Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 113/2022-66
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 86 742 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 28 889 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 853 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 57 853 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 178,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 527 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 212 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 28 889 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 853 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 57 853 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 178,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 527 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 212 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 86 742 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 5. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 60 000 Kč výplatou na účet žalovaného, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru i úrok, úvěr byl splatný v částce 123 685,20 Kč v 36 měsíčních splátkách po 3 435,70 Kč, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, vznikla mu tak povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni 1. 1. 2020. Pohledávka byla ke dni 11. 6. 2021 písemnou smlouvou postoupena žalobkyni, žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo ke dni 27. 4. 2022 náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smluv o úvěru soud zjistil, že dne 1. 5. 2019 a dne 24. 6. 2019 byly vyhotoveny smlouvy o úvěru vždy stejného čísla číslo. Dle obsahu smluv měl žalovaný (fyzická osoba) jako klient získat od věřitele právnická osoba IČO (dále také jako„ věřitel“) úvěr. Dle smlouvy ze dne 1. 5. 2019 šlo o úvěr ve výši 60 000 Kč splatný do 36 měsíců od poskytnutí ve splátkách po 3 435,70 Kč, úrok byl sjednán ve výši 55,04 % ročně, žalovaný měl celkem věřiteli zaplatit částku 123 685 Kč. Dle smlouvy ze dne 24. 6. 2019 šlo o úvěr ve výši 59 316,30 Kč splatný do 35 měsíců od poskytnutí ve splátkách po 3 435,70 Kč, úrok byl sjednán ve výši 55,04 % ročně, žalovaný měl celkem věřiteli zaplatit částku 120 249,50 Kč. V pozdější smlouvě nebylo uvedeno, že mění obsah smlouvy předchozí. Ve smlouvách bylo uvedeno, že při prodlení klienta se zaplacením jakékoliv splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení, pokuta byla splatná den následující po dni prodlení. Přílohou smluv byly Obchodní podmínky účinné od 23. 4. 2018, dle níž bylo uzavření smlouvy možné prostřednictvím on-line registrace, telefonické registrace nebo písemné registrace. V případě on-line registrace byly možné dvě varianty, a to a) sjedná-li si věřitel s klientem platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí úvěru, je smlouva uzavřena při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a (iii) provedení verifikační platby; a při uzavření každé následující smlouvy nebo dodatku smlouvy se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem kliknutím na tlačítko„ uzavřít Smlouvu o úvěru“ v uživatelském profilu. Pokud b) sjednal-li si věřitel s klientem platbu poštou jako způsob poskytnutí úvěru, je smlouva uzavřena okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím internetového rozhraní a (iii) odeslání e-mailu nebo SMS. V případě telefonické registrace byla smlouva uzavřena a) sjedná-li si věřitel s klientem platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí úvěru, při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem telefonickým schválením či připojením svého podpisu k návrhu smlouvy; a při uzavření každé následující smlouvy nebo dodatku smlouvy se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem telefonickým schválením či připojením svého podpisu na návrhu smlouvy. Sjedná-li si věřitel s klientem platbu poštou jako způsob poskytnutí úvěru, bude smlouva uzavřena okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu smlouvy věřitelem; (ii) přijetí návrhu smlouvy klientem připojením svého podpisu na návrhu smlouvy. V případě on-line registrace prostřednictvím aplikace se zadáním u zprostředkovatele nebo spolupracovníka uzavřením smlouvy v písemné podobě mezi klientem a věřitelem zastoupeným zprostředkovatelem nebo spolupracovníkem. V případě písemné registrace smlouva vznikla uzavřením smlouvy v písemné podobě mezi klientem a věřitelem. Smlouvy byly soudu předloženy v podobě, kdy byly napsány strojově a neobsahovaly jakýkoliv podpis žádné smluvní strany, neobsahovaly ani žádný identifikační kód. Z výpisu z účtu věřitele u právnická osoba bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. bankovní účet (účet stejného čísla byl uveden jako účet žalovaného v obou úvěrových smlouvách) byla dne 2. 5. 2019 odeslána částka 60 000 Kč, protiúčet nebyl označen jménem a příjmením žalovaného, ani jeho rodným číslem, variabilní symbol transakce byl odlišný od čísla smluv, transakce měla v popisu uvedeno, že se jedná o půjčku od webová adresa číslo což bylo číslo úvěrové smlouvy, resp. obou smluv. Z výpisu účtu věřitele bylo rovněž zjištěno, že ke dni 21. 11. 2018 byla ze stejného účtu č. bankovní účet odeslaná na účet věřitele částka 0,01 Kč, u této transakce byl účet odesílatele označen jménem a příjmením žalovaného. V tabulce s údaji o klientovi bylo uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, identifikační číslo kontraktu (stejné, jako na smlouvách), adresa bydliště, emailová adresa, datum splatnosti a to dne 1. 6. 2022, výše vyplacené jistiny a to 60 000 Kč a výše vymáhané částky a to 97 269 Kč. Z upomínek soud zjistil, že věřitel dopisem ze dne 1. 1. 2020, 3. 8. 2021 a 9. 11. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dluhu v posledně kapitalizované podobě ve výši 97 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 329,97 Kč ve lhůtě do 9. 12. 2021. Z poštovního archu bylo zjištěno, že zásilka ze dne 9. 11. 2021 byla současně předžalobní výzvou a byla odeslána na adresu pobytu žalovaného dne 11. 11. 2021. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 11. 6. 2021 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 25. 6. 2021 odeslaném poštou dne 29. 6. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo.
4. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně svou legitimaci prokázala oznámením postoupení věřitelem dlužníkovi. Provedenými důkazy však nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. příjmení text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalovaného, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co věřitel ve svých obchodních podmínkách označil za kontraktační proces. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., kdy výplatou částky 60 000 Kč na svůj účet žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Rozhodnou skutečností bylo, že peníze vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, kdy provedené důkazy tuto skutečnost prokázaly, neboť z předložených důkazů o výplatě peněz bylo zjištěno, že částka 60 000 Kč byla z bankovního účtu věřitele zaslána na účet žalovaného. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co bylo k rukám žalovaného plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 60 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena, přičemž žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na jistině dluží již jen 57 853 Kč. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 28 889 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že první kvalifikovanou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení byla předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného s lhůtou k plnění do 9. 12. 2021. Žalovaný byl tedy povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni 9. 12. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 12. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 10. 12. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,5 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění převyšující 50 000 Kč. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 21 212 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 3 498 Kč, odměna advokáta ve výši 13 740 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 4 580 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad ve výši 3 74 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 67 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % (úspěch 67 % mínus neúspěch 33 %), tj. v částce 7 212 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.