Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 67/2021-32
Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Smetkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 37 325,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 21 500 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 16 725,95 Kč, kapitalizovaného úroku 11 488,05 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 24 825,95 Kč od 7. 4. 2020 do 11. 5. 2020, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 3 325,95 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 21 500 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 16 725,95 Kč, kapitalizovaného úroku 11 488,05 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 24 825,95 Kč od 7. 4. 2020 do 11. 5. 2020, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 3 325,95 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 325,95 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne datum byl žalovanému poskytnut žalobkyní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu se smlouvou spolu s úrokem 30 měsíčními splátkami ve výši 2 494 Kč, žalovaný na splátky neuhradil ničeho. Dne datum žalovaný uhradil pouze 3 500 Kč. Úvěr byl proto žalobkyní zesplatněn 6. 4. 2020 a žalobkyně se tak nyní domáhá jistiny 24 825,95 Kč, úroků z úvěru 11 488,05 Kč (111,36 % ročně z jistiny za dobu od 4. 12. 2019 do 6. 4. 2020), poplatků 900 Kč (za 2 upomínky), smluvní pokuty 12 500 Kč (0,5 x celková výše úvěru). Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 24 825,95 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila zprávu od ČSSZ, výplatní doklady, ze kterých bylo zjištěno, že starobní důchod žalovaného je 11 959 Kč měsíčně. Dle centrální evidence exekucí nebylo proti žalovanému vedeno žádné exekuční řízení. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měsíčně hradí splátku 6 237 Kč na spotřebitelském úvěru, dále mu byl poskytnut úvěr z kreditní karty 50 000 Kč.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout 25 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s úroky v úrokové sazbě 111,36 % ročně, a to v 30 měsíčních splátkách ve výši 2 494 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, kde bylo v bodu VI. odst. 1 ujednáno, že v případě neuhrazení dlužné splátky ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, bude úvěr zesplatněn. Dle bodu 2 v případě prodlení byl žalovaný povinen uhradit poplatek za upomínku 450 Kč, smluvní pokutu 499 Kč a v případě zesplatnění částku 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně mohla být smluvní pokuta ve výši 0,5 x výše úvěru 25 000 Kč. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehled splátek. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč dne 8. 10. 2019.
5. Upomínkou ze dne 8. 12. 2019, 23. 12. 2019, 4. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 6. 4. 2020 bylo zasláno žalovanému téhož dne, a to z důvodu neplnění platebních povinností ze strany žalovaného. Žalovaný byl následně předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání výzvy. Zásilka byla odeslána 27. 4. 2020 (poštovní podací arch).
6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny, když z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný splácí úvěr splátkou ve výši 6 237 Kč měsíčně, dále má úvěr z kreditní karty 50 000 Kč Tyto další úvěry žalovaného nebyly doloženy dalšími doklady. Nadto nebyly nijak doloženy náklady žalovaného na bydlení, které tvoří podstatnou část výdajů každého člověka ani žalovaným nebylo sděleno, jaká je výše jeho dalších životních nákladů. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když další dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 21 500 Kč, a to vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh uhradil celkem 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne 22. 4. 2020 (žalovanému byla odeslána dne 27. 4. 2020), ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 14 dnů od odeslání, tj. do 11. 5. 2020. Žalovaný byl v prodlení od 12. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyni tak vznikl nárok na částku 21 500 Kč a na zákonný úrok z prodlení z částky 21 500 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve zbytku požadované částky byl soud nucen žalobu zamítnout.
9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (po zohlednění kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), ze spisu se však nepodává, že by mu náklady řízení vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.