Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
104 C 33/2021-42
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 33 850 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 050 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 511,4 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 20 800 Kč a
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 475 Kč od 21.5.2020 do zaplacení,
-) úroku 10,37 % ročně z částky 15 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 050 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 511,4 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 20 800 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 475 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, -) úroku 10,37 % ročně z částky 15 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 5.1.2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 33 850 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – právnická osoba (dříve právnická osoba) s žalovaným dne 21.6.2018 uzavřel smlouvu o úvěru číslo na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit celkem částku 27 900 Kč (tj. jistina ve výši 15 000 Kč a náklady úvěru ve výši 12 900 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy celkem uhradil pouze částku 1 950 Kč dne 21.6.2018, smlouva se stala splatnou uplynutím splatnosti poslední splátky, tj. dne 22.8.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 24.7.2020. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požadoval jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 525 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 050 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2 775 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 511,40 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, v řízení zůstal zcela pasivní.
3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě které společnost právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s náklady úvěru ve výši 12 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Dle smlouvy byl úvěr poskytnut v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem.
6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 10 000 Kč, kdy současně uvedl, že příjem celé domácnosti je 10 000 Kč Náklady na bydlení pak uvedl 8 000 Kč, 1 000 Kč na služby a 3 000 Kč na stravování. Jako průměrné měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 6 000 Kč, jako výdaje celé domácnosti částka 12 000 Kč. Dle žádosti žijí v domácnosti dvě osoby.
7. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že je jako měsíční příjem uvedena částka 10 000 Kč, jako měsíční výdaje žadatele částka 6 000 Kč, přičemž minimální měsíční výdaje má činit částka 3 050 Kč a rezerva na neočekávané výdaje 1 000 Kč, jako volné prostředky je pak uvedena částka 3 000 Kč.
8. Z nájemní smlouvy, výplatních pásek a dohody o provedení práce bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako čistič vozů na základě dohody o provedení práce, kdy jeho měsíční příjem činil cca 9 000 – 10 000 Kč. V rámci nájemní smlouvy byl sjednán nájem ve výši 8 000 Kč měsíčně a dále poplatek za internet ve výši 400 Kč a inkaso ve výši 600 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost právnická osoba (dříve právnická osoba)., postoupila pohledávku žalovaného na žalobce.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 18.12.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 2.1.2021.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 27 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr a dále z předložených dokumentů, které doložil. Z předložených listin dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice částečně úvěruschopnost žalovaného zkoumal, nicméně jeho schopnost úvěr splácet značně nadhodnotil tak, aby mu mohl být úvěr poskytnut. V rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 10 000 Kč, kdy příjem celé domácnosti činí 10 000 Kč. Z toho lze usuzovat, že jediné příjmy plynou právě od žalovaného. Jako výdaje je pak uveden nájem ve výši 8000 Kč (tento byl ověřen nájemní smlouvou), náklady na služby ve výši 1 000 Kč (tyto ověřeny nájemní smlouvou – 400 Kč internet, 600 Kč inkaso) a dále náklady na stravu ve výši 3 000 Kč Celkem tak výdaje činí 12 000 Kč. V rámci žádosti jsou všechny výdaje uvedeny v kolonce označené jako výdaje žadatele, nikoliv výdaje celé domácnosti, kdy pak na konci je proveden přepočet výdajů na žadatele ve výši 6 000 Kč a výdajů celé domácnosti ve výši 12 000 Kč. Z takto zjištěných informací, kdy příjem celé domácnosti činí 10 000 Kč a výdaje žadatele resp. celé domácnosti činí 12 000 Kč, nelze dojít k závěru, že by byl žalovaný schopen vůbec ještě hradit jakoukoliv splátku, natož splátku ve výši 1 950 Kč. Předchůdce žalobce tedy nemohl očekávat, že žalovaný bude schopen takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání předchůdce žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.
19. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z prokázaných příjmů žalovaného a části výdajů, kdy navíc přehlížel zjevnou neschopnost žalovaného splácet, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoké náklady spotřebitelského úvěru, kdy samotné náklady jsou téměř stejně vysoké jako samotná jistina. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele
21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 1 950 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 13 050 Kč. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou této částky, má žalobce nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
22. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 20 800 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 475 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úrok 10,37% ročně z částky 15 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
24. V projednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.