistiny ve výši 61 693,93 Kč až do jejího úplného zaplacení. V důsledku prodlení žalované žalobkyně dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč. Podle uzavřené smlouvy platilo, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 2, 3, 4, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů tedy náhrady nákladů v celkové výši 3× 200 Kč. Podle čl. 6 smlouvy platilo, že pokud žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 3, splatné dne 17. ledna 2020. K datu 22. 3. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 61 693,93 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se touto žalobou po žalované domáhala zaplacení následující částek: Částky odpovídající nové dlužné jistině úvěru v celkové výši 61 693,93 Kč, která odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 787,22 Kč a možnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlé mu ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 906,71 Kč. Dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 61 693,93 Kč za každý den prodlení žalované z její úhradou, a to počínaje dnem 24. 3. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 24 002 Kč. Dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 787,22 Kč ode dne 24. 3. 2020 do zaplacení ve výši nominální roční úrokové sazby 95,9 % ročně, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 1 716 Kč (3× 572 Kč).
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to, že dne 16. 10. 2019 uzavřela žalobkyně z žalovanou smlouvu o úvěru číslo ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že celkovou částku, kterou má klient zaplatit stanovila žalobkyně na 196 704 Kč. Žalovaná se k této smlouvě zavázala splatit uvedenou celkovou částku celkem ve 48 měsíčních splátkách po 4 670 Kč splatných ke každému 17.dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 95,90 % ročně. Část splátky bez měsíční úhrady za pojištění činila 4 098 Kč.
4. Z dokladu o vyplacení úvěrůze dne 16. 10. 2019 bylo zjištěno, že tohoto dne byla z účtu číslo bankovní účet na účet číslo bankovní účet vyplacena částka ve výši 50 000 Kč.
5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na úhradu poskytnutého úvěru 2 splátky, a to dne 20. 1. 2019 ve výši 4 670 Kč a dne 16. 1. 2020 ve výši 4 670 Kč.
6. Z výplatní pásky zaměstnavatele žalované společností právnická osoba za období září 2019 soud zjistil, že čistá mzda činila 18 751 Kč.
7. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2016 soud zjistil, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.
8. Z bankovního výpisu ze dne 14. 10. 2019 z účtu číslo vedeného u anonymizováno bank bylo zjištěno, že dne 11. 10. 2019 žalovaná na účet obdržela mzdu ve výši 17 761 Kč.
9. Z bankovního výpisu ze dne 14. 10. 2019 účtu číslo vedeného u anonymizováno bank bylo zjištěno, že dne 12. 9. 2019 žalovaná na účet obdržela mzdu ve výši 16 899 Kč.
10. Z výplatní pásky zaměstnavatele žalované společnosti právnická osoba za období srpen 2019 soud zjistil, že čistá mzda činila 16 929 Kč.
11. Zhodnocení klienta sepsaného dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze zaměstnání, a to v pravidelné výši 17 20 Kč, že je svobodná má vlastní bydlení je vyučená její celkové měsíční výdaje činí částku ve výši 5 910 Kč, přičemž k bydlení činí 2 000 Kč ostatní, jako například doprava, kurzy, záliby a podobně 500 Kč a připočteno ještě bylo životní minimum ve výši 3 410 Kč a dále rezerva ve výši 1 000 Kč.
12. Z databáze Solus obdržela žalovaná skóre ve výši 270, což je v kategorii nízkých bodů do interní Score Card a znamená to vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
13. Z přílohy číslo 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 16. 10. 2019 (dále jen smlouva o pojištění) soud zjistil, že žalovaná podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění je sjednáváno na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem úvěru v roli pojistníka a společnostmi právnická osoba a obec anonymizováno právnická osoba v roli pojistitelů. Žalovaná se k této smlouvě zavázala, že bude poskytovateli po dobu trvání pojištění hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 572 Kč, a to na bankovní účet poskytovatele uvedený v záhlaví smlouvy. V případě, že dojde k zániku pojištění před sjednanou dobou trvání úvěru (například v důsledku prodlení klienta s úhradou splátky, tak jak je blíže popsáno ve zvláštních pojistných podmínkách pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry vztahující se k pojistné smlouvě, v důsledku předčasného splacení úvěru, zesplatnění úvěru), byla žalovaná povinna uhradit poskytovateli sjednané úhrady za pojištění obsažené ve všech splátkách, u kterých poslední den splatnosti splátky nastal přede dnem zániku pojištění, a dále v plné výši také měsíční úhradu za pojištění obsaženou ve splátce, u které platilo, že den zániku pojištění nastal v průběhu lhůty splatnosti dané splátky. Žalovaná ve smlouvě zároveň souhlasila s tím, že oprávněnou osobou pro výplatu pojistného plnění z pojištění je a pojistné plnění obdrží poskytovatel úvěru, který vyplacené pojistné plnění použije pro úplné nebo částečné splacení úvěru, k němuž bylo pojištění sjednáno.
14. Dopisem ze dne 22. 3. 2020 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a měsíčních úhrad za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr, tj. částky v celkové výši 65 007 Kč.
15. Z dalších ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti, které by měly relevantní vliv na posouzení skutečnosti, zda smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena platně.
16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně učinila žalované nabídku na poskytnutí úvěru ve výši 50 000Kč přesto, že neměla přehled o výdajích žalované v průběhu alespoň jednoho měsíce a vystačila si s tvrzením žalované, že je zaměstnána s měsíční mzdou ve výši 17 200Kč a že pracovní poměr je se žalovanou uzavřen na dobu neurčitou. Úvěr žalované poskytla přesto, že v databázi SOLUS byly poměry žalované vyhodnoceny jako rizikové a částka poskytnutého úvěru měla být limitována nebo zamítnuta. Žalovaná uváděla, že bydlí ve vlastním, neví se, zda v domě nebo v bytě a za bydlení měsíčně utratí částku ve výši 2000 Kč. Neznámé zůstaly rovněž výdaje, které žalovaná spotřebuje na stravu a základní životní potřeby, pokud by měly být tyto představovány částkou 3 410Kč jedná se o fiktivní částku, která může být v konkrétním případě nižší i vyšší. Dále žalovaná uvedla, že je vyučena a podle výplatních pásek činila výše její průměrné čisté měsíční mzdy za čtyři prokázané měsíce částku ve výši 15 085Kč. Žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru poskytla dvě splátky ve výši 4 670Kč v listopadu 2019 a v lednu 2020. Jiné splátky už nezaplatila. Žalobkyně úvěr zesplatnila.
17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na bydlení představované částkou 2000Kč jsou nereálné, a to ani v situaci, kdy jde o bydlení rodinné, partnerské nebo komunitní, kdy lze předpokládat, že ostatní členové společné domácnosti se také na nákladech bydlení podílejí. Pokud by tato částka měla představovat jak platby do fondu oprav, tak zálohy na služby, pak by se muselo jednat o byt s extrémně malou podlahovou plochou, umístěný v pasivní budově splňující veškerá kritéria energetických úspor při provozu domu. Pokud by se mělo jednat o rodinný dům jsou náklady na jeho provoz za dobu jednoho roku ve výši 1/12 v částce 2000Kč opět nereálné. Jediné co si lze představit jako výdaje na bydlení ve výši 2000Kč jsou měsíční zálohy na elektřinu nebo plyn. Dále je velmi nepravděpodobné, že ostatní náklady, kam lze zařadit např. platby za provoz mobilního telefonu, by činily pouze 500Kč. Rokem narození náleží žalovaná ke generaci, která je těsně spjata s komunikačními technologiemi a způsob jejich využívání v životě nezahrnuje jen telefonování, ale i kontaktování formou chatování, SMS zpráv, datové připojení, navigace. Způsob využívání těchto služeb měsíčně jistě představuje samostatně 500Kč a kde jsou další výdaje např. na dopravu, kulturu, sport? Výdaje na osobu žalované představující částku 3410Kč měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Pro zkoumání úvěruschopnosti se jedná o fiktivní částku, stejně by tam mohlo být 7 850Kč i 5 629Kč a neví se, odkud se tato částka vzala. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením částky 17 200Kč a 5910Kč tj. částka volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žádné výpisy z účtu žalované žalobkyně mezi důkazy nepředložila. V době rozhodování o poskytnutí úvěru žalobkyně neměla žádný přehled o pohybu na účtu žalované v průběhu celého měsíce. Z výplatních pásek, které žalobkyně od žalované vyžádala, byla zjištěna průměrná čistá měsíční mzda ve výši 15 085Kč, pokud by od ní měly být odečteny částky nákladů ve výši 5910Kč, získala by žalobkyně částku ve výši 9 175Kč. Odečtením splátky od těchto volných finančních prostředků je 4 505Kč tj. částka, která se od životního minima, jako společensky uznané minimální hranice příjmu, pod níž se dostáváme do stavu hmotné nouze, liší o částku 1 095Kč. Navíc žalobkyně nijak nevyhodnotila skutečnost, kterou získala z registru SOLUS, že žalovaná představuje rizikovou osobu. Přesto jí byla částka 50 000Kč poskytnuta.
19. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 50 000Kč za nějakých podmínek. Tyto podmínky vyústily ve výsledek, že spotřebitel získal sice 50 000Kč, ale musel zaplatit 196 704Kč a žalobkyně nepostupovala ve zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí, když úvěr poskytla žalované. Za těchto okolností soud považoval smlouvu o úvěru včetně všech jejích příloh (smlouva o pojištění) za neplatnou.
20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). Soud vycházel rovněž ze zjištění, že žalovaný zaplatil celkem 2 splátky tj. 9 340Kč. Přiznaná částka ve výroku I. je proto rozdílem částky 50 000Kč a zaplacených splátek. Při splatnosti této částky vycházel soud z dopisu ze dne 22.3.2020, v němž byla stanovena lhůta k zaplacení ihned, tedy k 23.3.2020 a následujícím dnem byla žalovaná v prodlení.
21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I., a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 24.3.2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších částek, a to ve výši 24 347 Kč spolu s příslušenstvím a sankcemi uvedenými ve výroku II. Rozsudku. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl, nebo´t nepovažoval smlouvu o úvěru ze dne 16.10.2019 za platně uzavřenou.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že by žalované, která byla ve sporu z větší části úspěšná, přiznal náklady řízení, avšak obsahem spisu bylo zjištěno, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád)