Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
12 C 192/2022-61
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do úroku ve výši 527 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do úroku ve výši 527 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně doplnění ze dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela elektronicky s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ OP“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost opakovaného čerpání finančních prostředků až do výše úvěrového limitu v částce 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně sjednaného ve smlouvě a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu vyčerpal celkem částku 6 000 Kč, a to částkou ve výši 3 000 Kč dne 13. 3. 2018 a částkou ve výši 3 000 Kč dne 13. 3. 2018, přičemž dosud na závazek neuhradil ničeho. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 527 Kč představující úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 6 000 Kč od 11. 5. 2018 do 12. 6. 2018, náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 875 Kč, když pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla smlouvou ze dne 20. 12. 2019 postoupena společnosti právnická osoba a následně smlouvou ze dne 20. 12. 2019 žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 6 000 Kč, a to částkou ve výši 3 000 Kč a ve výši 3 000 Kč dne datum, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet vedený na jméno žalovaného číslo bankovní účet. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o úroku 8,5 % měsíčně, poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání, neboť žalovaný se smlouvou zavázal hradit úrok ve výši 102 % ročně a k tomu ještě poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z čerpané částky, RPSN činila 258,02 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, a povinnost náhrady„ účelně“ vynaložených nákladů vzniklých při prodlení klienta se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Pokud pak právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 12,5 % čerpané jistiny, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě těchto„ nákladů“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 102 % ročně, k tomu ještě poplatek z čerpané částky 12,5 %, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 102 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, a dalšími náklady. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.
4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 6 000 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 6 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 23. 5. 2020 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou na základě výzvy k úhradě ze dne 6. 5. 2020, odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 15. 5. 2020 (dle ust. § 573 OZ tato zásilka došla žalovanému dne 20. 5. 2020, který měl povinnost plnit ve stanovené sedmidenní lhůtě od odeslání, tedy do 22. 5. 2020). V souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v kapitalizovaném úroku, nákladech spojených s uplatněním pohledávky a rozdílu mezi žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení a soudem přiznaným s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 81 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěšná v rozsahu 19 % (výrok II.). Soud tak žalobkyni po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně, tedy DPH v částce 189 Kč, celkem náklady řízení ve výši 1 489 Kč, z čehož 62 % činí částku 923 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.