Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 129/2022-22
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 362 318,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 371 971,27 Kč s úrokem ve výši
14,9 % ročně z částky 358 746,89 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 358 746,89 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 51 083,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 371 971,27 Kč s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 358 746,89 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 358 746,89 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 51 083,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 362 318,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 404 979 Kč. Žalovaný byl povinen tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 14,90 % p. a. a příslušnými poplatky v měsíčních splátkách po 6 941 Kč splatných vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, a to s více než dvěma splátkami. Předchůdkyně žalobkyně proto celý neuhrazený úvěr ke dni datum zesplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ani po zesplatnění neuhradil, ode dne následujícího předchůdkyně žalobkyně požadovala také úrok z prodlení v zákonné výši. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s. (dále též„ přechodný věřitel“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Přechodný věřitel následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené rovněž dne datum. Dle žalobkyně žalovaný stále dluží na jistině úvěru 358 746,89 Kč, na poplatcích 3 572 Kč a za období ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, až do datum na úroku částku 4 603,80 Kč a na úroku z prodlení částku 5 048,58 Kč, počítaných z dlužné jistiny úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník. Sjednání smlouvy předcházelo podání písemné žádosti žalovaného ze dne datum, v níž žádal o poskytnutí úvěrového produktu. Ze smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 404 979 Kč za účelem konsolidace jiných úvěrů nebo půjček a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Vyčerpání peněžních prostředků v uvedené výši ze strany žalovaného dne datum má soud za prokázané z dokumentu osvědčujícího úvěrovou historii. Z čl. 1, 3 a 4 smlouvy vyplývá povinnost žalovaného vyčerpaný úvěr uhradit společně s úrokem 14,90 % ročně a poplatkem za vyřízení úvěru ve výši 4 049 Kč (příp. dalšími poplatky v souladu s ceníkem) ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 6 941 Kč splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum s poslední splátkou ve výši 1 383 Kč splatnou dne datum. Úvěrová historie dále podporuje tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně. Z důvodu prodlení s úhradou úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek, jak je patrné z výzvy ze dne datum. Žalovaný byl současně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dlužné splátky neuhradí. Z dopisu ze dne datum pak soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně pro nečinnost žalovaného zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr s účinností ke dni datum, jak umožňuje smlouva v čl. 8 a 8.2. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena skrze přechodného věřitele na žalobkyni. Tuto skutečnost potvrzují oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a datum, podací archy osvědčující odeslání těchto oznámení žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a přechodným věřitel a přechodným věřitelem a žalobkyní dne datum a seznam postupovaných pohledávek. Oznámeními o postoupení pohledávky byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla rovněž dle podacího archu žalovanému řádně odeslána. Výše dluhu žalovaného tak, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá ze zmíněné úvěrové historie zpracované k datum, tedy že na jistině žalovaný dluží částku 358 746,89 Kč, na poplatku částku 3 572 Kč, na smluvním úroku 4 603,80 Kč a úroku z prodlení částku 5 048,58 Kč.
4. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu soud dále zjistil, že žalovaný uváděl své základní osobní a výdělkové údaje. Podle uvedených informací byl žalovaný ke dni datum (tj. podání žádosti a uzavření úvěrové smlouvy) svobodný, žil u rodičů, a pokud jde o jeho nejvyšší dosažené vzdělání, byl vyučen. Žalovaný dále uvedl, že byl zaměstnán na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem činil 18 445 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen oproti sporožirovému účtu. V kategorii měsíčních výdajů žalovaného byly uvažovány splátky úvěrů poskytnutých předchůdkyní žalobkyně, splátky u jiných bank, splátky nebankovních produktů a ostatní splátky jako výživného, srážky ze mzdy, nájem apod. Ani jedna tato položka se žalovaného netýkala, tzn. že neměl žádné splátkové povinnosti.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to také s přihlédnutím k níže uvedenému. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). V takovém případě byla předchůdkyně žalobkyně jako věřitel povinna dodržovat pravidla zakotvená v zákoně o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele, zejména povinnost před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Ačkoliv žalobkyně netvrdila, že by její předchůdkyně tuto povinnost splnila, soud je povinen dodržování této předsmluvní povinnosti věřitelem zkoumat z úřední povinnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 3/20). Na splnění této povinnosti lze usuzovat právě ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, z níž předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení poměrů žalovaného. Ačkoliv poměry žalovaného nebyly ověřovány nijak podrobné, dle soudu byly vyhodnoceny všechny relevantní (podstatné) informace, zejména příjem žalovaného, který předchůdkyně žalobkyně ověřila (proti způsobu jeho ověření soud nemá žádných námitek), a rodinné poměry žalovaného, který žil společně s rodiči a jeho výdaje na bydlení byly zřejmě minimální. Takové informace s přihlédnutím k parametrům předmětného úvěru lze považovat za dostatečné, aby bylo možné na žalovaného bez důvodných pochybností nahlížet jako na úvěruschopného. Uvedený způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného lze považovat za souladný s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru i ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).
11. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek, když žalovanému poskytla sjednané peněžní plnění. Současně bylo prokázáno řádné postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., není tedy pochyb o aktivní legitimaci žalobkyně. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v plné výši (včetně sjednaných souvisejících plateb), porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dlužnou částku již uhradil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 371 971,27 Kč sestávající z požadované dlužné částky 362 318,89 Kč, smluvního úroku žalobkyní kapitalizovaného na částku 4 603,80 Kč a úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného na částku 5 048,58 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 14,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru 358 746,89 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně rovněž z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 9 780 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 6 350,40 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 14 493 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 51 083,40 Kč Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud žalovanému určil stejným způsobem, jak je uvedeno výše.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.