Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 25/2022-32
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5.589,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 804,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 589,85 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.296,85Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 328 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 804,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 589,85 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.296,85Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 328 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).
2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 5.589,85 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1.296,85 Kč
(při sazbě 29 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 6. 3. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 804,32 Kč (ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.589,85 Kč od 20. 7. 2019, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 18. 12. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou dne datum.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: datum podepsaly Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaná listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – anonymizováno jméno příjmení“. Svým podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 6.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit Právní předchůdkyni spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to úrokem ve výši 799 Kč, částkou za doručení, zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.410 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.408 Kč ve 45 týdenních splátkách po 266 Kč (poslední splátka ve výši 263 Kč), splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. kalendářní den. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR, žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: mj. číslo mobilního telefonu, adresa trvalého ulice a číslo, obec (byt číslo), náhradní kontaktní adresa adresa (byt číslo); že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, toho času je v domácnosti (mateřská dovolená), přičemž její čistý příjem doložený rozhodnutím o dávce činí částka s tím, že ostatní příjmy domácnosti, které blíže nevymezila ani nedoložila, činí částka, kdežto odhadované měsíční výdaje 4.000 Kč, aniž by je jakkoli specifikovala. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 25. 1. 2021, přičemž v tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná Právní předchůdkyni uhradila celkem 1.000 Kč (poslední platba ve výši 200 Kč dne 12. 7. 2019). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky výzvou obsahující i právní hodnocení dopisem ze dne 28. 6. 2021 zaslaným jí téhož den.
4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalované částku 6.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaná převzala a zavázala se Právní předchůdkyni vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.
5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaná v době poskytnutí zápůjčky bydlela sama v bytě v obec (nebo obec, záleží, zda bydlela na adrese trvalého pobytu, anebo na náhradní kontaktní adrese), byla svobodná, doložila čisté měsíční příjmy ve výši částka, byť tvrdila, že další nespecifikované ani nedoložené další příjmy čítají částka, přičemž však uvedla, že její celkové odhadované náklady (výdaje), které vůbec nespecifikovala, činí jen 4.000 Kč. Právní předchůdkyně ani nezkoumala, na základě čeho žalované měly plynout nespecifikované další příjmy. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje (vč. výdajů na bydlení v nájemním bytě) žalované mohly v dubnu 2019 v okrese obec dosahovat pouze 4.000 Kč, a to s přihlédnutím k tomu, že žalovaná bydlela sama v bytě, byla na mateřské (rodičovské) dovolené a měla jednu vyživovací povinnost. Ohledně výdajů žalované se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Žalovaná své výdaje nadto pouze souhrnně odhadla (srov.„ odhadované měsíční příjmy“), aniž by je jakkoli blíže vymezila. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaná další závazky či zda proti ní nejsou vedena exekuční řízení. Soud je proto toho názoru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 76 % jistiny (4617/6000). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba komfortního splácení (hotovostního inkasa splátek). Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Pokud jde o opakující se odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, soud opětovně předně zdůrazňuje, že jím není vázán. Věc po právní stránce posoudil jinak, což zdůvodnil výše. Navíc jsou v této věci skutkové okolnosti jiné, neboť žalovaná např. vůbec nespecifikovala příjmy domácnosti ani své výdaje, které dokonce jen souhrnně odhadla.
6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 6.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 1.000 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 5.000 Kč (6000-1000) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.
7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 804,32 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaná měla další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 19. 7. 2019, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitla 20. 7. 2019, od nějž žalobkyně požaduje (kapitalizovaný) úrok z prodlení.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v rozsahu vymezeném v bodě 7 odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 6.479,21 Kč, tj. 61 % předmětu řízení (6479 4.155) –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky do částky 589,85 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.296,85Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 589,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí co do částky 4.155,74 Kč, tedy 39 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně činí 22 % (61-39). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (č. l. 6), náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 600 Kč, a z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 189 Kč ( (600+300) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud jejich poměrnou náhradu (22 %) v celkové výši 328 Kč ( (400+600+300+189) *0,22) přiznal (výrok II.). Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobce, natož zastoupeného advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. Z úřední činnosti je soudu známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).
9. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.