Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 69/2022-68

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 30 180,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 525,93 Kč spolu

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 502,88 Kč za dobu

od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 302,88 Kč za dobu od 1 768,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 527,55 Kč,

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 7 200 Kč od datum

do zaplacení a částku 6 454,38 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 525,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 502,88 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 302,88 Kč za dobu od 1 768,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 527,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení a částku 6 454,38 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne datum domáhala

po žalované zaplacení částky 13 502,88 Kč s příslušenstvím a částky 6 454,38 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 37 184 Kč spolu s příslušenstvím v 14 měsíčních splátkách ve výši

2 656 Kč. Původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná sjednanou částku nehradila řádně a včas. Uhradila pouze částku 12 800 Kč,

která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Splatnost závazku nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni datum. Z původního věřitele byla pohledávky na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne

datum. Aktuálně žalovaná žalobkyni dluží nesplacenou jistinu ve výši 13 502,88 Kč s příslušenstvím a neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 6 454,38 Kč, která byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala

a po celou dobu řízení zůstala vůči soudu nečinná. Žalovaná se k jednání soudu dne datum bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven).

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

ze smlouvy o úvěru číslo že byla uzavřena dne datum mezi žalovanou

a právním předchůdcem žalobkyně, kdy žalovaná svým podpisem potvrdila, že téhož

dne převzala v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 925 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatku ve výši 3 600 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala věřiteli uhradit částku

37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno,

že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky;

z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je společností s ručením omezeným, zapsanou

ke dni datum;

z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se jednalo

o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s dobou splatnosti na 14 měsíců s výší každé jednotlivé splátky 2 656 Kč, kdy úhrada za poskytnutí úvěru činila 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru částku ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 660 Kč;

z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, že žalované byla dne

datum zaslána informace o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do datum;

ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně potvrzení o přijetí platby,

že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba

na žalobkyni;

z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že tato byla adresovaná žalované s výzvou, nechť svůj dluh uhradí nejpozději do 10-ti dnů od doručení tohoto dopisu;

z výzvy před podáním žaloby ze dne datum, včetně podacího archu, že žalované byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do datum;

ze žádosti o úvěr ze dne datum, že žalovaná uvedla, že za bydlení včetně energií hradí částku ve výši 4 410 Kč, v kolonce jiné uvedla výdaje ve výši 4 410 Kč, bydlí u rodičů;

z pracovní smlouvy ze dne datum a jejího dodatku ze dne datum, že žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba jako anonymizováno nejprve do datum, poté na dobu neurčitou;

z výplatních pásek za období srpen, listopad a nezjištěné období 2018, že žalované náležela čistá mzda ve výši částka, částka a částka;

Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Dne datum uzavřela společnost právnická osoba se žalovanou smlouvu úvěru

číslo ve které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná

se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou jistinu a dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaná zavázala věřiteli uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná se dále zavázala v případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv částku závazku podle smlouvy řádně a včas, uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši

0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaná převzala v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč dne datum. Žalovaná ke svým poměrům v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnaná s příjmy 13 825 Kč čistého měsíčně a její výdaje na bydlení činí 4 410 Kč, další náklady činí 4 410 Kč. Žalovaná bydlí u rodičů, je svobodná a bezdětná. Žalovaná věřiteli k prokázání těchto údajů doložila pracovní smlouvu a její dodatek a 3 výplatní pásky. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku ve výši 12 800 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum uzavřené mezi společností x právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne datum, který byl žalované odeslán dne datum. Předžalobní výzva pro žalovanou byla advokátem žalobkyně předána k poštovní přepravě dne

datum.

Podle ust. , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný

se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí

v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl

k následujícímu právnímu závěru:

Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že původní věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by

se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť

z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje,

že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,

sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.

). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy

i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat

za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,

že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Žalovaná sice označila své příjmy a výdaje, věřitel se však zabýval pouze příjmy žalované, ke kterým byly doloženy písemné doklady, pravidelnými výdaji žalované se však žádným způsobem nezabýval. Přitom veškeré výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady zcela absentují a výdaje odhadnuté na částku 4 410 Kč zapsané jako jiné jsou zcela zavádějící. Výdaje v částce 0 Kč na dopravu atd… jak byly v žádosti o úvěr specifikovány, jsou zcela nereálné. Věřitel se měl zabývat těmito náklady a dále rovněž pravidelnými náklady žalované na bydlení, když bylo povinností věřitele alespoň ověřit u rodičů žalované její skutečné bydliště a náklady

na bydlení. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele soud považuje

za nedostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou

bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat

i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení

absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy

o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES,

o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření

k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo

k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu

s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení

z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá

na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny

ve výši 20 000 Kč, žalovaná však již věřiteli uhradila celkovou částku 12 800 Kč, kterou je podle názoru soudu na místě v celém rozsahu započíst na poskytnutou jistinu. Aktuální dlužná jistina tak činí 7 200 Kč. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpané částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 7 200 Kč nerozporovala, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. K zaplacení částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne datum s lhůtou k plnění do datum. Dne datum tak nastala splatnost dlužné částky a od následujícího dne datum věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonný úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky

7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Po tomto přepočtu dospěl soud k závěru, že více procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná. Žalovaná však byla v tomto řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnila a zjevně jí žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,

může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.