Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 82/2021-55

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 34 845 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 8 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 039 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 8 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 039 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 845 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru„ anonymizováno“ číslo ze dne datum, kterou s žalovaným jakožto spotřebitelem uzavřela. Tato smlouva byla uzavřena elektronicky v provozovně obchodníka – zprostředkovatele úvěru právnická osoba Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový účelový úvěr ve výši 44 991 Kč za účelem nákupu zboží u obchodníka – značka automobilu žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 818 Kč, když první splátka byla stanovena na 23. 11. 2018 a při řádném splácení tak měl žalovaný uhradit celkovou částku ve výši 58 896 Kč. Dne 24. 10. 2018 byly peníze odeslány na účet a žalovaný celkově uhradil pouze 18 442 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 9. 2020 odstoupila od smlouvy z důvodu opakovaného prodlení s placením splátek. Dopisem ze dne 1. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že celkový příjem byl zjištěn z jeho prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen z výpisu z bankovního účtu, dále byla jeho totožnost ověřena ze dvou dokladů, existence jeho účtu ze zaslaného výpisu z účtu, splátky a jejich výše z registru CRIF, exekuce a závazky po splatnosti v registrech příjmení, příjmení a CRIF.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný, když k nařízenému jednání soudu se nedostavil a svou neúčast neomluvil. Žalobkyně se jednání rovněž nezúčastnila, avšak svou nepřítomnost omluvila. Soud tedy věc projednal v jejich nepřítomnosti.

1. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán od datum, jeho příjem činí 18 200 Kč, když měsíčně splácí hypotéku ve výši 6 680 Kč a splátky úvěru a leasingu ve výši 2 200 Kč. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků na nákup vozu anonymizována dvě slova v celkové ceně 49 990 Kč, když výše úvěru byla 44 991 Kč, měsíční splátka činila 818 Kč a celková částka ve výši 58 896 Kč měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách. Předmětná částka ve výši 44 991 Kč byla uhrazena na účet dne 24. 10. 2018. Soudu byly předloženy i všeobecné obchodní podmínky a sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, když ani jeden dokument není podepsán ze strany žalovaného. Odstoupením od smlouvy ze dne 2. 9. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy číslo vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38 163 Kč, když tato byla žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020, jak soud zjistil z poštovního podacího archu. Dopisem ze dne 1. 2. 2021 byl žalovaný opětovně upozorněn, tentokrát právním zástupcem žalobkyně o odstoupení od smlouvy a byl vyzván k úhradě dlužné částky, kdy toto bylo žalovanému odesláno dne 3. 2. 2021, jak soud opětovně zjistil z poštovního podacího archu. Z tabulky plateb a z rozšířené tabulky plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 18 442 Kč. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že příjem žalovaného měl činit 18 254 Kč a dále je zde uvedeno, že splátky úvěru činí 481 Kč a hypotéka 9 920 Kč. Soud dále zjistil, že žalovanému byly zaslány upomínky ze dne 19. 10. 2019, 21. 1. 2020 a 19. 2. 2020. Z předložených kopií občanského průkazu a řidičského průkazu soud zjistil totožnost žalovaného. Současně bylo zjištěno z daňového dokladu číslo že právnická osoba anonymizováno požadovala po žalobkyni uhrazení provize ve výši 3 000 Kč za číslo.

1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

1. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím právnická osoba anonymizováno peněžní prostředky ve výši 44 991 Kč, když tato částka byla uhrazena dne 24. 10. 2018. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C číslo, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila smlouvu o úvěru číslo zprávu o posouzení úvěruschopnosti. Z těchto důkazů vzal soud za prokázané, že se jednotlivé částky, splátky a hypotéka neshodují, když v jednom případě je uvedeno, že splátky úvěru činí 481 Kč a hypotéka 9 920 Kč a ve druhém případě hypotéka 6 680 Kč a splátky úvěru a leasingu ve výši 2 200 Kč. Příjem je pokaždé uveden cca 18 200 Kč, avšak k tomuto žádný důkaz předložen nebyl. Dále z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala řádně výdajovou stránku žalovaného, jako jídlo, drogerie, cestování do a z práce, bydlení, když u hypotéky, je v jednom dokumentu uvedeno, že činí 6 680 Kč a ve druhém 9 920 Kč, ceny za energie a vodu nejsou zkoumány vůbec. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména doložené náklady na bydlení, dopravu, stravování.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 44 991 Kč, když žalovaný vrátil částku 18 442 Kč, jak bylo prokázáno z tabulky plateb. Žalovaný se tedy dopustil ve smyslu § 2991 a násl. o.z. bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobě v části nevrácené částky tj. 26 549 Kč vyhověl, když ve zbytku požadavku žalobkyně, tak jak je specifikováno ve výroku II., žalobu jakožto nedůvodnou zamítnul.

1. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z přiznané částky podle o. z. ve spojení s , a to od 15. 9. 2020, když bylo prokázáno, že výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána 4. 9. 2020 a byla doručena tzv. fikcí dle o.z. dne 9. 9. 2020, tedy ke dni, jak požadovala žalobkyně, byl žalovaný v prodlení.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , , dále jen Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a to co do požadavku na zaplacení 26 549 Kč (tj. 76%), žalovaný co do částky 8 296 Kč (tj. 24%), a proto žalobkyni byla přiznána náhrada ve výši 52% z celku. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 743 Kč, z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč (srov. , advokátní tarif, dále jen„ vyhláška“.), tj. 1 500 Kč a z paušální náhrady ve výši 100 Kč za každý úkon (srov. vyhlášky), tj. 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soud žalobkyni přiznal i náhradu 21% DPH z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč. Celkové náklady tedy činí 3 921 Kč a přiznaná částka 52% z celku činí 2 039 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladu řízení dle vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že obdobné návrhy jsou podávány opakovaně, např. ve věci a .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.