Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
9 C 33/2022-29
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2 544,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 544,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 544,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 2 544,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny a související služby poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla mezi účastníky uzavřena 21. 6. 2018. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil cenu za poskytnuté dodávky a související služby v období od 1. 11. 2018 do 25. 3. 2019, která mu byla vyúčtována fakturou splatnou 18. 4. 2019. Proto se vedle dlužné ceny za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti předmětné faktury do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal s ohledem na to, že žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 21. 6. 2018 dodávala žalovanému do jeho odběrného místa na adrese adresa žalovaného, elektřinu a zajišťovala související služby. Žalovaný se dle shora uvedené smlouvy zavázal od žalobkyně odebírat elektřinu a řádně a včas jí hradit sjednanou cenu za dodanou elektřinu a související žalobkyní poskytnuté služby. Fakturou číslo vystavenou dne 4. 4. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za poskytnuté dodávky elektřiny a související služby ve fakturačním období od 1. 11. 2018 do 25. 3. 2019 ve výši 2 544,28 Kč. Faktura byla splatná k 18. 4. 2019. Následně žalovaného opakovaně písemně vyzývala k úhradě shora uvedené dlužné částky dopisem z 9. 7. 2019 a předžalobní upomínkou jejího zástupce z 13. 12. 2021, v níž byl žalovaný poučen o tom, že pokud svůj dluh neuhradí v dodatečně stanovené lhůtě, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
5. Po právní stránce hodnotil soud věc podle právní úpravy obsažené v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů v účinném znění (dále jen„ energetický zákon“).
6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřenou ve smyslu § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona. Žalobkyně své povinnosti z uvedené smlouvy splnila, když dodávala elektřinu do odběrného místa žalovaného a zajišťovala s tím související služby. Žalovaný byl dle smlouvy i dle příslušného zákonného ustanovení povinen za tyto dodávky a služby hradit žalobkyni sjednanou cenu, jejíž výše byla určena v souladu s příslušnými právními předpisy. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil cenu za dodanou elektřinu a poskytnuté služby za fakturační období od 1. 11. 2018 do 25. 3. 2019, a to v žalované výši 2 544,28 Kč. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh již žalobkyni uhradil, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale také prokázal. Tak se ovšem nestalo a ani z obsahu spisu nelze dovodit jakoukoliv úhradu žalovaného na předmětný dluh. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný žalobkyni doposud požadovaných 2 544,28 Kč dluží. Proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tudíž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.