Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 77/2022-45

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 21 414,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 569,86 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 5 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 918,59Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 557,87 Kč, 10% úrok z prodlení z částky 4 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 661,01 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 116,21 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 569,86 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 5 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 918,59Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 557,87 Kč, 10% úrok z prodlení z částky 4 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 661,01 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 116,21 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 414,20 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 21. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému na jeho účet částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s poplatkem, celkem částku ve výši 27 888 Kč, splácet v sjednaných měsíčíních splátkách, avšak svou povinnost úvěr řádně a včas ve sjednané lhůtě do 21. 4. 2020 nesplatil a doposud na úvěr uhradil pouze 10 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 9 918,59 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 629,01 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 714,45 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 894,10 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 731,85 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 691,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 127,73 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 22. 4. 2020 do 11. 6. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 116,21 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 6. 6. 2022 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to žádosti o úvěr, formuláře, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, dopisu s návrhem mimosoudního řešení, výpisů úkonů, kopií dopisů a předžalobní výzvy včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 2. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient písemně uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu, úrok souhrnný poplatek ve výši 27 888 Kč, a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 21. 4. 2020. Z pracovní smlouvy a Pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance soud zjistil, že žalovaný uzavřel s jméno příjmení – anonymizováno jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu na dobu určitou od 3. 5. 2018 do doby ukončení dočasného přidělení zaměstnance k uživateli. Dle Pokynu byl žalovaný přidělen do právnická osoba a.s. od 5. 5. 2018 do 31. 12. 2020. Z výplatní pásky soud zjistil, že žalovaného čistá mzda činila za listopad 2018 částku 20 697 Kč, za prosinec 2018 částku 18 419 Kč a za leden 2019 částku 20 697 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 21. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen ), na základě níž předal původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, což stvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úroky poplatkem 12 888 Kč ve splátkách do 21. 4. 2020. Tuto povinnost žalovaný nesplnil. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, avšak hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, nezkoumala, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C xanon -240, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o zápůjčce je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 5 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 15 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 10 000 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 5 000 Kč jak částečně kapitalizované od 22. 4. 2020 (když žalovaný nejpozději celou dlužnou částku včetně jistiny vrátit do 21. 4. 2020) do 11. 6. 2021 ve výši 569,86 Kč, tak ode dne 12. 6. 2021 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 918,59Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 557,87 Kč, 10% úrok z prodlení z částky 4 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 661,01 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 116,21 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Jelikož byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měl by žalovaný nárok na poměrnou část nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, když ve svém podání žádné neuplatnil, a ze spisu na jeho straně žádné náklady nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).