Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 101/2022-79
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 76 987,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 987,04 Kč s kapitalizovaným úrokem
ve výši 13 329,18 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 76 609,04 Kč od 20. 1. 2021
do zaplacení, kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 880,89 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 987,04 Kč od 20. 12. 2021
do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 342,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 987,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 329,18 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 76 609,04 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 880,89 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 987,04 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 342,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 22. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 987,04 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 8. 1. 2015 smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 200 000 Kč. Úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. bankovní účet Součástí smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry a sazebník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr ve výši 200 000 Kč čerpal dne 9. 1. 2015. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 850 Kč. K žádosti žalovaného došlo dne 29. 11. 2018 k prodloužení doby splácení do 25. 5. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 14,9 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl úvěr prohlášen za okamžitě splatný ke dni 25. 11. 2020. Žalobkyně požadovala také úhradu poplatku za pojištění ve výši
2 x 189 Kč v souladu s čl. I.8 smlouvy o úvěru. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 76 609,04 Kč, dlužných poplatků ve výši 378 Kč, úroku kapitalizovaného za období od zesplatnění úvěru do dne podání žaloby ve výši 13 329,18 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od zesplatnění úvěru do dne podání žaloby ve výši 5 880,89 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z žádosti o změny zasílací adresy ze dne 11. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uvedl novou zasílací adresu adresa žalovaného;
-) z kvalifikované výzvy před podáním žaloby ze dne 4. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 91 874,81 Kč nejpozději
do 7 dnů od odeslání výzvy;
-) z informací z Credit Bureau a informací ze příjmení bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím interních a veřejných databází;
-) z evidence úvěru byly zjištěny jednotlivé parametry úvěru, výsledky hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, výše úrokové sazby 14,9 %, výše poplatku za pojištění
189 Kč, účel úvěru – konsolidace a osobní údaje o žalovaném;
-) z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem zápisu 21. 12. 1964;
-) z historie úvěru byl zjištěn průběh čerpání úvěru žalovaným;
-) z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že ji žalovaný podal dne 8. 1. 2015, a že v ní uvedl své osobní údaje a údaje o požadovaném spotřebitelském úvěru;
-) ze smlouvy o úvěru číslo, předsmluvních informací a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 1. 2015, že výše úvěru byla sjednána v částce 200 000 Kč, že účelem poskytnutí úvěru bylo předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného vůči žalobkyni, s tím, že případný rozdíl mezi úvěrovým limitem a součtem závazků žalovaného bude žalovaného poskytnut bezúčelově. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 3 850 Kč, s poslední splátkou dne 25. 1. 2022. Pevná úroková sazba byla stanovena ve výši 14,9 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a poplatky za odeslané výzvy k úhradě ve výši 500 Kč a za odeslané upomínky ve výši 300 Kč. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně také oprávněna prohlásit veškeré pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni oznámení zesplatnění. Součástí smlouvy o úvěru bylo i uzavření pojistné smlouvy – varianta základní, přičemž žalovaný se zavázal za pojištění hradit pojistné ve výši
189 Kč měsíčně;
-) ze žádosti o změnu flexi soud neučinil žádná skutková zjištění;
-) ze žádosti o změnu úvěru ze dne 26. 11. 2018 bylo zjištěno, žalovaný zažádal o odklad splátek o dva měsíce;
-) z oznámení žalobkyně ze dne 29. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného a v období od 25. 12. 2018 odložila splátku do 25. 2. 2019.
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 1. 2015 smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem konsolidace peněžitých závazků žalovaného u žalobkyně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek spolu se sjednaným úrokem 14,9 % Součástí smlouvy bylo i sjednání pojištění, za něž se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 189 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a poplatky za odeslané výzvy k úhradě a za odeslané upomínky. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně také oprávněna prohlásit veškeré pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Žalovaný úvěr čerpal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 4. 8. 2021 nejpozději do 7 dnů ode dne obdržení výzvy.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 1. 2015 smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Soud měl v řízení za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně soudu předložila výpisy z interních a veřejně dostupných databází a rovněž vycházela i z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Nadto se v projednávané věci jednalo o úvěr poskytnutý za účelem konsolidace již existujících závazků žalovaného vůči žalobkyni. S ohledem na tvrzení žalobkyně ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, která žalovaný nijak nerozporoval, a předložené důkazy, soud uzavřel, že žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb.
12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a že žalovanému úvěr poskytla. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 76 987,04 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a dlužné poplatky za pojištění, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále ode dne podání žaloby smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 19 342,40 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 080 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 12 540 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 4 180 Kč podle § 7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 822,40 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu
s § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.