Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 3/2022-72
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno, sídlem adresa žalobkyně,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne 29. 10. 1976,
Bytem obec a číslo, PSČ obec,
o zaplacení 67.869 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.474 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 25.474 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 42.395 Kč, kapitalizovaného úroku 19.845,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 8.518,15 Kč, úroku 19,97% ročně z částky 36.965,69 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,05% ročně z částky 36.965,69 Kč od 23. 9. 2016 do 24. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení 8,05% ročně z částky 11.491,69 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.474 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 25.474 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu ohledně částky 42.395 Kč, kapitalizovaného úroku 19.845,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 8.518,15 Kč, úroku 19,97% ročně z částky 36.965,69 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,05% ročně z částky 36.965,69 Kč od 23. 9. 2016 do 24. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení 8,05% ročně z částky 11.491,69 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhal proti žalované uhrazení shora uvedených peněžních částek a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva I), dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen Smlouva II) a dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále též Smlouva III). Žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce v hotovosti, při podpisu Smlouvy I, peněžní plnění ve výši 14.000 Kč a zavázal se zaplatit v hotovosti kromě uvedené jistiny též poplatek v souhrnné výši 11.704 Kč, tedy částku 25.704 Kč, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2013. Žalovaná na dluh ze Smlouvy I uhradila částku 16.749 Kč. Na základě podpisu Smlouvy II žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce, při jejím podpisu v hotovosti peněžní částku 15.000 Kč a zavázal se též v hotovosti zaplatit kromě uvedené jistiny též poplatek ve výši 12.540 Kč, tedy celkem 27.540 Kč v 60 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 9. 2013. Žalobce z titulu Smlouvy II uhradil částku 9.496 Kč. Při podpisu Smlouvy III převzala žalovaná v hotovosti od právního předchůdce žalobce částku 25.000 Kč a zavázala se též v hotovosti zaplatit kromě uvedené jistiny poplatek v souhrnné výši 20.900 Kč, tj. celkem 45.900 Kč, v 60 týdenních splátkách po 765 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2013. Žalovaná z titulu Smlouvy III uhradila celkem částku 5.030 Kč. Žalovaná si povinnosti ze Smlouvy I – III neplnila řádně ani včas a právní předchůdce žalobce pohledávky z těchto Smluv postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, žalobci, jako novému věřiteli a to s účinností od 22. 9. 2016. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému změnu v osobě věřitele podáním z téhož dne, tj. z 22. 9. 2016. Žalovaná žalobci kromě shora uvedeného peněžního plnění neuhradila z titulu Smlouvy I – III ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy k plněn, ze dne 22. 2. 2018, na níž žalovaná nereagovala.
2. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moc usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Prostějově, jako soudu místně příslušnému.
3. Žalobce na výzvu soudu žalobní tvrzení ohledně zkoumání právním předchůdcem žalobce schopností žalované poskytnutou zápůjčku uhradit v podání ze dne 9. 3. 2022 citoval ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a tvrdil, že právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované poskytnuté půjčky zaplatit. Žalobce v této souvislosti poukázal na obsah zákaznických karet ze dne 20. 7. 2012 a 30. 5. 2012, ze kterých vyplývají listiny, které právní předchůdce měl k dispozici, a které zkoumal předtím, než žalované půjčku poskytl. Ke Smlouvě o půjčce, uzavřené dne 12. 10. 2012 žádné listiny nedoložil, ani neoznačil k důkazu. Žalobce poukázal na právní úpravu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., která ve znění ke dni uzavření Smluv nestanovila absolutní jejich neplatnost v případě, že úvěrující v souladu se zákonem nezkoumal schopnost žalované, jako spotřebitelky, s odbornou péčí dluh zaplatit. K tomu k důkazu označil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5Co 231/2020-97.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v průběhu soudního řízení procesně nečinná. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, i když jí bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 11. 3. 2022 (pátek, pracovní den). Zástupce žalobce a žalobce se rovněž k tomuto jednání nedostavili, i když bylo zástupci žalobce předvolání k jednání řádně doručeno dne 28. 2. 2022, z účasti na jednání se neomluvili. Soud rozhodl v této věci bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud pro úplnost odůvodnění konstatuje, že obdobně jako předvolání, byla žalované doručena též žaloba dne 24. 1. 2022 (pondělí, pracovní den), aniž by na její doručení reagovala.
5. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: poštovním podacím archem ze 14. 10. 2018, stranou 80 přílohy číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek Seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvou k plnění, Smlouvou o půjčce z datum, datum, datum včetně Smluvních podmínek, podacím lístkem z 22. 1. 2018, oznámením o postoupení pohledávek z datum, zákaznickými kartami ze dne 20. 7. 2012 a 30. 9. 2012, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
6. Právní předchůdce žalobce uzavřel ve dnech datum, datum a datum Smlouvy I-III, na základě nichž při jejich podpisu žalovaná převzala v hotovosti od právního předchůdce žalobce v případě Smlouvy I částku 14.000 Kč, Smlouvy II částku 15.000 Kč a Smlouvy III částku 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v případě Smlouvy I, kromě poskytnutého peněžního plnění též poplatek v souhrnné výši 11.704 Kč, zavázala se právnímu předchůdci žalobce zaplatit z tohoto právního titulu celkem 25.704 Kč v hotovosti, v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. V případě Smlouvy II se žalovaná zavázala kromě hotovosti ve výši 15.000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobce též poplatek v souhrnné výši 12.540 Kč, tedy celkem 27.540 Kč, v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 459 Kč. V případě Smlouvy III se žalovaná jejím podpisem zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku kromě jistiny 25.000 Kč, též poplatek v souhrnné výši 20.900 Kč, tedy celkem 45.900 Kč a to v hotovosti, v 60 týdenních splátkách po 765 Kč (zjištěno ze Smluv I, II, III). Žalovaná si povinnosti z těchto Smluv neplnila řádně ani včas. Ze Smlouvy I uhradila částku 16.749 Kč, Smlouvy II 9.496 Kč a Smlouvy III částku 5.030 Kč, ve zbývajícím rozsahu je se splněním těchto smluvních povinností v prodlení (zjištěno z žalobních tvrzení, která žalovaná nerozporovala a nebyly doloženy žádné listinné, ani jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch žalované, o plnění nad rámec žalobních tvrzení). Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z datum postoupil na žalobce pohledávku ze Smlouvy I, která ke dni postoupení, tj. datum, činila 8.955 Kč, Smlouvy II 18.044 Kč a Smlouvy III 40.870 Kč (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek z datum a přílohy číslo Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele žalované dopisem ze dne datum, ve kterém byla pohledávka ze Smlouvy I sumarizována částkou 8.955 Kč, bez příslušenství, ze Smlouvy II, částkou 8.044 Kč bez příslušenství a v případě Smlouvy III 40.870 Kč bez příslušenství (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky z 22. 9. 2016). Veškeré listiny, jak byly shora označeny, právní předchůdce žalobce, popř. žalobce doručoval žalované na adresy, které byly právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci známy ze Smluv I – III. Žalobce prostřednictvím svého zástupce výzvou podle § 142a o.s.ř. ze dne 22. 1. 2018, předanou držiteli poštovní licence – obec poště téhož dne, vyzval žalovanou k plnění dluhu ze Smluv I – III (zjištěno z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu, obojí z 22. 1. 2018).
7. Pokud se týká postupu právního předchůdce žalobce před uzavřením Smluv, žalobce na výzvu tvrdil, že právní předchůdce žalobce postupoval v souladu se zněním § 9 zák. č. 145/2010 Sb. v platném znění a s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované dluh zaplatit. Poukázal na obsah zákaznických karet z 20. 7. 2012 a 30. 5. 2012, které se shodují s daty podpisu Smlouvy I a II a tvrdil, že údaje tam uvedené byly ověřeny a postačovaly právnímu předchůdci žalobce k poskytnutí požadované půjčky. Ke Smlouvě III žalobce setrval u obecných tvrzení a žádné listiny neoznačil, ani nedoložil. Obecně argumentoval tím, že platná právní úprava ke dni uzavření Smluv I – III. nestanovila jejich absolutní neplatnost v případě, že úvěrující nebude postupovat s odbornou péčí při zjišťování schopnosti spotřebitele dluh zaplatit. Soud zjistil ze zákaznických karet, které byly vyplněny žalovanou a podepsány osobou oprávněnou – obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce jméno příjmení, že žalovaná uvedla svůj příjem zdravotní sestry ve anonymizováno obec, ve výši 19.620 Kč, pozdější Smlouvy 22.130 Kč, přitom výdaje v případě karty podepsané dne 20. 7. 2012 činily 15.600 Kč a v případě zákaznické karty podepsané 30. 5. 2012 činily 18.500 Kč. Žalovaná uvedla, že má pravidelné měsíční platby ve formě splátky půjček a platby výživného celkem ve výši v prvním případě 7.000 Kč, ve druhém případě 8.000 Kč měsíčně. Žádné listiny k těmto tvrzením doloženy nebyly. Soud proto uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně tvrzení týkajících se právního jednání právního předchůdce žalobce před uzavřením Smluv I – III, že s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky řádně v dohodnuté době, dle splátkového kalendáře vrátit. Tím, že se žalobce (ani jeho zástupce – advokát) k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být soudem o této skutečnosti podle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. poučen a odstranit důvod, pro který nemohl být žalobce s žalobou plně úspěšný. Soud nemohl jinak postupovat, než tímto procesním způsobem, neboť poučení ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. je přípustné toliko na jednání ve věci.
8. Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o.z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se takto jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
12. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I – III, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele.
13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
14. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly ve dnech datum, datum a datum (tj. v průběhu necelých pěti měsíců), uzavřeny smlouvy o půjčce podle ust. § 657 o. z. Na základě těchto Smluv žalovaná obdržela postupně, v hotovosti celkem 54.000 Kč, a to proti jejich podpisu. Podle obsahu Smluv, které byly sepsány na předem daném formuláři připraveném k podpisu právním předchůdcem žalobce, a proto je jisté, že žalovaná uzavírala všechny Smlouvy v pozici slabší smluvní strany (spotřebitelky) a proti ní na druhé straně stál podnikatel, odborník v oboru poskytování finančních služeb. Z tohoto důvodu je nutno obsah uzavíraných Smluv I – III posoudit, včetně chování smluvních stran (kromě o. z.), též podle ust. § 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých Smluv I – III a zkoumat, zda úvěrující postupoval při jejich uzavřením v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný spotřebitelský úvěr (půjčku), soud přitom poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, když povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy ke dni uzavření jednotlivých Smluv, před jejich uzavřením, mj. řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo soudem zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů, které v případě Smlouvy I a II žalovaná uvedla v tzv. zákaznické kartě, v případě Smlouvy III žalobce na výzvu soudu nepředložil ani tuto listinu. Takový přístup právního předchůdce žalobce je nedostatečný. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ pouhé spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalované, získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. S ohledem na postoj žalobce, který na výzvu soudu předložil toliko shora uvedené listiny a to pouze v případě Smlouvy I a II a k jednání se nedostavil, zbavil se tím práva býti poučen podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., lze mít za prokázané, že žalobce další tvrzení a důkazy ohledně této skutečnosti neměl. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení a skutkových zjištění učiněných z listin, předložených se žalobou a na základě výzvy soudu. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce si žádné podklady nevyžádal a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost žalované – spotřebitelky a to pouze na základě jejího prohlášení. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a III. Úvěrující si tak nemohl být jistý, že úvěr bude spotřebitelkou řádně splácen. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr (půjčku) nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebitelce úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, bez ohledu na námitku žalobce, že v době uzavření Smluv I a III, platný právní předpis, neobsahoval doložku absolutní neplatnosti Smluv v případě nesplnění této zákonné povinnosti. Soud v tomto směru poukazuje na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kdy k této skutečnosti (absolutní neplatnosti) soud přihlíží i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018, 33Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud považuje za právně významné, že otázku, zda poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) řádně zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti i na základě výkladů článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020) a pokud tato povinnost není úvěrujícím splněna, má to vždy za následek absolutní neplatnost Smluv uzavřených přes nesplnění této zákonné povinnosti. Z těchto důvodů lze uzavřít, že při uzavření Smlouvy I – III se žalovanou, právní předchůdce žalobce nesplnil zákonnou povinnost s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, a proto je taková smlouva absolutně neplatná, ve smyslu ust. § 39 obč. zák. Přezvala-li žalovaná předmět půjčky na základě neplatné Smlouvy I – III, je povinna tuto částku vrátit podle ust. § 458 odst. 1 obč. zák. (popř. § 2991 odst. 2 o. z.), jako bezdůvodné obohacení. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaná v případě Smlouvy I převzala v hotovosti částku 14.000 Kč a vrátila částku 16.749 Kč, vrátila bezdůvodné obohacení v celém rozsahu, naopak částku 2.749 Kč převzal právní předchůdce žalobce bez právního důvodu a je povinen ji v tomto rozsahu žalované vrátit. V případě Smlouvy II žalovaná převzala hotovost ve výši 15.000 Kč, zaplatila 9.496 Kč, a proto je povinna z tohoto právního titulu, tj. bezdůvodného obohacení, žalobci zaplatit 5.504 Kč. V případě Smlouvy III převzala hotovost ve výši 25.000 Kč, uhradila dosud 5.030 Kč, proto je povinna žalobci zaplatit částku 19.970 Kč, tj. celkem 25.474 Kč. Z tohoto důvodu a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Od data, kdy byla žalované výzva (tj. návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu v prodlení a proto soud zavázal žalovanou zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku).
15. S ohledem na shora uvedený právní názor soudu, ze kterého pro tento konkrétní případ soud vycházel, aniž by zkoumal další okolnosti vztahující se k uzavírání Smluv I – III, popř. jejich obsahu a zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku).
16. Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že smlouvou o postoupení pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, uzavřené dne 22. 9. 2016, byla prokázána procesní legitimace žalobce pro toto řízení. Žalovaná ke dni podpisu jednotlivých Smluv převzala peněžní plnění a tím je dána její pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Postoupení pohledávky – předmětu řízení na žalobce bylo žalované řádně oznámeno.
17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a při porovnání procesního úspěchu a neúspěchu, včetně kapitalizovaného příslušenství je zřejmé, že žalovaná byla procesně úspěšnější a vznikl jí nárok na náhradu nákladů řízení, které jí však podle obsahu spisu žádní nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu kladů řízení (odst. III. výroku).
18. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné povinnosti neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).