Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
104 C 2/2022-82
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 116 498,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 408 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 87 090,30 Kč s úrokem z prodlení: z částky 119 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do 16. 11. 2020 ve výši 437,70 Kč, z částky 115 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 11. 2020 do 16. 12. 2020 ve výši 793,19 Kč, z částky 111 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 765,69 Kč, z částky 107 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 787,40 Kč, z částky 103 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 639,62 Kč, z částky 99 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 705,96 Kč, z částky 95 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 4. 2021 do 14. 5. 2021 ve výši 633,83 Kč, z částky 91 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 15. 5. 2021 do 16. 6. 2021 ve výši 691,01 Kč, z částky 87 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 6. 2021 do 16. 8. 2021 ve výši 1 221,40 Kč, z částky 83 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 573,19 Kč, z částky 79 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 9. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 509,31 Kč, z částky 75 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 14. 10. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 829,10 Kč, z částky 74 973 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, dále se smluvním úrokem ve výši 97,97 % ročně: z částky 97 080,75 Kč od 28. 8. 2020 do 15. 3. 2021 ve výši 50 152 Kč, z částky 96 037,68 Kč od 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 7 690,17 Kč, z částky 92 037,68 Kč od 16. 4. 2021 do 14. 5. 2021 ve výši 6 894,17 Kč, z částky 88 037,68 Kč od 15. 5. 2021 do 16. 6. 2021 ve výši 7 504,20 Kč, z částky 84 037,68 Kč od 17. 6. 2021 do 16. 8. 2021 ve výši 13 241,27 Kč, z částky 80 037,68 Kč od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 6 202,20 Kč, z částky 76 037,68 Kč od 16. 9. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 5 499,48 Kč, z částky 72 037,68 Kč od 14. 10. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 8 931,36 Kč, z částky 71 637,68 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 8. 2020 dosáhne částky 239 392,00 Kč.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 408 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 87 090,30 Kč s úrokem z prodlení: z částky 119 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 11. 2020 do 16. 11. 2020 ve výši 437,70 Kč, z částky 115 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 11. 2020 do 16. 12. 2020 ve výši 793,19 Kč, z částky 111 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 765,69 Kč, z částky 107 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 787,40 Kč, z částky 103 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 2. 2021 do 15. 3. 2021 ve výši 639,62 Kč, z částky 99 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 705,96 Kč, z částky 95 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 4. 2021 do 14. 5. 2021 ve výši 633,83 Kč, z částky 91 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 15. 5. 2021 do 16. 6. 2021 ve výši 691,01 Kč, z částky 87 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 6. 2021 do 16. 8. 2021 ve výši 1 221,40 Kč, z částky 83 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 573,19 Kč, z částky 79 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 16. 9. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 509,31 Kč, z částky 75 373 Kč ve výši 8,25% ročně od 14. 10. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 829,10 Kč, z částky 74 973 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, dále se smluvním úrokem ve výši 97,97 % ročně: z částky 97 080,75 Kč od 28. 8. 2020 do 15. 3. 2021 ve výši 50 152 Kč, z částky 96 037,68 Kč od 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021 ve výši 7 690,17 Kč, z částky 92 037,68 Kč od 16. 4. 2021 do 14. 5. 2021 ve výši 6 894,17 Kč, z částky 88 037,68 Kč od 15. 5. 2021 do 16. 6. 2021 ve výši 7 504,20 Kč, z částky 84 037,68 Kč od 17. 6. 2021 do 16. 8. 2021 ve výši 13 241,27 Kč, z částky 80 037,68 Kč od 17. 8. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 6 202,20 Kč, z částky 76 037,68 Kč od 16. 9. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 5 499,48 Kč, z částky 72 037,68 Kč od 14. 10. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 8 931,36 Kč, z částky 71 637,68 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 8. 2020 dosáhne částky 239 392,00 Kč. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nepřiznává.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 116 498,30 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 26. 11. 2019 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 97,97 % p. a. v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2019. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Z dokladů o příjmech vyplynul celkový měsíční příjem žalovaného 32 000Kč. Výdaje žalovaného činily dle jeho prohlášení 4 410 Kč měsíčně, a tak měl k dispozici volné zdroje ve výši 26 590 Kč k hrazení splátek úvěru. Žalobkyně vycházela z částky životního minima ve výši 3 410 Kč navýšeného o 1 000 Kč, celkem tedy 4 410 Kč. Žalobkyně vycházela z výdajů, které žalovaný uvedl, přičemž v této oblasti má žalobkyně omezené možnosti zkoumat pravdivost těchto tvrzení. Vychází z premisy, že každý jedná v obchodním styku poctivě. Odkázala rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , z nějž vyplývá, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Na svůj dluh zaplatil před zesplatněním úvěru částku 22 192 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek o více 65 dnů žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání úvěr zesplatnila celého úvěru k datu 26. 8. 2020. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 122 074,11 Kč. Žalobkyni tím vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 449 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši dvakrát 400 Kč. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Úrok žalobkyně požaduje od 28. 8. 2020 do zaplacení ve výši 97,97 % ročně. Žalovaný dále po zesplatnění úvěru uhradil částku celkem 48 400 Kč. Celková úhradu dluhu žalovaným činila 70 592 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od 11. 5. 2018.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne 26. 11. 2019 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 12. 2019, včetně poštovní obálky, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 11 083 Kč, splatnými vždy do každého 22. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 199 494 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 97,97 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dne 26. 11. 2019 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému dne 29. 11. 2019 bylo prokázáno příkazem k úhradě z účtu č. bankovní účet.
4. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 26. 11. 2019 žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání 32 000 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, celkem má tedy měsíčně k dispozici částku 26 590 Kč. Žalobkyně si vyžádala potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalovaného, z něho bylo zjištěno, že žalovaný má průměrný čistý příjem 32 070 Kč měsíčně a nemá poměr na dobu určitou. Tutéž výši příjmu lze zjistit z předložených výplatnic za měsíce srpen, září, říjen 2019 a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný nebyl veden jako dlužník v databázi příjmení ke dni 26. 11. 2019. Z výpisu NRKI ze dne 13. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl podle kódu ukončené smlouvy.
5. Z karty žalovaného, kterou zpracovala žalobkyně, lze zjistit, že žalovaný celkem uhradil částku 70 592 Kč. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 123 373 Kč a upozornila ho na smluvní pokutu, pokud uvedenou částku nezaplatí. K tomuto dokumentu ovšem žalobkyně nepřiložila doklad o odeslání. Upomínkami již ze dne 22. 4. 2020 a 30. 7. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení splátky číslo upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru. Ani k těmto listinám nejsou přiloženy doklady o odeslání. Předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného zástupkyně žalobkyně k zaplacení, k této listin ě je připojen poštovní podací arch ze dne datum a prokazuje odeslání výzvy k zaplacení. Z listin týkajících se využití posunutí splatnosti v důsledku opatření proti dopadům epidemie COVID-19 nebylo nic podstatného pro toto řízení zjištěno.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali na základě návrhu ze dne 26. 11. 2019 jeho akceptací dopisem ze dne 2. 12. 2019 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému půjčit 100 000 Kč a v níž se žalovaný zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 11 083 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 199 494 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 97,97 % p.a. Pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu déle než 65 dní bylo dohodnuto okamžité zesplatnění úvěru. V takovém případě se stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž nastalo prodlení s úhradou o délce 30 dnů, zároveň bylo pro případ prodlení o délce 15 dnů sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč; také byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s úhradou nové jistiny při zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace výlučně o příjmech žalovaného, potvrzení o jeho příjmu ze zaměstnání za měsíce srpen až říjen 2019, žalobkyně učinila dotaz na registry příjmení a NRKI s pozitivním výsledkem pro žalovaného. Žalovaný na svůj dluh uhradil 70 592 Kč. Žalobkyně jej vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 10. 1. 2022.
7. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle § 75 z. s. ú., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle citovaných právních předpisů a dospěl k závěru, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ve svém podání argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které jedině mohly posloužit k ověření toho, kolik žalovanému skutečně měsíčně zbývá volných prostředků. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 z. s. ú., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 74 Co 39/2021 -109, ve věci žalobkyně a typově obdobné smlouvy o spotřebitelském úvěru, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020 -68)
10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
11. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek uvedených v § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícím principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, sp. zn. C číslo.
12. S ohledem na výše uvedené závěry soud dovodil, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu poskytla částku 100 000 Kč a žalovaný jí vrátil 70 592 Kč. Žalovaný s ohledem na neplatnost smlouvy dlužil žalobkyni částku 29 408 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky v celkové výši 29 408 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 14. 1. 2022 do zaplacení, neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení prokazatelně až předžalobní upomínkou odeslanou dne datum na obec poště. Lhůtu k plnění soud určil s ohledem na § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku do 30 dnů od právní moci rozsudku.
13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, smluvních pokut, nákladů za upomínání a části úroku z prodlení v zákonné výši soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný dosáhnul převážně vyššího úspěchu (viz výrok II rozsudku), a proto by měl nárok na náhradu poměrné části svých nákladů. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žalovanému se nepřiznává ani poměrná část náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.