Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
7 C 9/2022-83
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 12 165,77 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 165,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 076,04 Kč od 29. 12. 2015 do 3. 12. 2021, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 433,78 Kč od 22. 7. 2021 do 3. 12. 2021, dále úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 11 608,32 Kč
od 4. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 608,32 Kč od 4. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 12 165,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 076,04 Kč od 29. 12. 2015 do 3. 12. 2021, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 433,78 Kč od 22. 7. 2021 do 3. 12. 2021, dále úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 11 608,32 Kč od 4. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 608,32 Kč od 4. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 12. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 12 165,77 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 12. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, a to ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba činila 11,60 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 21. 7. 2021 za splatné. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 608,32 Kč, dále poplatku ve výši 557,45 Kč, včetně příslušenství. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. V podání došlém soudu dne 29. 4. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů (BRKI), kdy v dané věci žalobkyně zjistila, že žalované nebyly v minulosti poskytnuty žádné úvěry, z registru tedy žalobkyně zjistila, že u žalované nebyl evidován žádný negativní záznam, dále z nebankovního registru klientských informací (NRKI), dále žalobkyně vyhodnocovala informace ze systému SOLUS, Interní databáze žalobkyně, Insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, žalovaná předložila žalobkyni rovněž průkaz totožnosti. Dále žalobkyně vycházela z Žádosti žalované o poskytnutí osobního úvěru, kdy žalobkyně vyhodnocovala jak příjem žalované, tak rovněž její výdaje, kdy žalovaná čestně prohlásila, že její čistý příjem činí 15 000 Kč, náklady na bydlení činí 2 900 Kč, ostatní výdaje 800 Kč, náklady na pojištění 872 Kč a platby spoření 500 Kč. Žalobkyně při ověření celkových výdajů žalované vycházela z částky 7 982 Kč. Úvěruschopnost žalované tedy byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. Dále právní zástupkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 52 splátek dlužné částky, kdy každá splátka byla rozpočítána na jistinu, úroky a poplatky, což je patrné ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
5. Z žádosti o poskytnutí Osobního úvěru bylo zjištěno, že žalovaná (dříve jméno příjmení) dne 29. 12. 2015 požádala žalobkyni o úvěr ve výši 60 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije sama v nájemním bytě, má vyšší odborné vzdělání, její pravidelný čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, výdaje spojené s bydlením činí 2 900 Kč, pojištění činí 872 Kč, žalovaná hradí spoření v částce 500 Kč a její ostatní výdaje činí 800 Kč. Žádost je vlastnoručně podepsána žalovanou.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně měla žalované poskytnout úvěr v celkové výši 60 000 Kč, přičemž peněžní prostředky mohly být čerpány ke dni datum. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 11,60 % ročně. Žalovaná se dále zavázala splácet úroky a jistinu úvěru v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 172 Kč vždy 20. dne v měsíci. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit, činila 83 609. Smlouvu o úvěru žalovaná vlastnoručně podepsala. Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Všeobecné obchodní podmínky a Pojistné podmínky pro volitelné kolektivní pojištění ke spotřebitelským úvěrům anonymizováno. Dle čl. 8 /8.1 písm. a) ve spojení s čl. 9 /9.1 písm. f) úvěrových podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaná v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.
7. Z Interního účetního dokladu ze dne 29. 12. 2015 vyplývá, že žalované byla vyplacena na bankovní účet č. bankovní účet částka 60 000 Kč.
8. Z historického výpisu úvěrového účtu číslo vyplývá, že žalovaná dne 29. 12. 2015 čerpala úvěr v částce 60 000 Kč. Za období od 20. 1. 2016 do 24. 3. 2021 žalovaná uhradila celkem částku 71 916 Kč.
9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 6. 2021 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovanou, že s ohledem na neplnění jejích povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 21. 7. 2021, dle přiložené dodejky byla písemnost adresované žalované uložena na poště k vyzvednutí dne 7. 6. 2021.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 8. 2021 a připojeného podacího archu, soud zjistil, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru, dle přiloženého potvrzení o podání byla písemnost adresována žalované dne 12. 8. 2021.
11. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 29. 12. 2015 vyplynulo, že žalovaná uvedla, že jí nebyla přiznána invalidita, není v pracovní neschopnosti, není v léčení. Prohlášení bylo žalovanou vlastnoručně podepsáno. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalované, výstup z insolvenčního rejstříku a otisk registrů.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 60 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,60 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 172 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 21. 7. 2021, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 2. 6. 2021. Dle historického výpisu účtu žalovaná uhradila na předmětný dluh celkem 71 916 Kč. Žalovaná již dále ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 29. 12. 2015), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 60 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
20. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně v žalobě neprokázala, že by se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalované splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka (Žádosti o poskytnutí Osobního úvěru), kdy žalovaná uvedla, že její příjmy činí 15 000 Kč měsíčně čistého, tyto příjmy však žalobkyně nikterak neověřovala (např. doložením výplatních pásek žalované, případně pracovní smlouvou). Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované dle Žádosti o poskytnutí Osobního úvěru činí dle žalované částku 2 900 Kč (náklady na bydlení), 500 Kč (ostatní výdaje), 872 Kč (náklady na pojištění), 500 Kč (platby spoření), kdy žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že vycházela z výdajů žalované v celkové výši 7 982 Kč, kdy k výdajům na bydlení ve výši 2 900 Kč započetla částku 3 410 Kč představující životní minimum, a dále započetla částku 1 672 Kč představující ostatní náklady a náklady na pojištění (výdaje na spoření nebyly zohledněny). Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalované, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalované o tom, že bydlí v nájmu (např. nájemní smlouvou). Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalované. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského průkazu. Žalobkyně v rámci úvěrové smlouvy požadovala po žalované, aby svým podpisem čestně prohlásila, že jí mimo jiné nebyla přiznána invalidita, není v pracovní neschopnosti, není v léčení. Nicméně je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
21. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 60 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení a důkazů doložených žalobkyní v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaná v období od 20. 1. 2016 do 24. 3. 2021 vrátila žalobkyni celkem částku 71 916 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni zcela vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).
22. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.