Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 2/2022-69
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 35.450 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.550 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.317,71 Kč
- s úrokem ve výši 3.397,29 Kč
- s úrokem 21,27 % ročně z částky 50.000 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 50.000 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 14.550 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 35.450 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.550 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.317,71 Kč - s úrokem ve výši 3.397,29 Kč - s úrokem 21,27 % ročně z částky 50.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 50.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 14.550 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 50.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.317,71 Kč, s úrokem ve výši 3.397,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 50.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 21,27 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný na základě smlouvy obdržel peněžní prostředky 50.000 Kč a zavázal se zaplatit původnímu věřiteli úrok 8.500 Kč, odměnu za administrativní činnost 10.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 26.000 Kč, to vše formou 78 splátek ve výši 1.212 Kč týdně. Žalovaný však uhradil toliko 14.550 Kč, což bylo započteno na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso. Úrok z prodlení ve výši 1.317,71 Kč byl vypočten v sazbě 8,25 % ročně z dlužné jistiny 50.000 Kč za dobu od datum do datum. Úrok ve výši 3.397,29 Kč byl vypočten v sazbě 21,27 % ročně z téže jistiny za tutéž dobu. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Žalovaný požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o spotřebitelský úvěr na formuláři anonymizováno zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl, že bydlí v nájmu, což bylo ověřeno nájemní smlouvou, že má samostatnou domácnost, zdrojem jeho příjmu je hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizováno – právnická osoba, kde pracuje jako skladník. Měl již úvěr u původního věřitele v celkové částce 30.000 Kč s měsíční splátkou 3.271 Kč, měl již úvěry u jiných věřitelů, tento údaj je však zcela nečitelný. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 21.008 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 3.000 Kč měsíčně, osobní výdaje 3.500 Kč měsíčně a splátky 3.271 Kč měsíčně. Jeho celkové výdaje činily 9.771 Kč a původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 11.237 Kč. Žalovaný předložil doklady k ověření finanční situace, a to výplatní pásky a pracovní smlouvu, a všechny tyto údaje stvrdil svým podpisem dne datum.
5. Tentýž den, datum, uzavřel původní věřitel právnická osoba s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 50.000 Kč s tím, že tato částka bude předána žalovanému v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není dohodnuto refinancování staršího úvěru. Žalovaný požádal původního věřitele, aby úvěr byl použit ke splacení dosud neuhrazeného jiného spotřebitelského úvěru, který žalovaný čerpal u téhož původního věřitele v minulosti, což původní věřitel akceptoval a smluvní strany se dohodly na vzájemném započtení pohledávek. Pohledávka původního věřitele na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši 11.960 Kč proti pohledávce žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru podle této smlouvy. Žalovaný souhlasil s tím, že po tomto započtení mu bude v hotovosti vyplacen rozdíl mezi jistinou úvěru a zůstatkem refinancovaného úvěru, tedy částka 38.040 Kč. V bodě 2.1. smlouvy potvrdily obě smluvní strany, že jistina úvěru byla částečně použita na úhradu refinancovaného úvěru a žalovanému byla předána a jím převzata částka odpovídající rozdílu jistiny a zůstatku refinancovaného úvěru. Žalovaný se zavázal kromě jistiny úvěru 50.000 Kč původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 8.500 Kč, administrativní poplatek 10.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 26.000 Kč, celkem 94.500 Kč, to vše formou 78 splátek ve výši 1.212 Kč týdně.
6. Podle seznamu plateb uhradil žalovaný na úvěr celkem 14.550 Kč v době od datum do datum.
7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovaným v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán téhož dne doporučeně.
9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřel dne datum úvěrovou smlouvu, na základě níž čerpal úvěr 50.000 Kč tak, že v hotovosti převzal částku 38.040 Kč a zbytek ve výši 11.960 Kč byl použit na splacení dřívějšího úvěru žalovaného u téhož věřitele. Žalovaný na úvěr splatil celkem 14.550 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sdělil své údaje výše uvedené a předložil pracovní smlouvu a blíže nespecifikované výplatní pásky, jeho výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 50.000 Kč sjednaným způsobem, tedy částečně v hotovosti a částečně na úhradu dřívějšího úvěru žalovaného.
11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil od žalovaného, že žije v nájmu a má samostatnou domácnost a jeho příjem pochází z pracovního poměru a činí 21.008 Kč měsíčně čistého, což bylo ověřeno blíže nespecifikovanými výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žalovaný však byl již zadlužen, kdy jeho závazek vůči stejnému věřiteli činil 30.000 Kč s měsíční splátkou 3.271 Kč. Žalovaný měl rovněž závazky vůči jiným věřitelům, avšak tyto údaje byly na formuláři Žádost o úvěr zcela nečitelné. Vzhledem k tomu, že se jednalo o refinancování dřívějšího úvěru žalovaného u téhož věřitele číslo měl žalovaný tudíž vůči témuž věřiteli ještě tento závazek, který činil celkem 11.960 Kč. Poskytnutím žalovaného úvěru byl dřívější úvěr 11.960 Kč zcela doplacen a původní věřitel poskytl žalovanému navíc ještě více než trojnásobek této částky, čímž výrazně zvýšil úvěrové zatížení žalovaného. Původní věřitel nikterak neověřil výdaje žalovaného na bydlení ani osobní výdaje ve výši 6.500 Kč. Žalovaný hradil již splátky jiného úvěru vůči stejnému původnímu věřiteli 3.271 Kč měsíčně, což s ohledem na výši příjmu žalovaného je částka vysoká. Původní věřitel vypočítal výdaje žalovaného na 9.771 Kč a určil rozdíl mezi příjmy a výdaji částkou 11.237 Kč. Je však třeba zohlednit, že v žalovaném úvěru byla sjednána splátka 1.212 Kč týdně, což při přepočtu na měsíc v délce 30 dnů představuje 5.194 Kč měsíčně. Žalovanému by tak na měsíc zbývalo pouze 6.000 Kč na jiné výdaje a neočekávané události. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný měl závazky vůči jiným věřitelům blíže nespecifikované, které nebyly zohledněny ve výpočtu použitelného příjmu, který provedl původní věřitel.
13. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Nejednalo se o žádnou nízkou částku poskytnutého úvěru. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 86 odstavec 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Soud v této souvislosti podotýká, že podle přehledu plateb žalovaný už první splátku zaplatil v nedostatečné výši a nedodržoval termíny splatnosti splátek po jednom týdnu.
14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
15. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 50.000 Kč a vrátil pouze 14.550 Kč. Rozdíl těchto částek 35.450 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
16. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis odeslaný datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů, tedy do datum. Ode dne následujícího datum se žalovaný dostal do prodlení, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
18. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 35.450 Kč s úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Ve zbytku nároku byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Soud ještě dodává, že pokud by žalovaná úvěrová smlouva byla platně uzavřena a soud by neshledal její absolutní neplatnost, nepovažoval by za platně sjednaný administrativní poplatek 10.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 26.000 Kč. Takto vysoké poplatky by soud pokládal za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť úspěch obou účastníků ve sporu byl přibližně stejný, úspěch žalobce v rozsahu 53 % a úspěch žalovaného 47 % předmětu sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná jistina 35.450 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni tohoto rozhodnutí ve výši 4.757,87 Kč, což celkem činí 40.207,87 Kč. Neúspěch žalobce představuje zamítnutá jistina 14.550 Kč, úrok z prodlení 1.317,71 Kč, úrok 3.397,29 Kč, úrok 21,27 % ročně kapitalizovaný k dnešnímu dni na částku 13.752,65 Kč a zamítnutý úrok z prodlení kapitalizovaný částkami 576,36 Kč a 1.384,54 Kč. Neúspěch žalobce představuje 34.978,55 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.