Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 126/2022-86
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 151 309,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 147 247,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 147 247,08 Kč za dobu od 9. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 062,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 309,58 Kč za dobu od 6. 8. 2019 do 8. 1. 2020 a dále z částky 4 062,50 Kč za dobu od 9. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 10 086,15 Kč a dále ve výši 15,7 % ročně z částky 149 209,58 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 593 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 147 247,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 147 247,08 Kč za dobu od 9. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 4 062,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 151 309,58 Kč za dobu od 6. 8. 2019 do 8. 1. 2020 a dále z částky 4 062,50 Kč za dobu od 9. 1. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 10 086,15 Kč a dále ve výši 15,7 % ročně z částky 149 209,58 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 593 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 12. 2021 a doplněnou dne 15. 2. 2022 a dne 16. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 151 309,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne 18. 6. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši 150 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet, úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 15,7 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele, a to v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 752,92 Kč splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 15 748 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem byla získána částka disponibilních výdajů žalovaného. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 3 106,62 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, uhradil pouze splátku splatnou dne 18. 7. 2019 ve výši 2 752,92 Kč, poté již neuhradil ničeho. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. úvěrové smlouvy a dopisem ze dne 23. 12. 2019 ukončil poskytování úvěru, úvěr ke dni 23. 12. 2019 zesplatnil. Celková dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 161 642,48 Kč. Dle čl. 35 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit za služby poskytované původním věřitelem poplatky dle platného sazebníku původního věřitele, a to poplatek za zaslání upomínky ze dne 17. 9. 2019 ve výši 600 Kč, poplatek za zaslání upomínky ze dne 1. 10. 2019 ve výši 600 Kč, poplatek za zaslání upomínky ze dne 16. 12. 2019 ve výši 600 Kč a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč tj. celkem 2 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, s účinností ke dni 20. 11. 2020, byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Ke dni postoupení činil dluh 173 250,72 Kč. Po zesplatnění nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 149 209,58 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 100 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. za dobu od 18. 7. 2019 do 23. 12. 2019 ve výši 10 086,15 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu do 6. 8. 2019 do 11. 11. 2020 ve výši 11 854,99 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 15,7 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 149 209,58 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků, tj. z částky 151 309,58 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou mu dne 10. 2. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 15. 6. 2022 se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne 18. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 15,7 % ročně v 96 anuitních měsíčních splátkách po 2 752,92 Kč se splatností vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 7. 2019, s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 2 752,55 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 264 279,95 Kč. Úvěr měl být poskytnut na běžný účet žalovaného č. bankovní účet, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. V případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru anonymizováno půjčka ze dne 18. 6. 2019). Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek původního věřitele byla banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Všeobecnými produktovými podmínkami právnická osoba účinnými od 1. 10. 2017). Úvěr ve výši 150 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 18. 6. 2019 (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc červen 2019 a výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc červen 2019). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli dne 18. 7. 2019 částku ve výši 2 752,92 Kč (prokázáno platební historií smlouvy a výpisem z úvěrového účtu žalovaného za období od 29. 6. 2019 do 31. 7. 2019). Dne 25. 12. 2019 vypracoval původní věřitel oznámení o prohlášení úvěru za splatný adresované žalovanému, kterým oznamuje, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 23. 12. 2019 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 161 642,48 Kč nejpozději do 8. 1. 2020. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 12. 2019 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 12. 2019 a podacím poštovním archem ze dne 30. 12. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a dohodou ze dne 18. 11. 2020 původní věřitel společnost právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a dohodou ze dne 18. 11. 2020). Dne 30. 11. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, odeslání tohoto oznámení žalovanému nebylo soudu doloženo (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020). Dne 10. 2. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 203 702,09 Kč nejpozději do 25. 2. 2021, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 10. 2. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 2. 2021 a podacím lístkem). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní ve výši 150 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit původnímu věřiteli ve sjednaných 96 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z tvrzení žalobkyně v tomto řízení vyplývá, že její právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, když se nezabýval skutečnými výdaji žalovaného a u výdajové stránky vycházel pouze ze statistických údajů. Právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 15 748 Kč, celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 20 000 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 3 106,62 Kč měsíčně a výše výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, přičemž výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny žalobkyně, neuvádí. V řízení navíc nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že původní věřitel prověřil solventnost žalovaného a jeho platební morálku v dostupných registrech a databázích. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy se její právní předchůdce jako profesionál v oboru finančních služeb s řádnou odbornou péčí zabýval úvěruschopnosti žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 150 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 2 752,92 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 147 247,08 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč – úhrada ve výši 2 752,92 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 147 247,08 Kč, a to ode dne 9. 1. 2020, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 12. 2019, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do 8. 1. 2020. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 44 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 28 % uplatněného nároku. Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 053 Kč, z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 28 720 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a účast u jednání, každý právní úkon po 7 180 Kč), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po 300 Kč a úhrady 21% DPH ve výši 6 283 Kč v souladu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 42 256 Kč, toho 44 % představuje 18 593 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.