Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 1/2021-56

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 927,87 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 314, 67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 307,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 115, 94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05%, úrok 29% ročně z částky 21 115,94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to vše z titulu Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 684 Kč, když poslední splátka byla splatná 16. 8. 2018, když žalovaný uhradil po celou dobu pouze 2 000 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 7. 2017. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky, ale žalovaný ani na předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětné částky soudní cestou. Podáním ze dne 20. 1. 2021 žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které sdělil, z daňového přiznání žalovaného a insolvenčního rejstříku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. Následně soud rozhodl rozsudkem č.j. -33 ze dne 26. 4. 2021, a to tak, že žalobě vyhověl, co do požadavku na zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve výroku II. zbývající část žaloby zamítnul. K tomu je potřeba uvést, že v dané věci došlo k situaci, kdy na jednání ve dne 26. 4. 2021 bylo vyhlášeno, že žalobě se vyhovuje, co do 20 000 Kč s příslušenstvím, avšak při přepisu došlo k chybě, která následně nebyla odstraněna a věc byla přeposlána s odvoláním na Krajský soud v Brně, který nedopatřením na tuto chybu nereflektoval a rozhodl usnesením č.j. -50 ze dne 16. 9. 2021, na základě odvolání žalobkyně (odvolání pouze, co do zamítavé částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2019 do zaplacení) tak, že rozsudek soudu prvního stupně se v části napadeného výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení zrušuje a věc vrátil soudu prvního stupně se závazným právním závěrem, že má soud prvního stupně o částce 2 000 Kč s příslušenstvím opětovně rozhodnout, když původní odůvodnění rozsudku bylo v této části vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, bez toho že by si povšiml chyby, která nastala na straně soudu prvního stupně při přepisu rozsudku.

4. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu nařídil jednání, ke kterému se dostavil žalovaný, když žalobkyně se z jednání omluvila.

5. Na jednání žalovaný uvedl, že byl v tíživé osobní situaci, avšak v současnosti se již snaží dát si život do pořádku a dluhy, které má, postupně splácí. Učinil nesporným, že žalobkyně mu poskytla částku 20 000 Kč, když 2 000 Kč mu vyplaceno nebylo, neboť tato částka se měla započítat na první splátky. Na poskytnutou částku nic neuhradil, v září 2017 se odstěhoval z domu a v anonymizováno rok změnil trvalé bydliště.

6. Soud provedl opětovně níže uvedené důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

7. Právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu u zápůjčce číslo ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 41 017 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 684 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa, stav – svobodný, žije s rodiči, má anonymizováno vzdělání a pracuje jako OSVČ, kdy jeho čistý příjem činí 10 018 Kč, ostatní příjmy bez definování toho, o co se jedná, činí 4 300 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 5 000 Kč, opět bez jakékoliv definice, o jaký příjem se jedná, když bylo vyplněno, že žije s rodiči. Jeho odhadované výdaje činí 6 000 Kč, opět bez jakékoliv specifikace, o jaké výdaje se jedná. Jediný dokument, který měl žalovaný předložit, bylo daňové přiznání z dubna 2017. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 2 000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky spolu se seznamem postoupených pohledávek, a to konkrétně str. 167 soud zjistil, že tvrzená pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data, když dopis rovněž obsahoval výzvu k uhrazení dlužní částky, a to do 10 dnů od doručení. Z podacího lístku soud zjistil, že tyto y byly žalovanému zaslány dne 17. 7. 2019. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, která mu byla dle podacího lístku zaslána dne 13. 3. 2020.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně oznámení o postoupení, vzal soud za prokázané, že tvrzená pohledávka byla ve smyslu a následující, , , dále jen o. z., postoupena na žalobkyni.

11. Soud proto opakuje, co již bylo uvedeno v původním rozsudku, a to, že má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč (částka, která byla žalovanému skutečně vyplacena). Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

12. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

13. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. .

14. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze smlouvu o zápůjčce a kartu zákazníka, ze kterého soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením o výši příjmu, když ten si nijak doložit nenechala (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, atd.) a dále vůbec nezkoumala výdajovou stránkou žalovaného, když ta nebyla také ničím doložena. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.

15. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut fakticky finanční úvěr ve výši 20 000 Kč, ačkoliv ten ve smlouvě zněl na 22 000 Kč, avšak 2 000 Kč žalovanému vyplaceny nebyly, když však žalobkyně eviduje, že je žalovaný uhradil. Ze shodného tvrzení žalovaného a žalobce, doplněné tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho nezaplatil, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží celou poskytnutou částku 20 000 Kč.

17. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 20 000 Kč podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 23. 7. 2017, když od tohoto data nemohl být úrok přiznán, když žalovaný nebyl k vrácení částky vyzván. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky až dopisem nazvaným Oznámením o postoupení pohledávky, dle kterého měl částku uhradit do 10 dnů od doručení, když výzva mu byla odeslána 17. 7. 2019 (doručeno 3. pracovní den po odeslání ve smyslu o.z.), tedy až od 2. 8. 2019 se žalovaný dostal do prodlení s platbou předmětné částky. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, když bylo prokázáno, že se jedná o absolutně neplatné smlouvy, tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok z těchto smluv vyplývající.

18. S ohledem na skutečnost, že o částce ve výši 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2019 již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, č.j. -33, soud v této fázi řízení rozhodl o částce, která zůstala předmětem řízení, a to ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to tak že i v této částce žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení, jak před soudem prvního stupně, tak odvolacího a opětovně i soudu prvního stupně bylo rozhodnuto podle ust. ve spojení s  , kdy to byl žalovaný, který měl ve věci nepatrně větší úspěch (když celkově byl neúspěšný, co do požadavku na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, avšak úspěšný, co do požadavku na zaplacení částky 14 927,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 314,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 307,14 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 115,94 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 3 115,94 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 21 115,94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení), avšak s ohledem na to, že se jedná o nepatrný rozdíl, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (srov. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.