Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
4 C 17/2022-33
Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 8 599 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 539 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 539 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 060 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 539 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 539 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 060 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 8 599 Kč s příslušenstvím a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru číslo ve výši 5 000 Kč, který jí poskytla na základě smlouvy ze dne datum. Žalobkyně eviduje částečnou úhradu žalované v celkové výši 3 461 Kč. Žalobkyně ověřila totožnost žalované dle občanského průkazu a výplatní páskou.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. K jednání ve věci se nedostavila, přestože byla řádně předvolána postupem podle ustanovení § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), a proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.
3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne datum žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřeli distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na účet č. bankovní účet, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvního úroku ve výši 5 576 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a od datum je v prodlení. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne18. 10. 2021, na kterou však žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby žalovaná na dlužnou částku uhradila 3 461 Kč. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
4. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o.z.), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Soud vycházel i ze zákona číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“). Dle § 2 odst. 1 z.o.s. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
6. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).
8. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně netvrdila, jakým způsobem zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, jaké měla žalovaná příjmy (ačkoli výplatní pásku k dispozici měla), jaké měla žalovaná výdaje a jak tyto byly ověřovány. V tomto směru tak dle soudu žalobkyně neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C číslo ve věci OPR- právnická osoba proti GK ze dne datum).
9. Z provedeného dokazování však soud učinil závěr, že žalovaná se bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně měla právo požadovat po žalované to, co sama plnila, tedy vrácení částky 5 000 Kč. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky 7 060 Kč (poplatek za čerpání úvěru, smluvní úrok a účelně vynaložené náklady) zamítl. Naopak ohledně částky 1 539 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a dosud ji žalobkyni neuhradila, žalobě vyhověl, a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky 1 539 Kč v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.