Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 336/2021-52
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 17 952 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 2 308 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 549,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2021 do 19. 5. 2021, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku anonymizováno, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 2 308 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 549,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2021 do 19. 5. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 952 Kč s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1 952 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (v žalobě označenou jako kapitalizovaný úrok). Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o anonymizováno číslo uzavřené dne 3. 11. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované anonymizováno ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit anonymizováno do 3. 12. 2020. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 29. 3. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ode dne 10. 5. 2021. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalované požadovala poplatek za upomínání ve výši 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v celkové výši 1 952 Kč a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 549,70 Kč a od 3. 12. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila tak, že namítala, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy a též že pohledávka se doposud nestala splatnou.
3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 17. 5. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
4. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Smlouvou o anonymizováno bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalované, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované právní předchůdkyní žalobkyně, a to celkem ve výši 16 000 Kč Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána (prokázáno smlouvami o anonymizováno číslo ze dne 3. 11. 2022 a obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně). Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že tato poukázala dne 3. 11. 2020 částku v celkové výši 16 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, jež byl v této době dle sdělení právnická osoba, ze dne 22. 11. 2021, veden pro žalovanou (prokázáno výpisem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 a sdělením právnická osoba ze dne 22. 11. 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni 10. 5. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně přílohy číslo ze dne 10. 5. 2021 a výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v dopise o oznámení postoupení, který dala k poštovní přepravě dne 14. 5. 2021, a žalobkyně též vyzvala opakovaně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvami z dní 12. 5. 2021 a 11. 6. 2021, a předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2021 (prokázáno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021 včetně podacího archu, výzvami ze dne 12. 5. 2021 a 11. 6. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2021 včetně podacího archu).
6. Z dalších v řízení provedených důkazů (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky) soud nezjistil pro řízení rozhodné skutečnosti.
7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o anonymizováno úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova mezinárodní organizace v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o anonymizována dvě slova a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel anonymizováno spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali anonymizováno nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. ustanovení pr. předpisu plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o anonymizováno plnila žalované 16 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 16 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 16 000 Kč ode dne 20. 5. 2021 do zaplacení.
14. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené, co do částky 2 308 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 549,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2021 do 19. 5. 2021, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, tj. v rámci dopisu oznamujícího postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021, který byl podán k poštovní přepravě dne 14. 5. 2021. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne 19. 5. 2021, a když po fyzické osobě nelze požadovat náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 769,94 Kč, přičemž tato částka představuje 78,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,13 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 952 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za jeden úkon (vyjádření k odporu žalované ze dne 17. 1. 2022) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 320 Kč ve výši 697,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.