Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 12/2022-14

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 8 914,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou ze dne datum se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 8 914,24 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Současně žalobce uvedl, že na základě smlouvy se původní věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnutou částku 10 000 Kč vrátit s navýšením o částku 7 251 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 954 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Ke dni datum provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9 645,50 Kč a dlužný poplatek částku 6 805,50 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 700 Kč. Pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 14 751 Kč. Její příslušenství pak tvořilo úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby bylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 7 500 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 914,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 553,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 445,56 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 914,24 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 914,24 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení (dále jen „“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.

3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením a násl. , , (dále jen „“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne datum, který byl dán k doručení dne datum, jak je patrné z podacího lístku.

4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. právnická osoba) a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce dle - 658 , , účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že jí uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se proti tomu zavázala půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 7 251 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč (poslední splátka ve zbytku 355 Kč). První splátku byla žalovaná povinna uhradit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky každý 7. den. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v  ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 70,96 % a v  dále uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 20,11 %. Žalobce uvedl, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Z protokolu o platební historii zákazníka původního věřitele bylo prokázáno, že žalovaná uhradila dne datum částku 400 Kč, dne datum částku 400 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 500 Kč a dne datum částku 700 Kč. Z žalobních tvrzení dále plyne, že dne datum žalovaná uhradila částku 7 500 Kč. Žalobce doložil, že žalovanou vyzval dopisem ze dne datum, předaným k poštovní přepravě dne datum, k úhradě dluhu před podáním žaloby.

5. Podle ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali je smlouva o půjčce platným právním úkonem či nikoliv, když je zjevné, že byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská a žalovaná vystupuje podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv.

7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Dle nálezu Ústavního soudu výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením , ale především d. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. a sp. zn. , a R 52/2005) je zřejmé, že za rozpornou s dobrými mravy je považována smluvní odměna za poskytnutí peněz přesahující podle míry rizika s tím spojené v procentní výši přesahující dvoj až trojnásobek smluvního úroku, za který k datu poskytnutí peněz při stejné délce splácení pro spotřebitelské účely poskytovaly peníze bankovní subjekty v České republice. Průměrnou úrokovou sazbu pro jednotlivé druhy úvěrů přitom eviduje Česká národní banka v databázi ARAD veřejně dostupné na webových stránkách této instituce a v posuzované věci je zřejmé, že bankovní instituce v prosinci 2013, kdy byla půjčka poskytnuta, půjčovaly peníze spotřebitelům – domácnostem se splatností do jednoho roku s průměrným úrokem 10,00 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je 30 % ročně. Při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě o půjčce ze dne datum je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 70,96 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období, když se žalovaná zavázala vrátit částku 10 000 Kč s navýšením o 7 251 Kč, kteréžto navýšení představuje 72,51 % jistiny. Na uvedenou smlouvu o půjčce je tak nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. citovaného shora, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částka, kterou měla žalovaná uhradit coby souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky, tak představuje ve svém souhrnu 72,51 % částky poskytnuté žalované. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o půjčce o nároku na souhrnný poplatek ve světle obč. zák. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, jsou tedy ujednáními absolutně neplatnými. Soud by za takto shora uvedených učiněných závěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení a 2 obč. zák. uložil žalované zaplatit žalobci částku představující nesplacenou jistinu poskytnuté půjčky, avšak vzhledem k tomu, že jistina představující celkem částku 10 000 Kč byla již platbami žalované uhrazena (do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem 2 500 Kč a za období následující do dne sepisu žaloby uhradila 7 500 Kč), je nárok žalobce z bezdůvodného obohacení již uhrazen, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

10. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.