Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 128/2021-56
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 24 402 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 245 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 3 245 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 21 156 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 513,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 402,15 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 628,91 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 13,72 % z částky
11 947,79 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky
1 681,12 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 245 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 245 Kč od 8. 8. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 21 156 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 513,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 402,15 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 628,91 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 13,72 % z částky 11 947,79 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 1 681,12 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 892,81 Kč
s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 12. 12. 2014, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba Předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s částkou 14 469 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso. Žalovaný se zavázal svůj závazek uhradit ve 100 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 11. 2016. Ke dni 8. 1. 2016 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 12 355,96 Kč a dlužný poplatek 9 393,04 Kč. Po tomto datu žalovaný uhradil ještě částku 856,19 Kč Celkem tak žalovaný uhradil částku 9 576,19 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupena žalobci jako novému věřiteli. Ke dni postoupení dlužná částka činila 20 892,81 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 947,79 Kč a poplatku ve výši 8 945,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 689,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 229,57 Kč, úroků ve výši 13,72 % ročně z částky 11 947,79 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 11 947,79 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 3 509,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce
číslo ze dne 21. 8. 2014, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba Předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s částkou 6 688 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso. Žalovaný se zavázal svůj závazek uhradit v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 10. 2015. Ke dni 15. 10. 2015 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 1 681,12 Kč a dlužný poplatek částku 1 971,88 Kč. Po tomto datu žalovaný uhradil ještě částku 143,81 Kč Celkem tak žalovaný uhradil částku 11 178,81 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupena žalobci jako novému věřiteli. Ke dni postoupení dlužná částka činila 3 509,19 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 1 681,12 Kč a poplatku ve výši 1 828,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 712,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 284,19 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 1 681,12 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 681,12 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Ze smluv o úvěru je zřejmé, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvy o půjčce, přičemž bylo žalovanému zapůjčeno hotovostně 16 000 Kč, splatných ve 100 splátkách po 305 Kč a ve výši 8 000 Kč splatných v 60 splátkách po 245 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčky uhradit spolu s poplatkem v úhrnné částce ve výši
14 469 Kč, resp. 6 688 Kč. Z tabulky umoření dále vyplývá, že žalovaný z první zápůjčky ke dni 16. 11. 2017 uhradil celkem 9 576,19 Kč. Na druhou zápůjčku pak plnil celkem částkou
11 178,81 Kč.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 byly pohledávky za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, jak je patrno z předmětné smlouvy a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017, jak je patrno z dopisu předchůdce žalobkyně nazvaného Oznámení o postoupení pohledávky. Z podacího lístku je pak zřejmé, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 4. 12. 2017.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 8. 2020 je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
8. Ze zákaznické karty klienta ze dne 21. 8. 2014 vyplývá, že žalovaný požadoval poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nevlastní auto. Je zaměstnaný na pracovní smlouvu jako metař. Své měsíční příjmy odhadl na 18 000 Kč, přičemž výše platu činí 14 000 Kč, další příjmy domácnosti 4 000 Kč. Výdaje činí 8 000 Kč za nájem,
200 Kč za telefon, 2 000 Kč splátky zápůjček, 4 000 Kč výdaje na domácnost, celkem tedy
14 200 Kč s tím, že použitelný příjem činí 3 800 Kč. K ověření byla předložena pracovní smlouva, nájemní smlouva a OP.
9. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Byť je v záhlaví obou smluv uzavřených mezi účastníky uvedeno, že se jedná o smlouvu o půjčce, z obsahu smlouvy jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 3 zákona o spotřebitelském úvěru). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce
16 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu se souhrnným poplatkem uhradit v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný tuto částky zápůjčky převzal v hotovosti a uhradil na ně celkem částku 20 755 Kč.
10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Novelou účinnou od 24. 3. 2013 bylo ustanovení doplněno následující větou: Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.
12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se
o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
14. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce předložil zákaznickou kartu klienta, ze které je patrné, že žalovaný odhadl svůj příjem na 14 000 Kč. Z údajů je dále patrné, že nemá vyživovací povinnost. Taktéž uvedl, že je zaměstnán na základě pracovní smlouvy. Z dokumentů předložil pracovní smlouvu OP a nájemní smlouvu.
15. Na základě takto zjištěných údajů má soud za to, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) před sjednáním úvěru nezkoumala úvěruschopnosti žalované pečlivě. Žalobkyně vycházela výhradně z údajů sdělených žalovaným a dle svých tvrzení ověřila, zda není žalovaný v insolvenci. Žalovaný se zavázal sdělit údaje pravdivě a smlouva obsahuje klauzuli, kterou klient potvrzuje, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. Tímto však nelze přenášet odpovědnost za zjištění schopnosti splácet úvěr na žalovaného a považovat povinnost úvěrujícího za splněnou. Od žalovaného nelze požadovat, aby byl s to posoudit, zda byla péče poskytnutá věřitelem odborná a informace dostatečné a nelze tímto způsobem svou zákonnou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru přenášet na jiného. Již z gramatického výkladu tohoto ustanovení lze dovodit, že informace poskytnuté žadatelem jsou pouze dílčím vodítkem pro posouzení jeho schopnosti splácet a věřitel má potřebné údaje aktivně zjišťovat.
16. Předchůdce žalobkyně při uzavírání smluv vycházel výhradně ze skutečností sdělených žalovaným. Předchůdce žalobkyně však zcela zjevně nezjišťoval, co je míněno dalším příjmem žalovaného ve výši 4 000 Kč, kolik činí skutečná výše nákladů na bydlení, když ze samotné smlouvy o nájmu může být patrná pouze výše nájmu, případně záloh. Není patrné ani to, co je míněno dluhy ve výši 2 000 Kč, když v kolonce níže je uvedeno, že tyto nemá u jiných věřitelů. Není zjevné ani zda žalobce sdílí společnou domácnost s dalšími osobami. Jeví se, že žalobkyně k závěru o schopnosti žalované splácet úvěr dospěla pouze na základě prostého kupeckého výpočtu výše příjmu žalovaného (byť není zřejmé, zda se jedná o příjem čistý či hrubý a co je míněno dalším příjmem domácnosti, jaké konkrétní dluhy žalovaný má, zda se jedná o skutečnou nebo pouze odhadnutou výši dluhu, jaké jsou celkové náklady na bydlení), přičemž kladné saldo poměřila výší měsíční splátky. Takový způsob posouzení schopnosti splácet nelze v žádném případě považovat za dostatečný, natožpak pečlivý, jak vyžaduje zákon. Soud si je vědom, že způsob posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je do jisté míry subjektivní. Nicméně zákon objektivně klade na věřitele povinnost aktivně vyhledávat informace pro posouzení této skutečnosti u každého jednotlivého žadatele o zápůjčku/úvěr. Žalobkyně se však omezila jen na zjištění několika neúplných a dílčích informací od žalovaného a její prohlášení, kterým stvrdila, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet. Za této situace nelze povinnost dle
§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za splněnou. Soud tak dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 12. 12. 2014 a 21. 8. 2014 jsou neplatné.
17. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalovaném vrácení částky
celkem 24 000 Kč (16 000 + 8 000), kterou žalovanému poskytla, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Žalovaný plnil částkou 20 755 Kč, soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 3 245 Kč.
19. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 3 245 Kč, pokud tak neučinil ani přes výzvu ze dne 4. 8. 2020, která mu žalobkyně zaslala dne 4. 8. 2020, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení z částky 3 245 Kč v zákonné výši. Úrok z prodlení žalobkyni náleží od 8. 8. 2020, neboť dle § 573 obč. zák. se považuje výzva za doručenou dnem 7. 8. 2020. Žalovaný se tak octl v prodlení následujícím dnem.
20. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků a úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení co do částky 3 245 Kč úspěšná a co do částky 21 156 Kč neúspěšná. Byl to tedy žalovaný, kdo byl v řízení převážně úspěšný a náležela by mu náhrada nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl jak ve výroku III. uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodní soud pro Prahu 2.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.