Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 52/2022-106
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 11 849,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 181,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 678,31 Kč, úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 19 181,61 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 816,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 181,61 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 7 636,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 181,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 678,31 Kč, úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 19 181,61 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 816,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 181,61 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 7 636,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 2. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 19 181,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 11. 5. 2016. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu, který činil nejprve 5 000 Kč, následně byl uzavřeným dodatkem k úvěrové smlouvě navýšen na 35 000 Kč. Žalovaný se vyčerpané prostředky zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně a poplatky souvisejícími s úvěrem v pravidelných měsíčních splátkách, dostal se však do prodlení s jejich splácením, což vedlo k tomu, že žalobkyně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalovaná částka byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 19 181,61 Kč, která odpovídala zápornému zůstatku na sporožirovém účtu žalovaného ke dni převodu pohledávky na evidenční účet. Vedle ní se žalobkyně rovněž domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 18,90 % z dlužné jistiny ročně, který za období od 2. 1. 2020 do 24. 8. 2020 kapitalizovala na částku 1 816,91 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 181,61 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, který za období od 2. 1. 2020 do 24. 8. 2020 kapitalizovala na částku 1 816,91 Kč, a běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 25. 8. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z rámcové smlouvy o finančních službách uzavřené mezi účastníky dne 28. 4. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet.
5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi účastníky dne 11. 5. 2016, jakož i z dodatku k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout za ve smlouvě vymezených podmínek žalovanému kontokorentní úvěr, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho bankovním účtu uvedeném v předchozím odstavci, a to až do výše sjednaného úvěrového limitu. Ten činil původně 5 000 Kč, následně byl navýšen až na 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 18,90 % z dlužné jistiny ročně a poplatky související s úvěrem dle ceníku žalobkyně. Ve smlouvě nebyly sjednány žádné pravidelné splátky úvěru, pouze povinnost žalovaného celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Splacením úvěru se rozumělo, že žalovaný zůstatek na jeho běžném účtu dorovná tak, aby nebyl záporný. V případě řádného splacení úvěru mohl žalovaný úvěr čerpat i opakovaně. V případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy mohla žalobkyně dle smlouvy požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši.
6. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě, jakož i z žalobkyní předložených výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný na svém běžném účtu již v říjnu 2018 překročil sjednaný úvěrový limit, když se dostal do záporného zůstatku ve výši 35 473,91 Kč. K datu 1. 1. 2020 činil jeho dluh na jistině úvěru 19 181,61 Kč, na smluvním úroku 302,11 Kč a na úroku z prodlení 559,52 Kč.
7. Z dopisu z 24. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 18 888 Kč, který vznikl nesplacením limitu kontokorentu ve stanovené lhůtě, a to nejpozději do 31. 12. 2019. Současně ho upozornila na to, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nebude uhrazen, bude po žalovaném požadováno okamžité splacení celého úvěru a dojde k vypovězení úvěrové smlouvy.
8. Z dopisu z 3. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu 2. 1. 2020 v důsledku prodlení žalovaného s vyrovnáním nepovoleného přečerpání jeho účtu poskytnutý kontokorent zesplatnila a svou pohledávku na jeho zaplacení převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených zůstatků. Zmíněným dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 20 058,56 Kč.
9. Z předžalobní výzvy z 27. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy a upozornila ho na to, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Na základě smlouvy o kontokorentním úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 11. 5. 2016 ve znění následně uzavřeného dodatku, žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat prostřednictvím kontokorentu (povoleného přečerpání účtu) na jeho běžném účtu peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu, který činil nejprve 5 000 Kč, následně byl zmíněným dodatkem navýšen na 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí smluvní úrok, jehož výše činila 18,90 % ročně, a další poplatky spojené s úvěrem, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy úvěr začne čerpat. Žalovaný na svém běžném účtu překročil povolený úvěrový limit. Žalobkyně proto dopisem z 3. 1. 2020 celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o úvěru, což následně zopakovala ještě předžalobní výzvou své právní zástupkyně. K datu 1. 1. 2020 činil dluh žalovaného na jistině úvěru 19 181,61 Kč, na smluvním úroku 302,11 Kč a na úroku z prodlení 559,52 Kč.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o kontokorentním úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky formou přečerpání jeho běžného účtu. Ve smyslu příslušných smluvních ujednání i dle citovaného § 2395 o. z. tak žalovanému vznikla povinnost vyčerpané prostředky vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 18,90 % z poskytnuté jistiny úvěru ročně a také sjednané poplatky účtované v souvislosti s úvěrem.
15. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že nesplácel řádně poskytnut úvěr. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládalo na pravdě, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Soud tedy vyšel z toho, že se skutečně dostal do prodlení s plněním svých platebních povinností a že tedy žalobkyně postupovala zcela v souladu s příslušným smluvním ujednáním, když jeho dluh jednorázově zesplatnila a převedla na zvláštní úvěrový účet. Tím žalovanému vznikla povinnost uhradit najednou celou dlužnou jistinu ve výši 19 181,61 Kč. Vzhledem k tomu, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný tuto částku již žalobkyni alespoň zčásti uhradil, posoudil soud podanou žalobu jako důvodnou a uložil žalovanému povinnost k úhradě zmíněné částky. Žalovaného dále zavázal i k zaplacení požadovaného smluvního úroku, jehož nárokovaná výše odpovídala ve smlouvě sjednané sazbě 18,90 % ročně, a rovněž i zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se totiž dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. jej tedy stíhá povinnost zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 6 836,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 1 900 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 950 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 997,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 7 636,50 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.