Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 133/2022-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 843 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku ve výši 23 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do
- částky 2 500 Kč,
- částky 4 500 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení,
- úroku 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení,
- částky ve výši 1 563 Kč,
- částky ve výši 300 Kč,
- částky ve výši 1 497 Kč,
- částky ve výši 1 483 Kč,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 23 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do - částky 2 500 Kč, - částky 4 500 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, - úroku 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, - částky ve výši 1 563 Kč, - částky ve výši 300 Kč, - částky ve výši 1 497 Kč, - částky ve výši 1 483 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručeným zdejšímu soudu dne 13. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 843 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 24. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet určený žalovaným dne 7. 10. 2021 a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele žalovaného a představovala provizi. Žalovaný se v této smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky, tedy celkem částku 37 500 Kč, uhradit žalobkyni prostřednictvím 25 měsíčních splátek po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 10. 2021. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni 26. 12. 2021. Žalobkyně žalovanému odeslala 3 upomínky, přičemž za každou odeslanou upomínku žalobkyně požadovala uhradit 100 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dlužná částka ve výši 34 843 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 27 063 Kč, z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč (dlužný úrok 1 563 Kč a úmor 2 937 Kč), z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou 3 měsíčních splátek ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a ze smluvní pokuty z neuhrazených splátek úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč od 27. 12. 2021 do 11. 2. 2022 v kapitalizované výši 1 483 Kč. Příslušenství dlužné jistiny úvěru představuje úrok ve výši 21,55 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 27. 12. 2021, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % za téže období.
2. Před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru, žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a že je úvěr schopen řádně splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 9. 2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně, tj. celkem částku 37 500 Kč, prostřednictvím 25 měsíčních plátek po 1 500 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 10. 2021. Provize zprostředkovateli úvěru činila 2 500 Kč. Žalovaný se dále na základě této smlouvy zavázal pro každý případ prodlení se zaplacením sjednané splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru z dlužné splátky, a to za každý den prodlení. Rovněž se zavázal k náhradě účelně vynaložených nákladů, a to ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku. Pro případ porušení povinnosti žalovaného spočívající v prodlení s úhradou jedné splátky či její části, a to po dobu delší než dva měsíce, bylo mezi stranami ujednáno, že se úvěr stane splatným, a to dnem, kdy žalobkyně odešle žalované oznámení o zesplatnění úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 24. 9. 2021, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a rozpisem splátek). Žalobkyně poskytla dne 7. 10. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve shora uvedené smlouvě. Téhož dne byla odeslána i částka ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru (prokázáno potvrzeními o provedení transakce). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, ničeho neuhradil, a to ani na základě upomínek žalobkyně ze dne 25. 10. 2021 a ze dne 25. 11. 2021 (prokázáno bonitou smlouvy, citovanými upomínkami a seznamem odeslaných upomínek). Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními (v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky po dobu delší než dva měsíce) žalovanému dopisem ze dne 26. 12. 2021 oznámila zesplatnění celého úvěru a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, která činila 31 563 Kč, a dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil (prokázáno dopisem ze dne 26. 12. 2021 a podacím lístkem s datem podání téhož dne).
6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a je zaměstnán u společnosti právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, příjem domácnosti 72 000 Kč, jeho výdaje na bydlení představují částku 5 000 Kč a splátky dalších úvěrů činí 6 000 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 24. 9. 2021 ohledně výdajů a příjmů soud zjistil, že měsíční splátka dalších úvěrů činí 6 000 Kč a příjem ze zaměstnání 25 000 Kč. Příjmy žalovaného žalobkyně ověřila na základě výplatní pásky za měsíc červen 2021, dle které čistá mzda činila 28 851 Kč, a výplatní pásky za měsíc červenec 2021, dle které čistá mzda činila 17 453 Kč a výplatní pásky za měsíc srpen 2021, dle které čistá mzda činila 20 737 Kč. Z printscreenu výpisu účtu žalovaného, vedeného u příjmení příjmení, soud nezjistil ničeho, neboť tento výpis nebyl úplný. Soud dále z výpisu z příjmení a ISIR zjistil, že žalobkyně žalovaného lustrovala v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, v obou případech s negativním výsledkem.
8. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které získala z veřejných databází, ze statistických údajů a rovněž z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě a v čestných prohlášeních žalovaného byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného a o jeho pravidelných výdajích, soud však nemá za to, že by tyto údaje byly řádně prověřeny. Pokud jde o tvrzené příjmy, žalobkyně tyto ověřovala na základě výplatních pásek, tvrzený měsíční příjem ve výši 25 000 Kč však neodpovídá předloženým dokladům. Pokud jde o tvrzené výdaje, žalobkyně netvrdila, že by tyto údaje ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by mohla zjistit, zda jeho tvrzení odpovídají skutečnosti, žalobkyně pouze uváděla, že při posouzení výdajů žalovaného vycházela z čestných prohlášení žalovaného a dále ze statistických údajů, event. státem stanovených průměrných nákladů na bydlení a minimálních nákladů živobytí. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele přitom k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na citovanou judikaturu není možné se spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele o jeho majetkových poměrech, event. ověření pravdivosti údajů tvrzených spotřebitelem nahrazovat jejich porovnáním se statistickými, event. státem stanovenými údaji, nýbrž je nutné trvat na jejich doložení.
9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.
21. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
23. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
24. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 27 500 Kč (částku ve výši 2 500 Kč žalovaný neobdržel, jelikož tato byla vyplacena zprostředkovateli úvěru jakožto jeho provize), kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 23 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 27. 12. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, tj. od 6. 5. 2022, do zaplacení.
25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a svého nároku se domáhala formulářovou žalobou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 144 Kč, přičemž tato částka představuje 32,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 394 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 843 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.