Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 76/2021-58

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 619 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 15. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 3 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 619 Kč od 8. 12. 2018 do 14. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 619 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení ve výši 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 15. 10. 2020 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 3 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 619 Kč od 8. 12. 2018 do 14. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 619 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení ve výši 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 619 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, kdy tato společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději 7. 12. 2018. Dne datum došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se mimo jistiny ve výši 8 000 Kč domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 382,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč. S ohledem na skutečnost, že předmětná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, domáhá se žalobkyně zaplacení i zákonných úroků z celé částky ve výši 11 619 Kč od 8. 12. 2018, tedy od prvního dne po splatnosti předmětného úvěru, soudní cestou. K úvěruschopnosti uvedla, že žalovaný byl lustrovaný z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI.

1. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v  tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

1. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. právnická osoba (dále jen„ společnost“) s žalovaným dálkovým způsobem podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, číslo spisová značka, ve které se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaný se zavázal společnosti vrátit do anonymizována dvě slova, tj. do 7. 12. 2018 částku 11 619 Kč. Druh úvěru byl bezúčelový. Informace o výdajích žalovaného zde nejsou uvedeny. Současně se smlouvou byl předložen dokument nazvaný souhlas se zpracováním, uchováním a nakládáním, když dle obsahu se to týkalo osobních údajů. Z výplatních pásek za období od května 2018 do srpna 2018 soud zjistil, že příjem žalovaného činí 12 764 Kč – 15 148 Kč. Z potvrzení o provedené platbě dále soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného, který byl uveden ve smlouvě o úvěru částku 8 000 Kč. Z výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby předmětnou pohledávku uhradil, když výzva mu dle podacího lístku byla odeslána téhož dne.

1. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu pohledávek soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla ve smyslu a násl. , , dále jen „o.z.“, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 9. 10. 2020, který mu byl odeslán téhož dne.

1. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že společnost a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo spisová značka, na základě které společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000Kč. Žalovaný ničeho žalobkyni ani předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností společnosti, jakožto předchůdkyně žalobkyně, před poskytnutím úvěru bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze smlouvu o úvěru a výplatní pásky, když dále uvedla, že společnost před poskytnutím úvěru žalovaného lustrovala z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Žádný výpis s výsledkem lustrace však žalobkyně soudu nepředložila. Dále soudu nebylo nijak doložena, zda a jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného, když sice bylo doloženo, že příjem činil dle měsíce od cca 12 tis. Kč po 15 tis. Kč, ale výdaji se žalobkyně nezabývala. Nadto je potřeba zdůraznit, že dle smlouvy měl žalovaný vrátit částku 11 619 Kč, tedy o 1000 Kč až 4 000Kč nižší, než činil jeho příjem. Je zřejmé, že pokud žalovaný nebydlí zdarma, případně není živen a šacen třetí osobou, pak předmětnou částku nemohl během jednoho měsíce vrátit. Soud tedy zdůrazňuje, že nebylo nijak prokázáno a ani tvrzeno, že by se žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalovaného (minimálně nezbytnými náklady na bydlení, dopravu a stravování). Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně, potažmo společnost jako předchůdkyni žalobkyně, svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

1. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta platba ve výši 8 000 Kč a žalovaný nic nevrátil, tedy dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. částku ve výši 8 000 Kč, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 3 382,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč, pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše, a v této části soud žalobu zamítnul.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 8 000 Kč podle o. z. ve spojení s Úroky byly přiznány až od 15. 10. 2020, tedy až ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě, když výzva byla žalovanému zaslána dne 9. 10. 2020 a doručeno v souladu s  o.z. dne 14. 10. 2020. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , , dále jen „“, když žalobkyně byla úspěšná, co do požadavku na zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím (69%) a neúspěšná, co do 3 619 Kč s příslušenstvím (31%), a proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladu řízení ve výši 38% z celku. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z odměny za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) právní služby dle , advokátní tarif, dále jen„ vyhlášky“, tj. 3 x 300 Kč a ze tří paušálních náhrad po 100 Kč (srov. vyhlášky), tj. 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, soud současně žalobkyni přiznal 21% DPH z částky 1 200 Kč (odměna + náhrada) ve výši 252 Kč. Celkové náklady tak činí 2 252 Kč, tedy soud žalobkyni přiznal 856 Kč. Soud přiznal náhradu nákladu dle vyhlášky, neboť je soudu známo, že žalobkyně obdobné návrhy podává i v jiných věcech např. a .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.