Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 13/2022-27
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec, ulice číslo
zastoupená Mgr. jméno jméno,
advokátem se sídlem v obec, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 5.000 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 10. února 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 4. ledna 2018 do 9. února 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 10. února 2021, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 834,50 Kč k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem v obec – část obce, ulice číslo do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 10. února 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 4. ledna 2018 do 9. února 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 10. února 2021, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 834,50 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec] – [část obce], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 5.000 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 4. 12. 2017 společnost právnická osoba, poskytla (v hotovosti) částku 5.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit do 3. 1. 2018. Žalovaný nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil.
K projednání věci soud nařídil jednání na den 26. 4. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se ovšem k jednání soudu nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoli. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobce zároveň svou absencí znemožnil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: anonymizována dvě slova poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 5.000 Kč. Soud nevzal za prokázané, že by v této souvislosti byla uzavřena jakákoli smlouva, případně o obsahu tvrzeném žalobcem, neboť tvrzení žalobce v tomto směru není prokázáno přiloženými listinami (předložil-li žalobce soudu listinu označenou jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“, nutno uvést, že jde o formulář, k němuž není připojen podpis žalovaného a z ničeho nelze dovodit, že by žalovaný projevil vůli být obsahem listiny vázán. Svou absencí při jednání dne 26. 4. 2022 pak žalobce znemožnil soudu postup podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Žalovaný nezaplatil společnosti právnická osoba, ani žalobci ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 1. 1. 2021. První doložená výzva k plnění je předžalobní výzva odeslaná dne 2. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byl tento přípis doručen žalovanému, vychází soud ze zákonné domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. soud má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 5. 2. 2021.
Soud nemá za prokázané, že by byla uzavřena smlouva o úvěru o obsahu tvrzeném žalobcem, a pokud byla uzavřena, soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a k němu též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Vyjma toho soud nemá za prokázané, že by žalovaný byl vyzván k zaplacení dříve než výzvou odeslanou dne 2. 2. 2021.
Po právní stránce soud věc posoudil takto: Soud nemá za prokázané uzavření smlouvu, i kdyby nicméně uzavřena byla, hodnotí ji soud jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel úvěru zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne 4. 12. 2017 částku 5.000 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění bez právního důvodu), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Žalovaný dosud nezaplatil ničeho, zbývá tedy zaplatit částku ve výši 5.000 Kč. Splatnost částky 5.000 Kč podle skutkových zjištění soudu nastala ke dni 7. 2. 2021. První doložená výzva k plnění je ze dne 2. 2. 2021, předaná k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 5. 2. 2021. Dne 5. 2. 2021 byl pátek. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 9. 2. 2021 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, v pátek 5. 2. 2021, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. v sobotu 6. 2. 2021, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce v úterý 9. 2. 2021). Ke dni 9. 2. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 5.000 Kč a od následujícího dne, tj. od 10. 2. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5.000 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 10. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně.. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (úspěch přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též ve vztahu k příslušenství, kdy úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 80,5 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 19,5 %, tzn. rozdíl je 61 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 61 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 834,50 Kč.
Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 834,50 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.