Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 48/2022-114
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 50 969,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 22 200,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 28 768,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 172,70 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 42 917,38 Kč od 24. 11. 2021 do 5. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 717,02 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 22 200,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 28 768,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 172,70 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 42 917,38 Kč od 24. 11. 2021 do 5. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 717,02 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 50 969,26 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 5. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru Expres půjčka číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách skládajících se z platby na jistinu a úrok ve výši 1 277,17 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v čl. II odst. 5 Smlouvy o úvěru a RPSN bylo ujednáno ve výši specifikované v čl. II odst. 6 Smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 16. 4. 2021. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 42 917,38 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 4 172,70 Kč, smluvních poplatků ve výši 510,46 Kč a 1 500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 23. 11. 2021 ve výši 1 653,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 917,38 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 172,70 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. V podání ze dne 28. 3. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádost o úvěr ze dne 2. 4. 2019 žalobkyně hodnotila individuálně. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 27 361 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 37 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši 10 716,87 Kč. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že měl žalovaný vůči společnosti závazky v měsíční výši 85,99 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl vůči třetím osobám závazky ve výši 968 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalovaného, žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila Expres úvěr ve výši 50 000 Kč a měsíční splátku ve výši 1 277,17 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši 1 277,17 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 22,70 %, RPSN činila 26,54 %.
6. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).
7. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 4 586,51 Kč a konečný zůstatek – 2 222,78 Kč, dne 5. 4. 2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč.
8. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 29. 3. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 4 396,07 Kč a konečný zůstatek – 4 586,51 Kč.
9. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 28. 2. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 4 450,33 Kč a konečný zůstatek – 4 396,07 Kč.
10. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 4 535,03 Kč a konečný zůstatek – 4 450,33 Kč.
11. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 31. 12. 2018 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 4 355,89 Kč a konečný zůstatek – 4 535,03 Kč.
12. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 30. 11. 2018 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 3 474,22 Kč a konečný zůstatek – 4 355,89 Kč.
13. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl – 2 969,44 Kč a konečný zůstatek – 3 474,22 Kč.
14. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 4. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 20. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. bankovní účet za splatný ke dni 16. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
15. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 29. 10. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 42 917,38 Kč, na smluvním úroku 4 172,70 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 440,56 Kč, na úroku z prodlení z úroku 194,08 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 2 010,46 Kč. Dne 5. 4. 2019 došlo k čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný za dobu od 12. 5. 2019 do 12. 12. 2020 uhradil celkem částku 27 799,64 Kč.
16. Z platební historie smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2019 byl čerpán úvěr ve výši 50 000 Kč, ke dni 16. 4. 2021 činila dlužná částka 47 181,92 Kč.
17. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. září 2014 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013.
18. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2021 a poštovního podacího lístku ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru číslo.
19. Z kopií obrazovek z aplikace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, a to jeho kontaktními údaji, informacemi o vzdělání, osobních poměrech, způsobu bydlení, včetně údajů o jeho zaměstnavateli. Ve výstupech není zaznamenáno, že by byly předloženy doklady k ověření zde uvedených informací. Z žádosti o úvěr byly zjištěny údaje o úvěru odpovídající smlouvě o úvěru a dále údaje o klientovi, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě, má střední vzdělání, je zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou, kde zastává pozici dělníka, jeho čistý měsíční příjem činí 27 361 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 37 000 Kč.
20. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 5. 4. 2019 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 50 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 22,70 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 1 277,17 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 16. 4. 2021. Žalovaný žalobkyni vrátil 27 799,64 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný již ničeho neuhradil.
21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 50 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 27 799,64 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
29. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, zastává pozici dělník/řemeslník, jeho čistý měsíční příjem činí 27 361 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 37 000 Kč, je svobodný a žije v pronajatém domě/bytě. Z předloženého výpisu z běžného účtu pak bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl v záporných číslech a konečný zůstatek byl rovněž v mínusových hodnotách. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
30. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
31. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 50 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 27 799,64 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 22 200,36 Kč (tj. 50 000 – 27 799,64 = 22 200,36 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný tak byl k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 4. 4. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (6. 4. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
32. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.