Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 118/2021-92

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky ve výši 155 416 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 121 352 Kč s úrokem ve výši 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 327 650 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 134 219 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 4. 2021 a z částky 100 154,12 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 064,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 064,88 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 121 352 Kč s úrokem ve výši 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 327 650 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 134 219 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 4. 2021 a z částky 100 154,12 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 064,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 064,88 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021, doplněnou podáním ze dne 23. 8. 2021, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 134 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 134 219 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 21 197,88 Kč a úroku ve výši 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 327 650 Kč. V žalobě dále uvedla, že dne 16. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému téhož dne vyplatila na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 160 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 109,36 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši 15 169 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci počínaje červnem 2019. Žalovaný uhradil řádně a včas prvních 9 splátek úvěru, celkem tedy částku ve výši 121 352 Kč, ale s úhradou dalších splátek je již v prodlení, a proto v souladu se Smlouvou došlo dne 17. 11. 2020 k zesplatnění celého úvěru, čímž se celá dosud nezaplacená jistina úvěru spolu s nezaplacenými úroky přirostlými ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která činila částku ve výši 133 320,20 Kč. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni částku ve výši 133 320,20 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty za prodlení s každou splátkou delší než 30 dní v celkové výši 499 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s každou splátkou delší než 15 dní v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu za prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně od 19. 11. 2020 do dne podání žaloby ve výši 21 197,88 Kč a úrok v sazbě 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný však tyto částky žalobkyni nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 7. 4. 2021.

2. Žalobkyně dále uvedla, že řádně ověřovala úvěryschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databáze NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 235 631 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 31 183 Kč (částka životního minima ve výši 3 410 Kč, měsíční splátky ve výši 26 273 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč), volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1000 Kč) činí 203 448 Kč, žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Po zhodnocení shora uvedených dokumentů v jejich vzájemném souladu a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil dále následující skutkový stav:

5. Žalobkyně je obchodní společností, která je držitelem povolení České národní banky k poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

6. Dne 13. 5. 2019 žalovaný předložil žalobkyni prostřednictvím zprostředkovatele úvěru jméno příjmení návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo (Smlouva) a žalobkyně dne 16. 5. 2019 tento návrh schválila a oznámení o schválení úvěru zaslala žalovanému na doručovací adresu uvedenou ve Smlouvě (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 5. 2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 5. 2019 a dodejka ze dne 30. 5. 2019). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky formou bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 160 000 Kč, a to na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 109,36 % ročně, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 15 169 Kč, splatných vždy ke 12. dni každého kalendářního měsíce (viz část A) Smlouvy), počínaje dnem 12. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla splatná dne 12. 11. 2020 (viz splátkový kalendář ze dne 17. 5. 2019, který je přílohou Smlouvy) a dále se zavázal zaplatit smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů za prodlení s úhradou splátek (viz čl. 6 a 6.2 Smlouvy). V případě prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky o délce 65 dní se veškeré pohledávky žalobkyně stávají automaticky splatnými (viz čl. 6 Smlouvy).

7. Žalovaný úvěr ze Smlouvy ve výši 160 000 Kč čerpal dne 16. 5. 2019 tak, že žalobkyně mu uvedenou částku poukázala na jeho účet číslo bankovní účet (viz elektronický výpis při pohybu na účtu č. bankovní účet).

8. Žalovaný však uhradil pouze 8 z 18 splátek (viz karta klienta, přičemž žalovaný netvrdil opak). Protože žalovaný na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu nereagoval (viz výzvy ze dne 14. 4. 2020 a 30. 10. 2020), žalobkyně informovala žalovaného dopisem ze dne 17. 11. 2020, že v souladu se Smlouvou došlo 65. den od počátku prodlení s úhradou splátky úvěru k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy vyplývajících, které k uvedenému dni činily částku ve výši 134 219 Kč (včetně úroku ve výši 23 508,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč) a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů (viz dopis žalobkyně ze dne 17. 11. 2020). Žalovaný dluh dosud neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 7. 4. 2021, odeslané téhož dne, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 134 219 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů ode dne odeslání výzvy s tím, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou (viz výzva a poštovní podací arch ze dne 7. 4. 2021).

9. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla žalovanému předsmluvní informace (viz předsmluvní formulář a prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru podepsané žalovaným ze dne 13. 5. 2019).

10. Žalobkyně dále posuzovala úvěryschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve státním/obecním bytě, jeho hlavním příjmem podnikatelská činnost OSVČ s čistým měsíčním příjmem v roce 2018 ve výši 235 631 Kč (viz daňové přiznání žalovaného ze dne 6. 3. 2019) a výdaje na jeho osobu činí 31 183 Kč a jsou tvořeny částkou životního minima ve výši 3 410 Kč, měsíčními splátkami žalobkyni ve výši 26 273 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč). Po zhodnocení uvedených informací s přihlédnutím k záznamu registru SOLUS, kde nebyly uvedeny žádné dluhy žalovaného (viz záznam SOLUS ze dne 15. 5. 2019), žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 203 448 Kč měsíčně, když od příjmu žalovaného ve výši 235 631 Kč odečetla výdaje žalovaného ve výši 31 183 Kč a rezervu ve výši 1000 Kč, tedy částku ve výši 32 183 Kč (viz označena jako„ hodnocení klienta“ ze dne 13. 5. 2019). Žalovaný žalobkyni rovněž předložil výpis z běžného účtu, vedeného na jeho jméno, za měsíc duben 2019, ze kterého vyplývají příjmy žalovaného ve výši 78 500 Kč a výdaje žalovaného ve výši 69 414 Kč (viz výpis z běžného účtu žalovaného).

11. Podle ust. , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

21. Smlouva byla uzavírána mezi žalobkyní jako podnikatelkou (ust. § 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 o. z.), neboť z označení žalovaného ve Smlouvě vyplývá, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (byť podniká podle živnostenského zákona), přičemž že Smlouva měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 ZSU vyplývá i ze Smlouvy samotné. Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.

22. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci měli v úmyslu uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU), soud dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Žalobkyně sice posuzovala úvěryschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, soud má přesto za to, že nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU, když nezohlednila veškeré relevantní okolnosti. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že má čistý měsíční příjem ve výši 235 631 Kč, který sice odpovídá přiznání k dani z příjmů žalovaného za rok 2018, tedy příjmům za období 5 a více měsíců předcházející zkoumání jeho úvěryschopnosti, ale neodpovídá aktuálním příjmům vyplývajícím z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2019. Žalobkyně pak s odkazem na dostatečné příjmy rezignovala na ověření tvrzených výdajů žalovaného, za které považovala pouze náklady ve výši životního minima v částce 3 410 Kč (s ohledem na žalovaným tvrzené příjmy nepravděpodobné), náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč (s ohledem na bydliště žalovaného nereálné, když i vícelůžkové pokoje na ubytovnách v Praze stojí minimálně 5 000 Kč měsíčně) a splátky dalších úvěrů poskytnutých žalovanému žalobkyní ve výši 26 273 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponuje s volnými zdroji ke splácení ve výši 203 448 Kč měsíčně, je tento závěr zjevně nelogický, neboť pokud by žalovaný takové volné finanční zdroje měsíčně měl, a to navíc nejen v měsíci předcházejícímu uzavření Smlouvy, nejenže by splatil dřívější úvěry u žalobkyně, ale především další úvěr v nižší částce by jistě nepotřeboval. To vše nasvědčuje tomu, že výdaje žalovaného byly mnohem vyšší, ale jejich skutečnou výši žalobkyně blíže nezkoumala. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. -77). Irelevantní je pak i námitka žalobkyně, že žalovaný mohl mít bankovních účtů více, když předložený výpis z účtu zjevně neodpovídá skutečnostem uvedeným v hodnocení klienta a žalobkyně si mohla vyžádat i výpisy z dalších účtů žalovaného. To že žalovaný měl více závazků vůči úvěrovým společnostem vyplývá i z přehledu soudních řízení za účasti žalovaného vedených u zdejšího soudu. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

23. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 odst. a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. týkající se režimu po novele provedené ) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

24. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků.

25. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 34 064,88 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně podle ust. § 2991 o. z., neboť žalovaný od žalobkyně obdržel bez právního důvodu částku ve výši 160 000 Kč, přičemž žalobkyně po žalovaném požadovala pouze částku 155 416,88 Kč a žalovaný jí uhradil částku 121 352 Kč. Právo na příslušenství pohledávky, spočívající v úrocích z prodlení, náleží žalobkyni podle ust. a 1970 o. z. ve výši podle ust. , a to ode dne marného uplynutí lhůty, kterou žalobkyně žalovanému stanovila pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne 7. 4. 2021, takže podle o. z. se má za to, že byla doručena 12. 4. 2021. Výzva obsahovala 15 denní lhůtu k plnění (tj. do 27. 4. 2021), žalovaný se tedy ocitl v prodlení dne 28. 4. 2021 a od tohoto data soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení. Soud proto výrokem II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 064,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 28. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (výrok I.).

26. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 134 219 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 134 219 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 21. 12. 2021 činil částku ve výši 12 074,19 Kč, částky 21 197,88 Kč a úroku ve výši 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 21. 12. 2021 činil částku ve výši 91 253,59 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 258 744,66 Kč.

27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 35 897,38 Kč (34 064,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 064,88 Kč od 28. 4. 2021 do 21. 12. 2021 ve výši 1 832,50 Kč), neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok II.) a neúspěšná co do částky ve výši 222 853,27 Kč (121 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 76,21 % ročně z částky 109 811,50 Kč od 19. 11. 2020 do 21. 12. 2021 ve výši 91 253,59 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 134 219 Kč od 19. 11. 2020 do 27. 4. 2021 ve výši 4 859,94 Kč a z částky 100 154,12 Kč od 28. 4. 2021 do 21. 12. 2021 ve výši 5 387,74 Kč), neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok I.). Úspěch žalobkyně ve výši 35 897,38 Kč činí 13,9 % předmětu sporu, úspěch žalovaného ve výši 222 853,27 Kč pak činí zbylých 86,1 %. Procesně úspěšnějšímu žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud podle ust. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.