Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 114/2022-33

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

doručovací adresou adresa žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od datum do datum k vozidlu registrační značka číslo (VIN kód), když žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla neuzavřel v rozhodném období (97 dnů) pojištění odpovědnosti z provozu (částka), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (částka).

2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle k uvedenému postupu nevyjádřil, přinejmenším nikoliv řádnou písemnou formou, když k telefonickému vyjádření (vozidlo již několik let nemám, nedošlo ale k přepisu) nelze procesně přihlížet. Žalovanému bylo na jím sdělené doručovací adrese jak v záhlaví shora doručeno datum do vlastních rukou.

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze soudem vyžádané kopie technického průkazu (v tomto řízení žalobkyně výpis z registru vozidel nepředložila) vyplývá, že předmětné vozidlo je anonymizována dvě slova s uvedením do provozu (v ČR) v roce 2000 s benzinovým motorem o obsahu 1 895 cm3, s maximálním výkonem 87 kW a váhou 1 360 kg a žalovaný byl a dosud je veden jako vlastníkem. Žalovaný dle výzvy ze dne datum (č. l. 13) jako vlastník a provozovatel osobního automobilu (dle registru vozidel) neuzavřel v tvrzené době (97 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomínala dopisem ze dne datum, rovněž doručovaným na platnou (a stále nezměněnou) adresu trvalého bydliště žalovaného. Žalobkyně má povinnost vycházet z adresy trvalého pobytu a nemá možnosti pátrání, jakými disponuje soud. Žalovaný by si však měl zavčasu uvědomit, že ani soud nebyl povinen po něm pátrat. Od novely , provedené , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetíy nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Pokud žalovaný adresu pro doručování sdělil, soud je jí vázán, ovšem pouze v řízení, vůči kterému tak soud učinil (jednalo se o sp. zn. a soud tento údaj dohledal a zužitkoval i v předmětném řízení). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Ostatně žalovaný aktuálně čelí dalšímu řízení, pod sp. zn. , kde opět vystupuje shodná žalobkyně, jedná se však o jiné automobily. Je tak na žalovaném, aby v následném řízení případně nadnesl otázku účelnosti náhrady nákladů řízení, když žalobkyně vůči němu zjevně nepostupuje příliš ekonomicky.

4. Dne datum právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu ze shodného dne (na shodnou adresu trvalého pobytu). Z již pravomocně skončeného řízení sp. zn. zdejšího soudu přitom soud zjistil, že analogický nárok ke shodnému vozidlu, avšak za období datum do datum (tedy paradoxně období pozdější) byl již k návrhu téže žalobkyně i téže právní zástupkyně projednán, když k soudu byl podán datum a předžalobní výzvu Mgr. jméno příjmení vyhotovila dne datum. Je tedy zjevné, že ač se oběma nároky zabývala téměř souběžně, nikterak nebylo zohledněno, že činí úkonu ve vztahu ke shodné osobě (nemluvě o řízení sp. zn. , které se však již ke spojení nehodí).

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména , a ) , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a , a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto jí v rozsahu násobku 97 dnů při sazbě částka za den a paušálních nákladů částka vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky příspěvku a použitá sazba odpovídá

6. Pokud žalovaný již není faktickým vlastníkem vozidla, či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měl by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně (pokud se tak již opět neděje za období od datum) – přičemž na případné odlišné posouzení výše denní sazby příspěvku (částka denně) i jiným senátem zdejšího soudu rozhodně nemůže (přinejmenším statisticky) spoléhat. Žalovaného soud odkazuje na nález Ústavního soudu číslo Sb., který by mu mohl být v jeho záležitostech instruktivním.

7. Pokud se však týká částka a tomu příslušné části úroku z prodlení a dále úroku z prodlení z nákladů částka, soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a II. výrokem ji proto částečně zamítnul.

8. Pokud se týká částka coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné.

9. Pokud se však týká částka, soud shledal, že uplatnění sazby částka na případ vozidla anonymizována dvě slova žalovaného (dle vyhlášky Ministerstva financí č. ) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v  , který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů anonymizováno spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů toliko zdvihový objem motoru, vozidlo žalované tak formálně spadá do kategorie písm. g) 1 850 cm3 až 2 500 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů v průměru cca částka denně, spíše ale násobně méně - notorieta) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je však nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné.

10. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše maximální dosažitelný výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Tomu odpovídá i sledování parametru výkonu u vozidel s hybridním pohonem. Důsledné uplatnění takového parametru by bylo nepochybně akceptovatelnějším kompromisem (nikoliv dokonalým, nebo jediné kritérium nemůže postihnout veškeré souvislosti) relativně jednoduchého normativního pravidla na diferenciaci vozidel a sazeb. To však o zdvihovém objemu motoru nelze říci a stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný konstrukční detail spalovacího motoru (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost plnění, maximální točivý moment, normovanou spotřebu paliva aj.) a dopustil by se stejného pochybení, neboť tyto detaily jsou závislé na odlišném přístupu k řešení spalovacího motoru (třebas ve shodné hmotností a výkonnostní třídě) a jejich vztah k pojistným rizikům je krajně nepravděpodobným (případně se může jednat o falešnou korelaci). Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES ze dne datum takové konkrétní kritérium (zdvihový objem válců) členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani , dle jehož má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu a stáří vozidla apod. (od určitého roku dokonce uchovává kopie technických průkazů vozidel). Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií silničních motorových vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se jeví zvolené řešení jako dílem svévolné, odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku neproporcionálně porušující jiné významné právo žalovaného.

11. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem spolehlivě nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva ani způsobu plnění válců (tzn. atmosférické plnění s různou volumetrickou účinností sání vs. motory s nuceným přeplňováním turbodmychadly či kompresory). Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. relativně objemný, přesto relativně nízkovýkonný motor, které svou hmotností i délkou zjevně nevybočuje z vozidel kompaktní třídy, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,0 litru s výkony mnohdy podstatně vyššími a to navíc ve vozidlech s výrazně většími rozměry, prázdnými hmotnostmi i maximálními dosažitelnými rychlostmi. Obdobně nelogickým postupem zákonodárce by bylo, pokud by např. systém poplatků a mýtného za použití dálnic a rychlostních komunikací nejrůznějšími vozidly (od osobních po těžké nákladní) nebyl závislý na délce platnosti, ujetých kilometrech a hmotnostní třídě vozidla (které mají logický vztah k míře opotřebovávání vozovky a zatížení sítě komunikací provozem), ale např. na počtu sedadel, nejvyšší dosažitelné rychlosti či právě zdvihovém objemu motoru. Nelogicky koncipovaná právní úprava vede k nelogické diskriminaci technických řešení a k deformaci technologického vývoje a tím mnohdy i k nechtěným účinkům v dalších oblastech (včetně ekologických dopadů). Ostatně tlak na snižování zdvihového objemu motorů a jeho pofidérní vztah k reálné spotřebě vozidel, je široce diskutované téma, a je proto otázkou, zda předmětná vyhláška není právě skrytým projevem cílené diskriminace vozidel s relativně vysokým zdvihovým objemem s cílem jejich vytěsnění z vozového parku ekonomickým tlakem. Takový záměr by však v kontextu problematiky zajištění příjmu garančního fondu soud nemohl považovat za legitimní postup tvůrce předpisu podzákonné síly.

12. Tvůrce předpisu selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojištěnce/provozovatele/řidiče či na oblast provozování či roční nájezd vozidla) apod. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení garantovat úhradu případné škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko nepochybně narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost či maximální výkon vozidla, které mohou ovlivnit převažující způsob jízdy vozidlem a jeho setrvačný moment v okamžiku střetu, nežli jednotlivý konstrukční detail motoru, působící v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídou korelovat. Předmětná vyhláška sankcionuje některé typy automobilů, které pro dosažení optimálních provozních výsledků (včetně emisních norem) volí parametry většího objemu spalovacího prostoru válce a nelze popřít, že některé automobilky s motory o objemu okolo 0,5 litru na válec dosahují nejnižších reálných spotřeb v provozu a svým charakterem nadto vyhovují spíše defenzivně řídícím vlastníkům/provozovatelům vozidel. Z garančního fondu (resp. z pojištění ve smyslu ) nejsou hrazeny škody na škodícím vozidle, ale škody způsobené jiným subjektům, s nimiž se škodící vozidlo v provozu střetne. Je jistě legitimní otázkou, zda určitá korelace mezi výší komerčního pojistného („ povinného ručení“) a zdvihovým objemem motoru, která je soudu známa, projevem skutečných statistických dat, velkým počtem ojetých (až historických) vozidel, kde zdvihový objem ještě historicky skutečně může s ostatními významnými parametry vozidel korelovat, či je naopak nechtěným, sebeposilujícím důsledkem předmětné právní úpravy. Pokud soud v minulosti zjistil, že kritérium zdvihového objemu se u jinak prakticky shodných vozidel a shodných ostatních parametrů skutečně odlišuje, šlo o rozdíl řádově nižší, než zakládá odkazovaná vyhláška, a není zřejmé, zda taková cenová diference vychází z reálných pojistných událostí, či zda je právě důsledkem této vyhlášky. Autopark v rámci České republiky je nepochybně ze značné části tvořen staršími vozidly, kde vztah zdvihového objemu s parametry hmotnosti/výkonu/spotřeby/nejvyšší dosažitelné rychlosti/normovaného zrychlení aj. významně koreloval. V současnosti je však již toto kritérium neobhajitelné, dynamiku provozu určují vozidla moderní a ta se také více účastní dopravních nehod. Dle veřejně dostupných statistických dat ze zdrojů Policie ČR (webová adresa) lze ověřit, že dopravních nehod se násobně více účastní vozidla mladší pěti let, nežli vozidla starší.

13. Má-li proto soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalované na ochranu majetku a zájmem obec kanceláře pojistitelů na dostatečném naplnění Garančního fondu, dospěl soud k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu zvolil odlišné zařazení vozidla žalované a to do kategorie písm. g) se sazbou částka za den, které více odpovídá obvyklé velikosti, hmotnosti a výkonu daného vozidla a motorizace. Vozidlo žalovaného mělo běžný výkon, spoléhalo na atmosférické plnění válců a jednalo se o poměrně lehké vozidlo a soud nezná žádnou logickou spojitost mezi jeho zdvihovým objemem a rizikem zvýšených škod, která takové vozidlo v rámci silničního provozu (statisticky) způsobuje. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní specializace, neboť závisí na kvalifikované úvaze de lege ferenda tvůrce předpisu, do níž se promítne více kritérií z oblasti pojišťovnictví, motorismu, ekonomie apod., proto ji soud pro účel tohoto řízení považuje za zjistitelnou jen s nepoměrnými obtížemi (i když by v budoucnu v žádném případě nebránil případnému účastnickému návrhu na provedení znaleckého posudku).

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle , neboť žalobkyně byla ve sporu z větší části úspěšná a výše plnění závisela na úvaze soudu, a proto by jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však zjistil, že žalobkyně a její právní zástupkyně měly ve shodné době za žalovaným (nejméně) dvě pohledávky, které necelý měsíc po sobě u soudu uplatnily zvlášť, soud shledal, že lze přiznat jen takové náklady, jaké by byly vznikly, pokud by bylo postupováno ekonomicky, výzva zasílána společná a žaloba podána jediná. Žalobkyně i právní zástupkyně nepochybně při práci užívají výpočetní techniku a měly by tak být schopny v kterékoliv fázi práce s případem zjistit zřetězení nároků. Ostatně povaha nároku a způsob práce žalobkyně je takový, že nároky uplatňuje přibližně každé 3 měsíce a vzniklá situace je tak velice častá, až pravidelná, než aby z ní žalobkyně a právní zástupkyně ničeho nevyvozovaly (ostatně v řízení sp. zn. uspěla a uplatňuje zde nároky 2). Jelikož v řízení sp. zn. již bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení (s jistinou částka) přiznáno částka, již zde není důvodu přiznat jakoukoliv další částku, neboť soudní poplatek i odměna za každý úkon by byly i pro součet jistin v obou řízeních shodné. Dokonce se jednalo o období trvání nepojištění shodného vozidla, které následovalo po období, které je obsahem předmětného řízení, což činí situaci o to bizarnější.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle věta za středníkem neboť se jedná o relativně vysoké plnění, které má do značné míry i sankční složku. Je zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a časové hledisko splnění povinností žalované nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně částka; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného dlouholetým právním zástupcem a z přehledu jeho řízení u zdejšího soudu vyplývá důsledné uplatňování nároků v navazujících řízeních v agendě„ EXE“ (resp.„ EX“ soudních exekutorů). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.

16. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu bankovní účet, variabilní symbol. Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.