Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 C 35/2021-59

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 34 159 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 18 014 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 694 Kč za dobu od 20. 2. 2021 do 22. 10. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 014 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do zaplacení, částky 6 657,42 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 20. 2. 2021 do 15. 3. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 952 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 18 014 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 694 Kč za dobu od 20. 2. 2021 do 22. 10. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 014 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do zaplacení, částky 6 657,42 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 20. 2. 2021 do 15. 3. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 952 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2021 ve znění doplnění ze dne 17. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 694 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 20. 2. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 657,42 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 20. 2. 2021 do 15. 3. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 952 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 290 Kč spolu s úrokem ve výši 90,85 % ročně, počínaje od dubna 2020. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 18 320 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 18. 2. 2021 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 25 405,15 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 657,42 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 35 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 20. 2. 2021 do 15. 3. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 838,33 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 952 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 28. 2. 2020 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, odlišnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 24 splátkách ve výši 54 960 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 90,85 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 28. 2. 2020 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 2. 3. 2020, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Zy Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 17 900 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč a částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 4 640 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Z předložené Pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 10. 11. 2020 Čistá mzda žalovaného v prosinci 2019 činila 18 203 Kč a v lednu 2020 pak 18 276 Kč (zjištěno z Výplatní pásky za 12/ 2019 a 1/ 2020). Mzda žalovanému byla připsána na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Z předložených výpisů s účtu žalovaného soud dále zjistil, že na účtu žalovaného se v období 1. 1. 2020 - 31. 1. 2020 byl evidován počáteční zůstatek - 154,57 Kč a konečný zůstatek - 98,15 Kč a žalovaný tak veškeré připsané finanční prostředky zpotřeboval (zjištěno z Výpisu z účtu za 1/ 2020). Za období od 1. 2. 2020 do 13. 2. 2020 byl předložen pouze Výpis transakcí z účtu. K datu 26. 2. 2020 19:26:45 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předloženéy Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 570, tj. kategorie III., maximální počet bodů do interního Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů. Dne 28. 2. 2020 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho běžný účet částku 25 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 18 320 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 8. 11. 2021). Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, což prokázala předloženými výzvami k zaplacení. Žádná konkrétní zjištění z předložených Výzev k zaplacení ze dne 17. 8. 2020, 16. 10. 2020, 16. 12. 2020, 15. 1. 2021 a 15. 2. 2021 však soud nečinil, neboť tato by, s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci, byla nadbytečná. Z Oznámení soud zjistil, že dne 18. 2. 2021 sdělila žalobkyně žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy číslo. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 27 502 Kč. U žádné z výzev a ani u Oznámení nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 20. 10. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 21. 10. 2021 (zjištěno z Detailní informace k zásilce číslo). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018.

4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou situaci žalovaného, přičemž z předložené pracovní smlouvy je zřejmé, že pracovní poměr žalovaného skončí (10. 11. 2020) dlouho před splatností poslední splátky (15. 3. 2022). Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala údaje žalovaného o způsobu bydlení (u rodičů) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z jeho bankovního účtu, tak z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný spotřeboval všechny finanční prostředky, které si měsíčně vydělal a jeho účet se na začátku a na konci měsíce nacházel v debetu, což žalobkyně nijak nezohlednila. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit žalobkyni jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěrů, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 18 320 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla až dne 21. 10. 2021 předžalobní výzva.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 25 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 18 320 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 6 680 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za dobu od 23. 10. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. K okamžiku zesplatnění činila výše zákonného úroku 8,5 % ročně, a proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši (výrok I.). Ohledně zbývajících uplatněných nároků soud žalobu zamítnul (výrok II.).

14. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisy žádné náklady nevznikly.

15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.