Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 97/2022-33

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 56 227,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 187 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54 187 Kč od datum do zaplacení,

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 040,05 Kč, úroků, úroku z prodlení z částky 56 227,05 Kč do datum a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 040,05 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 951,91 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem v obec do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54 187 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 040,05 Kč, úroků, úroku z prodlení z částky 56 227,05 Kč do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 040,05 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 951,91 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem v [obec] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 56 227,05 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce 50 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 49 976 Kč, přičemž žalované uhradil celkem 400 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 49 599,60 Kč, poplatky za pojištění 367,63 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 8 512,78 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 919,04 Kč a úrok a úrok z prodlení z jistiny od datum.

3. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný dále mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 5 080 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit v 25 měsíčních splátkách po 269 Kč, přičemž žalované uhradil celkem 469 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. Žalobou je požadována jistina ve výši 4 731,82 Kč, poplatky za pojištění 60 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 538 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 585,28 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 100,09 a úrok a úrok z prodlení z jistiny od datum.

4. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že prostřednictvím odborných pracovníků, kteří zohlednili klientské informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení. Na základě statistického modelu stanovila žalobkyně kreditní skóre, podle něhož byla stanovena nejvyšší měsíční splátka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřovala na základě údajů z registru NRKI a příjmení a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s negativní lustrací.

5. Účastníci souhlasili dle s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z úvěrové zprávy žalovaného vyplývá, že žalovanému bylo opakovaně odmítnuto poskytnutí pěti splátkových úvěrů, dvou nesplátkových úvěrů a žalovanému byla vypovězena kreditní karta. Ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne datum žalobkyně vycházela z toho, že výše příjmu žalovaného měla činit částka měsíčně a výdaj měsíčních výdajů částka. Žalovaný byl lustrován v evidencích odcizených dokladů totožnosti Ministerstva vnitra, v centrální evidenci exekucí, v NRKI, v insolvenčním rejstříku, v databázi příjmení. Při kalkulaci vycházela žalobkyně z výše životního minima. Ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne datum žalobkyně vycházela z toho, že výše příjmu žalovaného měla činit částka měsíčně a výdaj měsíčních výdajů částka. Žalovaný byl lustrován v evidencích odcizených dokladů totožnosti Ministerstva vnitra, v centrální evidenci exekucí, v NRKI, v insolvenčním rejstříku, v databázi příjmení. Při kalkulaci vycházela žalobkyně z výše životního minima.

8. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne datum soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Žalovaný smlouvu podepsal údajně elektronicky. Dle smlouvy měl být žalovaný svobodný, bez vyživovací povinnosti měl bydlet v podnájmu, s učňovským vzděláním. U právnická osoba měl pobírat čistý příjem částka měsíčně. Podle textu úvěrové smlouvy činila výše úvěrového rámce 50 000 Kč.

9. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že dle smlouvy měl být žalovaný svobodný, bez vyživovací povinnosti, s učňovským vzděláním. Měl bydlet v podnájmu. U zaměstnavatele anonymizováno měl pobírat příjem částka měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit částka. Podle textu úvěrové smlouvy činila výše úvěru 5 080 Kč. Úvěr měl být splacen 25 měsíčními splátkami po 269 Kč. Úvěr byl poskytnut na nákup mobilního telefonu.

10. Z výpisu z úvěrového účtu úvěru číslo vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu čerpal celkem částku 49 976 Kč. Úhrady ze strany žalovaného činily celkem 400 Kč.

11. Z výpisu z úvěrového účtu úvěru č. číslo vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu čerpal částku 5 080 Kč. Úhrady ze strany žalovaného činily celkem 469 Kč.

12. Z výzev k úhradě ze dne datum a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzvy byly odeslány dle přehledu odeslaných doporučených zásilek dne datum.

13. Z předžalobní výzvy ze dne datum je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána datum

14. Pokud se žalobkyně spokojila pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmu a s jeho tvrzením o jeho výdajích, postupovala lehkomyslně, neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Samotné prověření v externích databázích (příjmení, NRKI, insolvenční rejstřík) soud s ohledem na uvedené pochybnosti nepovažoval za dostatečné. Žalobkyně předně rezignovala na faktické prověření tvrzených příjmů a výdajů/nákladů. Nadto je třeba zdůraznit, že se žalobkyně nepozastavila nad velmi vysokým celkovým úvěrovým zatížením a ve vztahu k výši příjmu velmi vysoké celkové splátce dřívějších úvěrů.

15. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

27. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

28. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

29. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. .

30. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

31. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

32. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného nezkoumala a neprověřovala. Bez dalšího se spokojila s tvrzením žalovaného. Předepsaná metodika nebyla dodržena. Úvěrová smlouva je proto podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatná.

33. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 55 056 Kč (tj. 49 976 Kč a 5 080 Kč), z čehož žalovaný splatil pouze 869 Kč (469 Kč a 400 Kč). Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 54 187 Kč. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne datum (14 dnů od sepsání výzvy), když tato lhůta připadá na datum. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

34. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 83 % a neúspěch v rozsahu 17 %, žalobkyni tak náleží 66 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 3 380 Kč dle a.t., třemi režijními paušály po 300 Kč dle a.t., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 1 963,50 Kč dle a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2 250 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 66 % z částky nákladů 13 563,50 Kč přitom činí 8 951,91 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení a řádu exekučního,