Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 45/2022-136
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale anonymizována tři slova, PSČ obec
o 44 191,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 191,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 44 191,61 KČ od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení 8,50% ročně z částky 44 191,61 od 28. 1. 2019 do 6. 12. 2021, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 4 672 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 191,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 44 191,61 KČ od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení 8,50% ročně z částky 44 191,61 od 28. 1. 2019 do 6. 12. 2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 4 672 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení 44191,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba, anonymizováno 6 slov příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne datum a datum a dále smlouvy o úvěr s úvěrovým limitem 25 000 Kč, kterou však žalobkyně nedisponuje. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webového rozhraní, kdy žalovaná zaslala žádost o nabídku k uzavření smlouvy o úvěru, následně byla prověřena totožnost žalované, žalované byla zaslána nabídka k uzavření smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek. Žalovaná potvrdila akceptaci smlouvy tak, že ve svém uživatelském účtu vložila unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo uvedené při registraci. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami spolu s úrokem z úvěru 8,5% ročně a poplatku za čerpání úvěru 12,5% z každé čerpané částky úvěru, přičemž výše minimální pravidelné měsíční splátky i celkové dlužné částky byla žalované sdělována vždy ve výpisu. Žalovaná vyčerpala cekem částku 133 000 Kč. Dostala se však do prodlení se splácením a dlužnou částku i přes výzvu neuhradila. Dlužná částka 44 191,61 Kč představuje dlužnou jistinu. Dne datum byla smlouva postoupena na společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa Smlouvou ze dne datum pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podala včasný odpor žalovaná. Žalovaná tvrdila, že žádá o umožnění splácet ve splátkách, neboť její současná situace jí neumožňuje zaplatit celý dluh, neboť má dvě nezletilé děti, druh je v invalidním důchodu, pobírají dávky hmotné nouze. Navrhla splátky po 1 000 Kč – 1 500 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť vzhledem k nutnosti věřitele posoudit před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet by rozhodnutí bez dalšího dokazování bylo v rozporu s kogentními normami na ochranu spotřebitele.
4. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně omluvil, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud pro ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaná uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit a zaplatit sjednané úrok z úvěru a příslušné poplatky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, strany si sjednaly úrokovou sazbu 8,5% měsíčně, RPSN činilo 264,42% Dále se strany dohodly, že žalovaná zaplatí poplatek za čerpání úvěru 12,5% z každé částky každého čerpání úvěru (čl. I, čl. II, čl. IV smlouvy). Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaná uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit a zaplatit sjednané úrok z úvěru a příslušné poplatky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, strany si sjednaly úrokovou sazbu 8,5% měsíčně, RPSN činilo 262,91% Dále se strany dohodly, že žalovaná zaplatí poplatek za čerpání úvěru 12,5% z každé částky každého čerpání úvěru (čl. I, čl. II, čl. IV smlouvy). Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem postoupena smlouvou ze dne datum na společnost právnická osoba, smlouvou ze dne datum pak na žalobkyni. Z upomínky ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k úhradě dluhu. Z výpisů z účtu, potvrzení o provedených platbách a listin Loan application info soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem 133 000 Kč.
6. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů v tom směru, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. K tomu žalobkyně prostřednictvím svého zástupce doplnil, že podklady k ověření úvěruschopnosti žalované se nedochovaly, nemá je tedy k dispozici. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření několika smluv o revolvingovém úvěru, čerpání jednotlivých částek žalovanou je však zřejmé, a to v celkové výši 133 000 Kč.
7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, tj. zda v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru zkoumal řádně schopnost žalované tento úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své zákonné povinnosti nedostál. Žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a předložila k nim důkazy, přičemž byla poučena, že nedoplní-li potřebná tvrzení a důkazy, nemůže být v řízení úspěšná. Žalobkyně však na výzvu soudu sdělila, že žádnými doklady k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje. Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet řádně zkoumal.
9. S nesplněním této povinnosti spojuje zákon o spotřebitelském úvěru jako následek neplatnost smlouvy. Odborná i soudní praxe dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008/48 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“.
10. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 133 000 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek a oznámení žalované prokázala svou aktivní legitimaci v řízení. Vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřených smluv o revolvingovém úvěru tedy žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je tedy povinna tento majetkový prospěch vrátit. Žalobkyně žalobou požadovala 44 191,61 Kč, žalovaná se k jednání nedostavila a proti této částce ničeho nenamítla. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení 44 191,61 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně žalobou uplatnila. Soud vyšel z toho, že žalované byla první výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 30. 11. 2021 spolu s oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Výzva byla dle podacího lístku odeslána 1. 12. 2021, ve smyslu § 573 o.z. ji lze považovat za doručenou dnem 6. 12. 2021. Následujícího dne, tj. 7. 12. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni 44 191,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (vzhledem ke vzniku prodlení v druhém pololetí 2021), od 1. 12. 2021 do zaplacení. Pokud jde o lhůtu k zaplacení, soud vyšel z požadavku žalované na hrazení ve splátkách, se kterým žalobkyně výslovně souhlasila. Uložil proto žalované povinnost zaplatit přiznanou částku po splátkách 1 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.
11. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zamítl proto žalobu co do požadovaného zákonného úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 44 191,61 Kč od žalobkyní požadovaného dne 28. 1. 2019 do 6. 12. 2021, neboť v této době žalovaná nebyla v prodlení, a dále v rozsahu 1,25% ročně z dlužné částky od 7. 12. 2021 do zaplacení, neboť výše úroku z prodlení k době vzniku prodlení, tj. druhému pololetí 2021, činil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši 8,5% ročně, žalobkyně však požadovala 9,75% ročně.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná ve zcela převážné míře, resp. neúspěšná jen v míře nepatrné, nárok na náhradu nákladů řízení 4 672 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 500 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení), tří režijních paušálů po 300 Kč, 21 % DPH a zaplaceného soudního poplatku 1 768 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon doplnění žaloby ze dne 8. 4. 2022, neboť žalobkyně tímto k výzvě soudu doplnila žalobu o tvrzení, která již měla a mohla být uvedena v žalobě samotné. Nelze tedy takový náklad považovat za účelně vynaložený. Pokud jde o lhůtu k plnění, i zde soud vyšel z návrhu žalované a souhlasu žalobkyně a uložil žalované povinnost hradit náklady řízení po splátkách 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).