Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 56/2022-54

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 40 894 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s úrokem ve výši 14,06 % ročně od 4. 8. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 894 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 7 730 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s úrokem ve výši 14,06 % ročně od 4. 8. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 894 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 7 730 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 40 894 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 31. 7. 2014. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy dne 4. 8. 2014 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve 36 pravidelných měsíčních splátkách. Na svůj dluh však žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Podanou žalobou se pak domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 14,06 % z dlužné jistiny ročně od data poskytnutí úvěru do zaplacení, když jí požadovaná úroková sazba odpovídala průměrné sazbě bankovních úvěrů dle databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou v době vyplacení peněžních prostředků žalovanému. Dále se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru, tj. od 18. 11. 2014, do zaplacení, a smluvních pokut v celkové výši 894 Kč Tyto si nárokovala za prodlení žalovaného s úhradou první a druhé smluvené splátky úvěru, přičemž požadovaná výše smluvních pokut odpovídala sazbám sjednaným v ustanovení čl. 12 bodu a) a b) smluvních ujednání k předmětné smlouvě o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 2. 6. 2022. Žalovaný, ač byl řádně a včas k jednání předvolán, se bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle , v účinném znění (dále jen„ “), a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zástupkyně žalobkyně, která se jednání zúčastnila, na podané žalobě setrvala a uvedla, že žalovaný v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 31. 7. 2014 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí smluvní úrok, jehož výše dle smlouvy činila 126,59 % ročně, to vše v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 087 Kč, které byly splatné vždy k 16. dni v měsíci. V případě splacení prvních 18 splátek a následně vždy každých dalších 24 splátek měl být žalovanému za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. měl mu být poskytnut tzv. revolving. V čl. VI. smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalobkyně požaduje zajištění (utvrzení) dluhů žalovaného ze smlouvy mimo jiné prostřednictvím smluvních pokut sjednaných pro případ nesplacení splátek úvěru ve sjednané lhůtě. Zároveň zde byl odkaz na čl. 12 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru.

5. Z čl. 12 smluvních ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než patnáct dnů po termínu splatnosti měla žalovanému vzniknout povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, v případě prodlení delšího než třicet dnů pak nad rámec předchozí smluvní pokuty ještě povinnost zaplatit další smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Tyto smluvní pokuty měly být dle čl. 12 smlouvy splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení.

6. Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 8. 2014 vyplatila ve prospěch bankovního účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o revolvingovém úvěru číslo bankovní účet peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč.

7. Z faktury vystavené dne 17. 10. 2014 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 648 Kč za prodlení s úhradou první sjednané splátky úvěru. Faktura byla splatná k 27. 10. 2014.

8. Z faktury vystavené dne 17. 11. 2014 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 246 Kč za prodlení s úhradou druhé sjednané splátky úvěru. Faktura byla splatná k 27. 11. 2014.

9. Z výpisu z databáze časových řad ARAD dostupného z webových stránek České národní banky (tabulka B1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, nové obchody, ukazatel č. 4 – Domácnosti a NISD (S.14 +S.15) – fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně) bylo zjištěno, že průměrná sazba úroků u bankovních úvěrů činila v srpnu 2014 14,06 % ročně.

10. Z předžalobní výzvy z 1. 12. 2014 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o úvěru v celkové výši 139 809 Kč ve lhůtě 15 dnů od data odeslání upomínky a upozornila jej na to, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů nezjistil soud nic, co by mělo význam pro rozhodnutí ve věci.

12. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 7. 2014 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně dne 4. 8. 2014 vyplatila žalovanému ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše dle smlouvy činila 126,59 % ročně, a to v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 087 Kč splatných vždy ke každému 16. dni příslušného měsíce. V čl. 12 smluvních podmínek ke shora uvedené smlouvě o úvěru bylo obsaženo ustanovení zakládající nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky delšího než 15 dnů, a ve výši 13 % z výše dlužné splátky pro případ, že se dostane do prodlení delšího než třicet dnů. Dvěma fakturami vystavenými dne 17. 10. 2014, respektive 17. 11. 2014, byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 894 Kč za prodlení s úhradou prvních dvou sjednaných splátek úvěru. Následně jej žalobkyně předžalobní výzvou z 1. 12. 2014 vyzvala k úhradě dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 139 809 Kč.

13. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.

14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 2 o. z. platí, že úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou dne 31. 7. 2014. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když prokazatelně poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru a zaplatit úrok. Soud se v daném případě nezabýval tím, zda úrok sjednaný v předmětné smlouvě lze považovat za přiměřený či nikoliv, neboť žalobkyně si v žalobě nárokovala úrok pouze ve výši 14,06 % ročně, který odpovídal obvyklé úrokové sazbě úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (viz odstavec 9 tohoto odůvodnění). Takový úrok je nepochybně zcela přiměřený a soud nemá důvod, proč jej žalobkyni nepřiznat. Žalovaného přitom ve smyslu § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. stíhá povinnost platit z nesplacené jistiny úrok až do jejího úplného vrácení žalobkyni. Žalovaný v řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradil ničeho. Bylo přitom právě na něm, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy uhradil zcela či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Nic takového se však nestalo, žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že skutečně žalobkyni neuhradil z titulu svého závazku z předmětné úvěrové smlouvy ničeho. Za dané situace jej stíhá povinnost nejen vrátit poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž zaplatit požadovaný smluvní úrok ve shora uvedené sazbě, a to ve smyslu § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. za dobu od poskytnutí peněžních prostředků (4. 8. 2014) do zaplacení. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako oprávněnou a vyhověl jí. Žalovanému uložil rovněž povinnost uhradit žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, a to za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Tento nárok žalobkyně se opírá o o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí

17. Soud naopak podanou žalobu zamítl co do požadovaných smluvních pokut v celkové výši 894 Kč. Žalobkyně si tyto smluvní pokuty nárokovala s odkazem na čl. 12 svých smluvních podmínek ke smlouvě o úvěru se zdůvodněním, že žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokuty v okamžiku, kdy se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. V citovaném ustanovení smluvních podmínek sice skutečně byla sjednána povinnost žalovaného k úhradě předmětných smluvních pokut. Nelze však přehlížet, že takový postup byl v rozporu se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu 11. 11. 2013, sp. zn. , podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Předmětné smluvní podmínky přitom měly právě charakter všeobecných obchodních podmínek ve smyslu § 1751 odst. 1 o. z., respektive ve smyslu shora uvedeného nálezu, neboť v tomto dokumentu byly obsaženy smluvní podmínky vztahující se ke všem úvěrovým smlouvám uzavíraným žalobkyní. Není přitom sporu o tom, že předmětnou úvěrovou smlouvu žalobkyně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy v pozici podnikatele, zatímco žalovaný ji uzavíral mimo rámec jakékoliv obchodní činnosti, zjevně v pozici spotřebitele, o čemž svědčí i výslovná zmínka uvedená v oddílu A bodu I. smlouvy, podle níž se jednalo o revolvingový spotřebitelský úvěr podléhající režimu Proto na daný případ dopadají závěry obsažené ve shora citovaném nálezu.

18. V textu samotné úvěrové smlouvy sice byla zmínka o tom, že úvěr je zajištěn prostřednictvím smluvní pokuty (oddíl B) čl. VI. smlouvy), nicméně soud je toho názoru, že aby bylo možné považovat ujednání o smluvní pokutě za platné ve světle judikatury Ústavního soudu, měla by být přímo v textu samotné smlouvy sjednána nejen samotná povinnost smluvní pokutu uhradit, ale rovněž i její konkrétní výše. Pokud žalobkyně jakožto podnikatel v textu smlouvy, která je nadto smlouvou adhezní, jejíž smluvní podmínky žalovaný jakožto spotřebitel de facto neměl šanci ovlivnit, uvedla pouze odkaz na své obchodní podmínky, a teprve v jejich rámci vyčíslila konkrétní výši smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek úvěru, nelze takovému postupu přiznat právní ochranu, a to ani v situaci, kdy žalovaný na vyhotovení smluvních podmínek připojil svůj podpis. Proto soud nárok na zaplacení požadovaných smluvních pokut zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně měla sice v řízení pouze částečný procesní úspěch, neboť žaloba byla co do částky 894 Kč zamítnuta, nicméně její procesní neúspěch se týkal pouze nepatrné části předmětu řízení (zamítnuto bylo 894 Kč z celkově požadovaných 40 894 Kč, což odpovídá cca 2 % předmětu řízení). Soud proto žalobkyni přiznal ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 636 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 6 094 Kč. Zmíněné náklady zastoupení žalobkyně byly tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 3 740 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, po 500 Kč podle bodu 3 AT a jeden úkon právní služby (účast zástupkyně žalobkyně u jednání dne 2. 6. 2022) ve výši 2 740 Kč podle ve spojení s  bodem 5 AT, dále dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle AT a jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč podle AT, náhradou za promeškaný čas zástupkyně žalobkyně cestou k jednání soudu dne 2. 6. 2022 v trvání šesti půlhodin po 100 Kč podle AT (žalobkyně si tuto položku účtovala v rozsahu ½, tj. ve výši 300 Kč, neboť se téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalšího jednání), náhradou cestovních nákladů ve výši 992 Kč za cestu zástupkyně žalobkyně k jednání soudu na trase obec – obec a zpět při ujetých 150 km osobním vozem tov. zn. Ford S-Max s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,3 l /100 km, kdy při výpočtu výše cestovného bylo vycházeno ze sazby základní náhrady za použití vozidla (4,70 Kč/km) a průměrné ceny motorové nafty (36,10 Kč) stanovené dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. (žalobkyně si opět účtovala pouze ½ cestovních nákladů, tj. částku 496 Kč), a konečně náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (3 740 + 500 +496 +300 = 5 036 Kč) ve výši 1 058 Kč podle Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 7 730 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

20. Pouze pro úplnost soud dodává, že při výpočtu výše mimosmluvní odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad hotových výdajů vztahujících se k prvním dvěma jím vykonaným úkonům právní služby, tj. k převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby, vycházel z ust. § 14b AT, a to proto, že v daném případě žalobkyně uplatnila svůj nárok na ustáleném vzoru, který u zdejšího soudu využívá opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech. Z úřední činnosti je soudu známo, že prakticky totožná žaloba byla žalobkyní uplatněna např. v řízeních vedených zdejším soudem pod sp. zn. a . I v těchto řízeních žalobkyni zastupoval anonymizováno příjmení, přičemž žaloby projednávané v uvedených řízeních byly po obsahové i stylistické stránce de facto úplně stejné, lišily se pouze v jednotlivostech vztahujících se k identifikaci osoby žalovaného a vymáhaného smluvního plnění.

21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s  stanovil na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.