Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 87/2022-21
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 523 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 500 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 500 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 523 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu 4 500 Kč s úrokem 0% ročně do 15. 2. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která požaduje po žalovaném zaplacení částky 6 996 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 580,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 500 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu 4 500 Kč s úrokem 0% ročně do 15. 2. 2020. Žalovaný dlužnou částku 4 500 Kč předchůdkyni žalobkyně nevrátil, následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím částky 4 500 Kč žalovanému přezkoumala schopnost žalovaného uvedenou částku splatit
5. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 6. 5. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 500 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Částka 4 500 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 29. 6. 2021 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne 2. 7. 2021 podle § 573 o.z., dne 7. 7. 2021 měl žalovaný plnit a ode dne 8. 7. 2021 je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného v tomto řízení je přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.