Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 329/2021-79
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 31.079,83 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13.543,89 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.261,88 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 2.150,05 Kč
- s úrokem ve výši 4.389,12 Kč
- s úrokem 29 % ročně z částky 17.805,77 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 17.805,77 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 4.261,88 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12.916,11 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 357,95 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.602,84 Kč
- s úrokem ve výši 2.512,85 Kč
- s úrokem 29 % ročně z částky 13.274,06 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 13.274,06 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 357,95 Kč za dobu od datum do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13.543,89 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.261,88 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 2.150,05 Kč - s úrokem ve výši 4.389,12 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 17.805,77 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 17.805,77 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 4.261,88 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12.916,11 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 357,95 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.602,84 Kč - s úrokem ve výši 2.512,85 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 13.274,06 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 13.274,06 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 357,95 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci z jednoho nároku částku 13.274,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.602,84 Kč, s úrokem ve výši 2.512,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.274,06 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 17.805,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.150,05 Kč, s úrokem ve výši 4.389,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.805,77 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou 2 smlouvy o zápůjčce. První z nich byla uzavřena datum a žalovaná na základě ní obdržela v hotovosti 16.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 2.862 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6.388 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.717 Kč, celkem 29.967 Kč formou 60 splátek ve výši 500 Kč týdně. Žalovaná však zaplatila pouze 3.083,89 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná tak dluží jistinu 13.274,06 Kč, úroky ve výši 2.512,85 Kč, úroky z prodlení 1.602,84 Kč. Úrok 2.512,85 Kč odpovídá úroku 29 % ročně z jistiny 13.274,06 Kč za dobu od datum do datum. Druhou smlouvu o zápůjčce žalovaná uzavřela dne datum se stejným původním věřitelem a na základě ní jí byly poskytnuty peněžní prostředky 25.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 4.472 Kč, odměnu za zpracování a doručení 6.550 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti 10.520 Kč Celkem měla uhradit 46.542 Kč formou 60 splátek ve výši 776 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 11.456,11 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalobce požaduje po žalované zaplacení jistiny 17.805,77 Kč, úroku ve výši 4.389,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 2.150,05 Kč. Úrok 4.389,12 Kč odpovídá úroku 29 % ročně z jistiny 17.805,77 Kč za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení 2.150,05 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno.
2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Dne datum požádala žalovaná o úvěr na formuláři původního věřitele Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedla, že bydlí na ubytovně, má učňovské vzdělání, je rozvedená, peníze potřebuje na neočekávané výdaje, pobírá invalidní důchod, její čistý příjem činí 5.412 Kč měsíčně, další příjem 12.500 Kč měsíčně, celkem 17.912 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 2.165 Kč jakožto interní splátky u téhož původního věřitele a částka 3.800 Kč jakožto odhadované měsíční výdaje. Údaje žalované byly ověřeny z důchodového výměru.
4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel uzavřel téhož dne datum s žalovanou smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že poskytuje žalované zápůjčku, tedy celkovou výši spotřebitelského úvěru, v částce 25.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli za tuto zápůjčku poplatek 21.542 Kč. Poplatek byl stanoven jako součet úroku 4.472 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 6.550 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 10.520 Kč. Celková částka, kterou žalovaná se zavázala původnímu věřiteli uhradit, činila 46.542 Kč a žalovaná jí měla uhradit formou 60 splátek ve výši 776 Kč týdně, poslední splátka činila 758 Kč. Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že od původního věřitele převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Podle tabulky umoření žalovaná zaplatila celkem v období od datum do datum částku 11.456,11 Kč.
5. Dne datum, tedy za necelé 2 a půl měsíce po prvním úvěru, požádala žalovaná téhož původního věřitele o další úvěr opět na formuláři Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedla, že bydlí na ubytovně, má učňovské vzdělání, je rozvedená a peníze potřebuje na neočekávané výdaje, pobírá invalidní důchod, její čistý měsíční příjem činí 5.663 Kč a ostatní příjmy 13.800 Kč, celkem 19.463 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 4.200 Kč a interní splátky témuž věřiteli částku 4.514 Kč za měsíc. Údaje žalované byly ověřeny z výměru důchodu.
6. Na základě výše uvedené žádosti uzavřel původní věřitel s žalovanou dne datum další smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Výše zápůjčky byla dohodnuta na 16.000 Kč s tím, že se jedná o refinancování dřívější zápůjčky podle smlouvy číslo kdy dluh z této smlouvy činí 7.652 Kč. Žalované proto byl vyplacen rozdíl částky 16.000 Kč a zůstatku dřívějšího dluhu, a to částka 8.348 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc ještě poplatek 13.967 Kč, který se skládal z úroku 2. 862 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6.388 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.717 Kč. Celkovou dlužnou částku 29.967 Kč se žalovaná zavázala splatit formou 60 splátek ve výši 500 Kč týdně, poslední splátka činila 467 Kč. Podle tabulky umoření žalovaná uhradila celkem 3.083,89 Kč v období od datum do datum.
7. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházely obě pohledávky za žalovanou v tomto seznamu pod pořadovými čísly číslo a číslo. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele ze dne datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne datum.
8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne datum.
9. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaná s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřela 2 úvěrové smlouvy ve dnech datum a datum, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 25.000 Kč a 16.000 Kč, přičemž druhý úvěr byl částečně použit na splacení jiného předcházejícího úvěru, který není předmětem tohoto řízení. Žalovaná na první úvěr splatila 11.456,11 Kč a na druhý úvěr splatila 3.083,89 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli před uzavřením každé smlouvy sdělila své údaje výše uvedené, předložila výměr o invalidním důchodu, její další příjmy nebyly nikterak ověřeny, její výdaje nebyly dostatečně zjištěny a nebyly vůbec ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má vůči němu ještě závazky z předcházejících úvěrů. Původní věřitel obě pohledávky za žalovanou postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obě smlouvy byly sice označeny jako zápůjčky, avšak podle obsahu obou smluv posoudil soud každou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, tedy v prvním případě plnou částku v hotovosti a ve druhém případě v hotovosti částku, od níž byla odečtena částka použitá na splnění jiného předcházejícího dluhu žalované u téhož původního věřitele.
11. Smlouvy o úvěru z hlediska jejich platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má velmi nízký příjem, že pobírá nízký invalidní důchod a další blíže nespecifikované příjmy, přitom v obou žádostech o úvěr je uvedeno, že počet zdrojů příjmu žadatele je pouze jeden. Součet invalidního důchodu a dalšího příjmu v obou případech nedosahoval ani výše 20.000 Kč, další příjem nebyl žádným způsobem ověřen. Ohledně výdajů žalované nebylo zjištěno dostatek skutečností, její výdaje byly pouze odhadnuty nízkými shora uvedenými částkami. Žalovaná však již byla zadlužena u téhož původního věřitele, v případě první úvěrové smlouvy již hradila splátky 2.165 Kč a v případě druhé úvěrové smlouvy hradila splátky 4.514 Kč měsíčně. S ohledem na velmi nízké příjmy žalované je třeba pokládat její závazky k témuž věřiteli za značné. Původnímu věřiteli bylo rovněž známo, že žalovaná bydlí na ubytovně, když tento druh bydlení je využíván osobami s velmi nízkými příjmy, které nejsou schopny si zajistit ani bydlení v nájmu a bydlení ve vlastním bytě či domě nemají k dispozici. Původní věřitel si byl vědom skutečnosti, že žalovaná již je zadlužena přímo u něj, a to v případě obou úvěrových smluv, že je odkázána na invalidní důchod a velmi nízký příjem, a přesto žalované poskytl další úvěry a zvyšoval tak její úvěrové zatížení. Tyto skutečnosti, včetně toho, že žalovaná žádala o další úvěry, když mezi prvním a druhým žalovaným úvěrem bylo rozmezí pouhých dvou měsíců a několika dní, měly původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již zadlužená a není schopna plnit své závazky.
13. Původní věřitel, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měla sice příjem z důchodu, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a závazky z dřívější doby a platit původnímu věřiteli splátky dalších úvěrů. Žalovaná zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto obě úvěrové smlouvy jsou neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.
14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání obou úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státní orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěry splácet.
15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
16. Za takové situace soud obě úvěrové smlouvy považuje za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku . Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. V řízení bylo prokázáno, že v případě úvěrové smlouvy z datum poskytl původní věřitel žalované částku 25.000 Kč a žalovaná uhradila 11.456,11 Kč. Rozdíl těchto částek 13.543,89 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. V případě druhé úvěrové smlouvy z datum žalovaná čerpala 16.000 Kč a uhradila 3.083,89 Kč. Rozdíl těchto částek 12.916,11 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované.
18. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
19. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis ze dne datum, odeslaný žalované doporučeně dne datum. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalované dne datum, žalovaná byla v něm vyzvána k plnění do 10 dnů, tedy do datum. Následujícího dne datum se žalovaná dostala do prodlení, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
20. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení včetně zákonných úroků z prodlení výroky I. a III. tohoto rozhodnutí. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výroky II. a IV. tohoto rozhodnutí.
21. Žalovaná měla ve sporu úspěch z větší části než žalobce. Úspěch žalobce představuje 13.543,89 Kč, 12.916,11 Kč, úrok z prodlení přiznaný žalobci soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 2.661,65 Kč a 2.538,28 Kč, celkem úspěch žalobce činí 31.659,93 Kč. Naopak neúspěch žalobce představují částky 4.261,88 Kč, 357,95 Kč, kapitalizované úroky a úroky z prodlení 2.150,05 Kč, 4.389,12 Kč, 1.602,84 Kč, 2.512,85 Kč, dále zamítnuté úroky 29 % ročně kapitalizované ke dni tohoto rozhodnutí částkami 11.812,78 Kč a 8.806,33 Kč, a úroky z prodlení kapitalizované ke dni tohoto rozhodnutí v zamítnutých částech v částkách 166,83 Kč, 837,54 Kč, 124,37 Kč a 70,34 Kč. Celkový neúspěch žalobce tak činí 37.092,88 Kč. Žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.