Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 257/2021-37

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 3 522 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 3 522 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2019 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 3 522 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2019 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 14. 7. 2021, žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce 3 522 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě 9,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2019 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 9. 2. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč, skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 7 700 Kč), podle které měla žalovaná platit splátky ve výši 295 Kč týdně, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná dosud uhradila 14 178 Kč, na jistinu zbývá uhradit 3 522 Kč. Žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonné sazbě až ode dne 6. 4. 2019, tedy po datu poslední smluvené splátky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy a zjistil z nich skutečnosti tvrzené žalobkyní. Na základě těchto zjištění však dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. a násl. , (dále jen „o. z.“).

4. Na vztah mezi účastníky dále dopadá , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně tvrdila, že za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba (není doloženo), kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky (což v daném případě nemůže být pravda), kontrolu platební historie u žalobkyně (není doloženo), vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů a kontrolu předložených dokumentů zprostředkovatelem. Když soud pomine skutečnost, že kromě vyplnění evidenční karty klienta není žádný z těchto úkonů žalobkyní doložen, je nutno zároveň konstatovat, že většina těchto úkonů nepředstavuje posouzení úvěruschopnosti klienta, nýbrž vyloučení fatálních rizik daného obchodu pro žalobkyni. Informace z insolvenčního rejstříku se týkají pouze osob, které se již dostaly do úpadku, případná kontrola evidence exekucí externí společností může vést pouze ke zjištění již vymahatelných závazků, nikoliv závazků klienta, ohledně nichž zatím nebyl vydán exekuční titul a které nejsou vymáhány. Stejně tak okruh zdrojů společnosti právnická osoba, zahrnující různé veřejné databáze (viz přehled zdrojů na www.creditcheck.cz) je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Jediným skutečně relevantním úkonem týkajícím se posouzení úvěruschopnosti klienta je v tomto případě prohlášení klienta o výši jeho závazků učiněné v evidenční kartě. Předložená evidenční karta klienta obsahuje pouze údaj o tom, že žalovaná má středoškolské vzdělání, je vdaná, není vlastníkem automobilu, není vlastníkem nemovité věci, v minulosti již čerpala úvěr u žalobkyně, je na rodičovské dovolené, její měsíční příjem činí 9 320 Kč, za nájem bytu vydá 600 Kč, za energie 500 Kč, jiné výdaje má 390 Kč a jiné výdaje domácnosti 3 000 Kč. Žalobkyně tak vyhodnotila, že žalovaná má disponibilní prostředky 4 830 Kč. Není však doložena zcela zásadní okolnost, a to, zda žalobkyně prověřila, jestli má žalovaná i jiné závazky, které je povinna platit. Toto zjištění zcela absentuje. Ze shora uvedených údajů se spíše jeví, že žalobkyně posouzení úvěruschopnosti provedla pouze částečně, a dále, že vzhledem k příjmům žalované a nereálně nízkým výdajům nadhodnotila množství disponibilních prostředků.

9. Povinnost žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované tak ze shora uvedených důvodů nebyla splněna. Soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž je úvěrová smlouva neplatná.

10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

11. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není úvěrová smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce 10 000 Kč, která byla žalované poskytnuta, a částce 7 700 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jako souhrnný poplatek v pravidelných týdenních splátkách. Ačkoli jsou dílčí nároky ve smlouvě označeny jako poplatek, ve své podstatě se ve všech případech jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 77 % jistiny ročně. Smlouva o úvěru je za daných podmínek absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je úrok, úrok však musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad ARAD evidovaných Českou národní bankou v období února 2018 činila 8,74 % ročně, pak smluvená sazba představuje devítinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné.

12. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila. Dle žalobních tvrzení žalovaná čerpala na úvěru celkem 10 000 Kč a splatila celkem 14 178 Kč. Svou povinnost tedy již splnila a dokonce přeplatila, z titulu nároku uplatněného žalobou proto není povinna nic dalšího plnit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

13. Žalovaná byla ve věci úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly, neboť v řízení byla zcela nečinná, podle ust. proto soud žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ( )

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.