Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 291/2021-22
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7.298 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9.261,03 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 6.863,03 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.398 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 624,25 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9.261,03 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 6.863,03 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.398 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 624,25 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.900 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4.900 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 624,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.863,03 Kč, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky 2.398 Kč. V žalobě tvrdila, že dne 20. 1. 2020 uzavřela žalovanás právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě obdržela žalovaná bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 4.900 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 4.900 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.264 Kč a úrokem z úvěru ve vši 40 % ročně, do 12. 2. 2020. K procesu poskytnutí finančních prostředků žalované uvedla, že na internetových stránkách webová adresa žalovaná zvolila hotovostní formu poskytnutí úvěru a následně si vybrala výši požadovaného úvěru a navolila vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění uvedených dat se žalované zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byla povinna uhradit. Jelikož uvedené podmínky poskytnutí finančních prostředků žalované vyhovovaly, následně kliknula na políčko„ Chci půjčit“. V dalším kroku žalovaná vyplnila registrační formulář, do něhož uvedla e-mail: email, číslo mobilního telefonu číslo, jméno, příjmení, rodné číslo a číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, popř. kontaktní adresu. V následující sekci vyplnila žalovaná údaje o svém zaměstnání, tj. typ příjmu, jméno nebo název zaměstnavatele, IČ zaměstnavatele, či pokud byla žalovaná příjmení své IČ, jakož i výši svého příjmu. V následující sekci žalovaná vyplnila údaje o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalované zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalované vyplněny, byla žalovaná povinna se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru a následně po odsouhlasení předmětné smlouvy z vlastní vůle byla žalovaná povinna na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdila, že rozuměla a souhlasila se všemi právními součástmi procesu. Po procesu odsouhlasení všech uvedených dokumentů, byla žalované na zadané číslo mobilního telefonu odeslána sms zpráva s unikátním kódem: im39. Tento unikátní kód žalovaná opsala do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončila tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalované zaslána na zadaný e-mail, a to i s číslem poukázky a příjmení kódem nezbytným po převzetí úvěru u smluvního partnera původního věřitele. Úvěr bylo možno vyzvednout na čerpací stanici nesoucí označení„ anonymizováno“ do 48 hodin od okamžiku zaslání příjmení kódu. Po předložení či sdělení čísla poukázky a příjmení kódu žalovaná vyplnila do Předávacího formuláře veškeré požadované údaje, a to výši úvěru schváleného úvěrujícím, číslo poukázky, příjmení kód a číslo občanského průkazu, když zároveň obsluze smluvní čerpací stanice úvěrujícího žalovaná předložila k prokázání a ověření totožnosti svůj občanský průkaz a tato jí následně v hotovosti vyplatil úvěr v požadované výši. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 27. 7. 2021. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když na svůj závazek uhradila částku ve výši 500 Kč. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14.871,88 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4.900 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.264 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2.599,01 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.398 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, tj. ze zůstatku jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru od 13. 2. 2020 do 31. 10. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 710,85 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 6.863 Kč a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.264,02 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2.599,01 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 13. 2. 2020, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 23. 5. 2021 Smluvní úroky za poskytnutí úvěru představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny za dobu od poskytnutí úvěru, tj. 20. 1. 2020 do 17. 5. 2021. Žalobkyně dále požaduje i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, tj. za odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 1. 11. 2021 vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila.
2. Podáním došlým soudu dne 12. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 9.261,03 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 6.863,03 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.398 Kč. Soud proto řízení v této části podle § 96 odstavec 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu
5. Dne 20. 1. 2020 žalovaná jako úvěrovaná a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující uzavřely při použití elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout 4.900 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku, včetně úroku z úvěru ve výši 40 % ročně, do 12. 2. 2020. Forma čerpání byla sjednána„ anonymizováno“. Částka 4.900 Kč byla dne 20. 1. 2020 žalované vyplacena. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností ke dni 19. 7. 2021 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně přípisem ze dne 27. 7. 2021. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 11. 2021, k úhradě žalovaného nároku, dosud uhradila částku 500 Kč.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaná požádala, když tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Soud tedy dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je nutné považovat za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZSÚ. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu. Soud ve smyslu § 2993 o. z. přiznal žalobkyni částku bezdůvodného obohacení, když uvedené odpovídá právu žalobkyně na vrácení toho, co její právní předchůdkyně plnila ve prospěch žalované na původní jistinu úvěru v žalovanou dosud nesplacené výši.
17. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, a převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení z důvodu její procesní pasivity nevznikly.
19. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).