Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 108/2022-83
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou
sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 45 627 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 45 627,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 999,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 839 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 227,14 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 27 989,69 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 9. 2021 dosáhne částky 238 003 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 45 627,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 999,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 839 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 227,14 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 27 989,69 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 9. 2021 dosáhne částky 238 003 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 6. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 95 000 Kč, a to převodem na účet dne 7. 6. 2019. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 124,56 % ročně. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k 5. 9. 2021. Žalovaná byla podle smlouvy také povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokuty za prodlení se splátkami ve výši 8 x 499 Kč, nahradit žalobkyni náklady na vymáhání dlužných splátek ve výši 13 x 200 Kč, a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 167 252 Kč. Žalovaná požádala v souvislosti s epidemií Covid-19 o využití ochranné doby, která trvala od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 31 247,03 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 600 Kč a smluvních pokut ve výši 3 992 Kč a 7 788,75 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaná přes výzvy žalobkyni zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ze začátku měla pravidelný příjem z pracovního poměru a úvěr řádně splácela. Poté se jí narodilo dítě, byla na mateřské a manžel v souvislosti s pandemií onemocnění Covid-19 ztratil práci. Žalovaná tak dále nemohla úvěr řádně splácet. Snažila se domluvit se žalobkyní na přiměřených splátkách, ale k dohodě nedošlo.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 6. 6. 2019 smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 95 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly žalované převedeny na účet dne 7. 6. 2019 Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 124,56 % ročně. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo proti žalované na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti z prodlením žalované s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaná nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno smlouvou číslo předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru ze dne 10. 6. 2019 včetně dodejky a dokladem o vyplacení úvěru).
Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná je zaměstnankyní s hrubým měsíčním příjmem ve výši 91 000 Kč (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2019, mzdovým výměrem ze dne 1. 1. 2019, výpisem z účtu žalované, vyúčtováním mzdy za březen a duben 2019). Žalovaná před uzavřením smlouvy mj. prohlásila, že nemá splatné dluhy vůči třetí osobě a že se nenachází v insolvenci; žalovaná neměla záznam v SOLUS a NRKI (prokázáno prohlášením klienta ze dne 6. 6. 2019, výpisem žalované v SOLUS, výpisem z nebankovního registru klientských informací). Ke dni 6. 6. 2019 měla žalovaná na osobním účtu peněžní prostředky ve výši 5 548,68 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Na základě zjištěných skutečností byl žalobkyní stanoven průměrný měsíční příjem žalované ve výši 65 000 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 3 410 Kč, nákladů na bydlení 1 400 Kč, ostatními výdaji 200 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne 6. 6. 2019).
Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, zatím na svůj dluh uhradila částku 167 252 Kč (prokázáno kartou klienta, oznámení o využití ochranné doby včetně přijetí a úpravy splátek). Žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a opakovaně žalovanou vyzvala k jejich zaplacení (prokázáno výzvami ze dne 2. 7. 2021, 2. 12. 2020, 1. 2. 2021, 4. 3. 2021, 3. 5. 2021, 2. 8. 2021, 1. 9. 2021 a 2. 1. 2022). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2022 včetně podacího archu).
5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
12. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalované a její aktuální finanční situaci, když jí byl doložen výpis z účtu žalované ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v „ registrech dlužníků“, aby zjistila, zda žalovaná není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Vzhledem k učiněným zjištěním má soud ovšem za to, že žalobkyně řádně nezkoumala stranu výdajů žalované. Žalobkyně mezi výdaje žalované zahrnula životní minimum stanovené právními předpisy ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč a ostatní výdaje ve výši 200 Kč. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru v zásadě nemá možnost zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a do značné míry je závislý na informacích, které se mu od spotřebitele dostanou. Pokud však žalobkyně měla od žalované poskytnuty informace, že žalovaná nemá žádné významné volnočasové výdaje a náklady na dopravu a že náklady na bydlení činí pouze 1 400 Kč měsíčně, za této situace neměla„ slepě“ vycházet z poskytnutých údajů. Vzhledem k výši uvedených nákladů na bydlení (nájemné, inkaso), která neodpovídá realitě roku 2019, měla žalobkyně zcela jednoznačně zaujmout podezření k pravdivosti uvedených údajů a od žalované vyžádat listiny dokládající pravdivost jejích tvrzení, která lze již na první pohled vzhledem k podané žádosti o úvěr považovat za účelová. Z žalobních tvrzení se nepodává ničeho o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalované žalobkyně vycházela a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřovala. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
13. Výše uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajům žalované, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny a přiloženy. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a důkazy neoznačila.
14. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované i stran její výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
15. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyní zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalovaná již žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (95 000 Kč) zcela vrátila, když zaplatila celkovou částku 167 252 Kč.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, neboť soud žalobu v celém rozsahu zamítl, a měla by tak mít právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalované ovšem žádné náklady řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.