Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
224 C 79/2022-54
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 786,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 089 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 089 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 432,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 089 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 089 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 432,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný podal dne 8. 1. 2021 žádost o klasický úvěr číslo žádosti společnost právnická osoba (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) vyhověla a akceptovala ji, na základě akceptace tedy došlo k uzavření smlouvy, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 667 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 32,18 % ročně v pravidelných 12. měsíčních splátkách po 482 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný v plné výši a to ke dni 30. 9. 2021. Dlužná částka se skládala z nesplacené jistiny 4 786,60 Kč a dlužného kapitalizovaného smluvního úroku 437,58 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 10. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Nyní se žalobkyně domáhá částky ve výši 4 786 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 437,58 Kč od 8. 1. 2021 do 30. 9. 2021 Kč, úroku 31,18% ročně z částky 4 786,60 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 786,60 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr postupovala právní předchůdkyně žalobkyně zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr a dále nahlédla do databází (SOLUS, BRKI a NRKI) umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z žádosti o klasický úvěr právní předchůdkyně žalobkyni zjistila, jméno a příjmení žalovaného, adresu jeho trvalého pobytu, rodné číslo, číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozici v zaměstnání, údaje o a zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 36 000 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 4 000 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru číslo sazebníku pro úvěry, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek pro klasické úvěry, všeobecných obchodních podmínek a základních informací o úvěru bylo soudem zjištěno, že žalovaný podal žádost, jež nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, kterou žádal právní předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla klasický úvěr ve výši 4 667 Kč, celková výše měsíční splátky činila 482 Kč, počet měsíčních splátek byl 12, datum splatnosti bylo vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 2. 2021, celková částka k zaplacení byla 5 520 Kč, V žádosti žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů, dětí, má 2 vyživovací povinnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 36 000 Kč a celkové náklady domácnosti jsou 2 500 Kč. Žádosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhověla a akceptaci spolu se základnímu údaji o úvěru doručila žalovanému.
5. Z výpisu úvěru je zřejmé, že žalovaný dne 8. 1. 2021 čerpal požadovaný úvěr ve výši 4 667 Kč, dále pak bylo zjištěno, že dne 12. 4. 2021 žalovaný uhradil částku 1 578 Kč. Ke dni 18. 8. 2021 činila dlužná částka 5 224,18 Kč z toho úroky 437,58 Kč, pojištění 110 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 88,32 Kč.
6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením. Úvěr se stal splatným v celém rozsahu ke dni 30. 9. 2021.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 15. 10. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným, to bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29. 10. 2021, zaslaným dne 29. 10. 2021.
8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 11. 2021 ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení žalovaného v žádosti jsou kromě toho značně vágní, nedostatečná a nevěrohodná – žalovaný ani nekonkretizuje, zda má příjem zajištěn na dobu určitou či neurčitou (stálost příjmu po celou dobu splácení úvěru), z čeho se sestávají jeho výdaje na domácnost ve výši 2 500 Kč, aby bylo možné prověřit jejich věrohodnost. Samotné prověření žalovaného v registrech a databázích nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Že k prověření registrů došlo navíc žalobkyně zčásti ani neprokázala, neboť předložila toliko výsledek prověření v databázi SOLUS, ale ohledně jiných databází a registrů se z žádosti podává, že žalovaný s takovým prověřením pouze souhlasil, a nikoliv, že je právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla.
19. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 4 667 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil celkem 8601 578 Kč. Rozdíl ve výši 3 089 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni žalobkyně. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 089 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok I. a II.).
21. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne 10. 11. 2021, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání této výzvy, splatnost tudíž nastala 17. 11. 2021 a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 432,70 Kč, přičemž tato částka představuje 29,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 786,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle § 11 odst. a písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.