Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 23/2022-42
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 465 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 465 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 560,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 465 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 560,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svým návrhem, doručeným dne datum Okresnímu soudu pro anonymizováno, který tento postoupil pro místní nepříslušnost soudu zdejšímu, domáhá, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit částku ve výši 8 465 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout jistinu ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 763 Kč splatit nejpozději do datum. Žalovaná úvěr vyčerpala, ale své povinnosti plynoucí jí z výše uvedené smlouvy porušila, když svůj závazek ani z části nesplnila. Žalovaná byla naposledy k úhradě svého dluhu vyzvána žalobkyní prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 763 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalované ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od datum do datum v celkové výši 702 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaná s žalobkyní uzavřely dne datum prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu číslo na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla převodem na bankovní účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, jejímž majitelem byla v době poskytnutí právě žalovaná / viz smlouva na č. l. 12-20 spisu, potvrzení o provedení tuzemské platby na č. l. 21 spisu a sdělení banky na č. l. 38 spisu/. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s poplatkem ve výši 1 763 Kč a to nejpozději do datum. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala a to zejména prostřednictvím předloženého výpisu z účtu, výplatními lístky za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného právnická osoba Credit Bureau, nicméně soudu netvrdila žádné konkrétní informace, ze kterých při hodnocení bonity žalované vycházela, což nebylo možné zjistit ani z předložených důkazů. Žalobkyně tak byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet (úvěruschopnosti) a to usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. 11 C 23/2022-39 s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, může soud s ohledem na nedostatečnost tvrzení či nedostatečné prokázání jednotlivých tvrzení dospět k závěru, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně a nárok žalobkyně posoudit jako nárok vyplývající z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ve stanovené lhůtě nevyjádřila a z návrhu, potažmo z předložených listinných důkazů nebylo možné zjistit ani základní informace o bonitě žalované (její základní příjmy a výdaje), soud nemohl učinit závěr, že žalobkyně dostála ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), své povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žadatele o úvěr a v tomto případě soudu nezbylo, než učinit závěr, že úvěruschopnost žalované vůbec zkoumána nebyla. Žalobkyně ke svému návrhu připojila pouze fotokopie občanského průkazu, osvědčující zkoumání totožnosti žalované a potvrzení o provedené lustraci v systému EUCB e REPI, ovšem z těchto listinných důkazů soud nemůže učinit závěr, že žalobkyně shora uvedené povinnosti dostála /viz fotokopie občanského průkazu na č. l. 23 spisu a potvrzení o provedených lustracích na č. l. 24-25 spisu/.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalované jistinu ve výši 6 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit. Soud však shledal, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Povinnost zkoumat splnění této povinnosti z úřední povinnosti je pak dána i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek anonymizováno dvora anonymizováno ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK). Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč z titulu neplatné úvěrové smlouvy a žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a vznikla jí tak povinnost toto vydat ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. Soud tak žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč a ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku a to právě s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by se předchozí výzva k plnění dostala do dispozice žalované (předžalobní výzva nebyla zaslána doporučeně na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě, nýbrž pouze emailem, o kterém nejenže nelze učinit závěr, že skutečně patří žalované, ale ani závěr, že tento byl skutečně doručen) a bylo tedy třeba za doručení výzvy k plnění považovat až doručení žaloby dne datum na trvalou adresu žalované. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která uplynula dnem datum. Od datum by tak žalobkyni náležel úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to 11,75% ročně, ovšem jestliže žalobkyně ve svém návrhu požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně a soud je návrhem vázán, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 ročně z dosud nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč a to od datum do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 560,60 Kč, přičemž tato částka představuje 37,65 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. ústavní nález, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 465 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.