Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 361/2021-40
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 35 369,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 990 Kč s úrokem ve výši
0,25 % ročně z částky 33 990 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši
8,5 % ročně z částky 33 990 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 379,84 Kč s úrokem ve výši 26,3 % ročně z částky 1 379,84 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1 379,84 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 305,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 990 Kč s úrokem ve výši 0,25 % ročně z částky 33 990 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 990 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 379,84 Kč s úrokem ve výši 26,3 % ročně z částky 1 379,84 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1 379,84 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 305,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 35 369,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna prostřednictvím kreditní karty čerpat z úvěrového účtu peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového rámce 33 990 Kč. Právě tuto částku žalovaná vyčerpala a byla povinna ji splácet společně s úrokem sjednaným ve výši 26,28 % ročně a příslušnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, přičemž jejich splatnost byla stanovena vždy na 20. den v měsíci. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na poskytnutý úvěr nic neuhradila. Dosud neuhrazený úvěr v celé výši proto v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatila ke dni datum Ani po zesplatnění žalovaná dle žalobkyně nic neuhradila, a to ani k písemným výzvám. Žalobkyně tedy eviduje za žalovanou dluh ve výši 35 369,84 Kč sestávající z neuhrazené vyčerpané jistiny úvěru ve výši 33 990 Kč, poplatku za vedení účtu v celkové výši 156 Kč, poplatku za pojištění v celkové výši 593,84 Kč, nákladů spojených s odesláním doporučené výzvy k úhradě dluhu ve výši 130 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje smluvní úrok i úrok z prodlení v procentní i kapitalizované výši, přičemž u úroku požaduje procentní sazbu 8,25 % ročně.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Žalovaná se nejprve na těchto stránkách zaregistrovala, poté jí byl nabídnut návrh smlouvy, s nímž vyjádřila souhlas a smlouvu podepsala zadáním specificky vygenerovaného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené při registraci. Elektronicky uzavřená smlouva byla následně zaslána žalované na její e-mailovou adresu. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně podrobně popsala interní způsob ověřování úvěruschopnosti klientů prostřednictvím tzv. kreditního skóre, které spočívá v hodnocení příjmů a výdajů klienta (žalované) a jeho osobních (rodinných) poměrů zahrnujících např. věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, druh bydlení. Nad rámec tohoto mechanismu žalobkyně ověřuje ve veřejných databázích, zda klient nemá závazky po splatnosti. Konkrétně v případě žalované žalobkyně uvedla, že provedla její lustraci v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem poukazujícím na to, že žalovaná neměla při poskytování úvěru dluhy. Příjmy žalované žalobkyně ověřila oproti potvrzení o příjmu. Na základě takto zjištěných informací žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako schopnou předmětný úvěr splácet.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Soudu byla předložena listina označená číslo která obsahuje ujednání o poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru. Tato listina je datována ke dni datum a je opatřena podpisem obou účastníků; namísto vlastnoručního podpisu žalované je na listině uvedeno číslo, které může odpovídat vygenerovanému kódu. K tvrzenému způsobu uzavření smlouvy žalobkyně předložila výpis, který osvědčuje, že žalovaná uvedenou smlouvu uzavřela tvrzeného dne uvedením kódu, který jí byl zaslán na její telefonní číslo (s uvedením časového údaje, kdy byl SMS kód poskytnut). Tento kód pak odpovídá kódu na smlouvě. Pokud jde o to, zda při předmětném jednání bylo jednáno právě s žalovanou, žalobkyně předložila fotokopie rodného listu a občanského průkazu žalované, které žalobkyni poskytla. Ze znění smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 33 990 Kč a žalovaná je oprávněna úvěr čerpat prostřednictví kreditní karty opakovaně až do výše tohoto úvěrového limitu. Současně je žalovaná povinna vyčerpané peněžní prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných vždy k 20. dni v měsíci. I přes to, že předmětem smlouvy má být revolvingové čerpání úvěru, první čerpání úvěru bylo stanoveno ve výši 33 990 Kč, tedy v plné výši úvěrového rámce. Tomu pak odpovídá předepsaný způsob splácení úvěru, a to ve 12 měsíčních splátkách po 3 194 Kč.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad obsahujícího úvěrovou a platební historii pro smlouvu číslo soud zjistil, že žalovaná dne datum jednorázově vyčerpala peněžní prostředky ve výši 33 990 Kč. Současně má za potvrzené žalobní tvrzení, že žalovaná po vyčerpání peněžních prostředků neuhradila ani jednu splátku. Z výpisu (ve spojení se zněním smlouvy) dále vyplývá, že žalovaná byla povinna hradit poplatek za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně a poplatek za pojištění odpovídající 5,9 % měsíčně z minimální splátky úvěru. V souvislosti s prodlením žalované s úhradou minimálně dvou splátek a úhradou jedné splátky déle než 3 měsíce žalobkyně dopisem ze dne datum zesplatnila celý neuhrazený úvěr a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Dle podacího archu byl tento dopis odeslán žalované doporučeně téhož dne. Možnost zesplatnit celý úvěr vyplývá z čl. 7 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Výše dluhu tak, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá rovněž z úvěrové historie. Je tedy nepochybné, že na jistině úvěru má žalovaná dluh 33 990 Kč, když neuhradila ani jednu splátku. Na poplatku za vedení účtu je dluh ve výši 156 Kč a na poplatku za pojištění dluh 593,84 Kč. Z důvodu porušování platebních povinností byly žalované v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami předepsány k úhradě náklady na vymáhání v souvislosti s odesláním doporučené výzvy k úhradě dluhu ve výši 130 Kč a smluvní pokuta sjednaná v paušální výši 500 Kč. Uvedené částky žalovaná neuhradila, jak vyplývá z další písemné výzvy ze dne datum, která je současně předžalobní výzvou. Žalované byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do 7 dnů, podle podacího archu byla výzva žalované odeslána dne datum.
6. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila fotokopie poštovní poukázky z února 2021 osvědčující výplatu rodičovského příspěvku žalované ve výši 10 000 Kč. Předložen byl i výpis z účtu žalované za období od listopadu 2020 do února 2021, z něhož je patrný šetrný způsob hospodaření žalované s finančními prostředky. Výpis obsahuje vynaložené výdaje žalované na základní potřeby. Za tím účelem si žalovaná na účet vloží jen část svého příjmu, který pak spotřebuje. Žalovaná je tedy zřejmě schopná vystačit si jen s částí svého příjmu. Tomu odpovídá i údaj v úvěrové kartě žalované, že jako své měsíční výdaje uvedla částku 3 500 Kč. Z této úvěrové karty dále vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejných registrech evidujících závazky po splatnosti, z nichž nebyly žádné takové závazky zjištěny. Za zásadní důkaz soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru ze dne datum, v níž jsou v úvodní části uvedeny poměry žalované. K osobním poměrům je uvedeno, že k uvedenému dni žalovaná žila u rodičů, měla jedno dítě a její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní. Jako zdroj příjmů byla uvedena mateřská dovolená s příjem z toho vyplývající ve výši 10 000 Kč čistého měsíčně. Tento příjem byl žalobkyní výše uvedeným způsobem ověřen. Současně byly uvažovány i příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výslednou zprávu o provedeném scóringu žalované, z níž vyplývá, že při uvažování příjmu ve výši 10 000 Kč měsíčně, nepominutelného životního minima dospělého člena domácnosti ve výši částka a jednoho vyživovaného dítěte ve výši 1 210 Kč a při absenci jiných splátkových povinností zůstává žalované i po úhradě dohodnutých měsíčních splátek předmětného úvěru ve výši 3 194 Kč částka 2 046 Kč.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
9. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
10. Na základě zjištěných skutečností se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky mohlo vzniknout platné právní jednání s přihlédnutím k tomu, že účastníci spolu jednali prostředky komunikace na dálku, tj. v elektronické podobě. Žalobkyně popsala proces sjednávání závazku, který byl potvrzen provedenými důkazy (zejména výpisem zachycujícím průběh podpisu smlouvy pomocí SMS kódu). Podpis smlouvy na straně žalované sice nelze považovat ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, za kvalifikovaný elektronický podpis, podle soudu je však tento prostý elektronický podpis dostačující, aby bylo možné hodnotit, že obě strany vyjádřili vůli řídit se smluvním závazkem, který je nadto jasně a určitě vymezen. Podle soudu je v tomto případě naplněna i podmínka v § 562 odst. 1 o. z. na dostatečné zachycení osoby jednající, resp. její totožnosti.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
15. Zjištění, že proces uzavírání smlouvy v elektronické podobě proběhl řádným způsobem, nestačí k tomu, aby bylo možné bez dalšího předmětnou smlouvu považovat za platnou a účinnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované úvěr (peněžní prostředky) v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání), aplikoval soud na jejich závazkový vztah i výše citovaný zákon o spotřebitelském úvěru. Podle něj je věřitel povinen dodržovat pravidla pro zajištění ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, mimo jiné před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. O splnění této předsmluvní povinnosti ze strany žalobkyně soud nemá pochyb. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k žalobnímu tvrzení bylo zjištěno, že žalobkyně uvažovala veškeré relevantní údaje o poměrech žalované, zejména její příjmovou a výdajovou stránku včetně potenciálních dluhů. Příjmy žalované nadto sama ověřila. Do celkové finanční situace žalované žalobkyně správně uvažovala výdaje na dítě žalované. Soud má za to, že žalobkyně postupovala dostatečně pečlivě v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru i ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), přičemž při ověřování poměrů žalované nebyly důvodné pochybnosti, že by nebyla schopná poskytnutý úvěr splácet. Nehrozilo ani další zadlužení žalované, případně ohrožení její výživy či výživy osoby na ní závislé. Na základě uvedeného lze tedy uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně a účinně.
16. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zákon o spotřebitelském úvěru stanoví další podmínky na ochranu spotřebitele, a sice v souladu s § 110 odst. 1 povinnost poskytnout spotřebiteli písemné vyhotovení smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. K prokázání splnění této povinnosti žalobkyně nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že znění smlouvy bylo žalované zasláno na její emailovou adresu. Pokud by soud vycházel byť jen z tohoto tvrzení, nebylo by možné se s ním ztotožnit. Tento způsob uložení smlouvy nelze považovat za trvalý nosič dat, jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k ), (cit. datum), dostupné z: ASPI). Pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci E číslo Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že emailová adresa nesplňuje uvedenou charakteristiku, ačkoliv je běžným prostředkem komunikace. V důsledku toho je nutné v posuzované věci aplikovat sankci předvídanou ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru i nadále zůstává platná a účinná, ale nelze přihlížet k ujednáním o platbách (s výjimkou zápůjční úrokové sazby za podmínek uvedených níže).
17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek, neboť žalované umožnila čerpání dohodnutých peněžních prostředků. Pokud jde o závazek žalované, soud má za to, že jí v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky (žalobkyně prokázala, že poměry žalované nezakládaly obavy z takových překážek). I přes to však žalovaná své povinnosti nedostála a poskytnutý úvěr žalobkyni nevrátila, resp. nárok žalobkyně nezpochybnila ani neprokázala, že by uhradila byť jen část svého dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni částku 33 990 Kč odpovídající poskytnuté nevrácené jistině úvěru společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o sankci podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neposkytnutí smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, zákon namísto souvisejících plateb umožňuje přiznat věřiteli pouze zápůjční úrokovou sazbu ve výši repo sazby obec národní banky platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud nebyla sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Ve smlouvě sice byla ujednána úroková sazba 26,28 %, avšak žalobkyně požadovala úrokovou sazbu ve výši 8,25 %. Pro okamžik uzavření smlouvy o úvěru byla úroková repo sazba obec národní banky ve výši 0,25 %. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok ve výši 0,25 % ročně, a to z poskytnuté jistiny 33 990 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby uvedené částky zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
18. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud zamítnul žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty v celkové výši 1 379,84 Kč včetně příslušenství, neboť k těmto plněním se z výše uvedených důvodů nepřihlíží a žaloba je v této části nedůvodná.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 1 379,84 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 33 990 Kč znamená úspěch 4 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 96 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 92 % jí vzniklých nákladů řízení.
20. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 415 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 3 593 Kč.
21. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (92 %) ve výši 3 305,56 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.