Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 99/2022-33
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 405,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 405,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 047,20 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 971,48 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 16 405,62 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 405,62 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizována dvě slova žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 405,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 047,20 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 971,48 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 16 405,62 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 405,62 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 11. 2020 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 405,62 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru na anonymizováno účtu č. bankovní účet ze dne 28. 4. 2006, ve znění dodatku, kterým byl navýšen limit úvěru na částku 15 000 Kč (dále také jen„ smlouva“).
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že dne 28. 4. 2006 žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o anonymizována čtyři slova účtu č. bankovní účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr anonymizována tři slova (dále jen„ anonymizováno“) až do sjednaného limitu 5 000 Kč. Tento limit byl následně ke dni 13. 12. 2012 prostřednictvím anonymizováno navýšen na 15 000 Kč. Způsob sjednání úvěru prostřednictvím anonymizováno vyplýval z ustanovení smlouvy, dle něhož žalovaný návrh smlouvy opatřil svým anonymizováno podpisem anonymizováno zadání příjmení kódu a žalobkyně následně návrh smlouvy přijala připojením anonymizováno podpisu pověřeného zaměstnance (smlouvou o poskytnutí úvěru anonymizována dvě slova účtu č. bankovní účet ze dne 28. 4. 2016, dodatkem ze dne 13. 12. 2012). Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat, nesměl však přečerpat povolený úvěrový rámec a měl povinnost poskytnutý kontokorent splatit (tj. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový) nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný automaticky nabyl možnost kontokorent za sjednaných podmínek znovu čerpat. Za kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,9 % společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu; výše RPSN dosahovala 21,19 % (smlouvou, platební bilancí). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, neboť nezajistil na svém účtu dostatek prostředků k pokrytí provedených finančních transakcí (platební bilancí). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila dlužnou částku za splatnou v celé výši, vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. bankovní účet. Ke dni 2. 3. 2020 činila dlužná částka 16 658,01 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 405,62 Kč a úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 252,39 Kč (smlouvou, platební bilancí, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu). Kapitalizované úroky ve výši 2 047,20 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 971,48 Kč žalobkyně vypočetla z dlužné jistiny za období od 2. 3. 2020 do 19. 10. 2020. Od 20. 10. 2020 žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil navzdory zaslané předžalobní upomínce (výzvou ze dne 21. 10. 2020 včetně poštovního podacího archu).
Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“).
Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o anonymizováno úvěru ve smyslu § 2395 o. z.
a § 2 odst. 1 zákona o anonymizováno úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč, resp. 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí finančních prostředků úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o anonymizováno smlouvu. Úroková sazba ve výši 18,9 % ročně a RPSN ve výši 21,19 % byly stanoveny přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku neuhradil navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný, smlouvu vypověděla a převedla dluh na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalobkyně doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 16 405,62 Kč a rovněž řádně kapitalizovala úroky a úroky z prodlení ke dni 19. 10. 2020. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 405,62 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.
Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.