Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 45/2022-48

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno

sídlem adresa

o zaplacení 9 565 Kč

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 565 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 565 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 5. 2022 domáhala na žalované zaplacení 9 565 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalované na její žádost ze dne 20. 3. 2020 poskytla dne 23. 3. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl původně splatný dne 16. 4. 2020. Žalovaná využila práva prodloužit splatnost, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala 12. 11. 2020. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, když si vyžádala potvrzení o jejich příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalované byly zjištěny jejím čestným prohlášením. Žalované byly odeslány dvě upomínky k úhradě, které byly zpoplatněny částkou 450 Kč a 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za toto dlužníkovi naúčtovala náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč dle čl. 7 smlouvy o úvěru. Žalovaná nesplnila své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3, a proto jí byla naúčtována smluvní pokuta dle článku 7.2 ve výši

2 x 900 Kč. Žalovaná dosud uhradila jen 6 100 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že kdyby žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalované, pak by došla k závěru, že ve finančních možnostech žalované není prostor pro zaplacení úvěru spolu s poplatkem a úrokem do 21 dnů. V době poskytnutí úvěru byla žalovaná odmítnuta všemi bankovními institucemi pro nemožnost splácet budoucí závazky, a to pro nízké příjmy. Žalobkyně tedy nezkoumala osobní

a majetkové poměry žalované a smlouva je proto neplatná. Žalovaná na účet žalobkyně uhradila celkem 24 100 Kč, a to v 28 splátkách. V době po podání návrhu žalovaná dále uhradila 1 100 Kč ve 4 splátkách.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle , (dále jen „ “) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s  u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná jako spotřebitel a žalobkyně uzavřely dne 20. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 265 Kč a úrok 39 % ročně, a to do 21 dnů. Žalované byly poskytnuty předsmluvní informace o poskytnutí úvěru, tedy zejména o tom, že úroková sazba činí 39 % ročně (tj. 135 Kč), poplatek činí 5 265 Kč, splatnost úvěru je 21 dní, že celková částka splatná spotřebitelem je 11 400 Kč, náklady na 1. písemnou upomínku činí 450 Kč a za 2. písemnou upomínku 650 Kč, paušální náklady při předání případu inkasní agentuře 1 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč dne 23. 3. 2020 (vizte potvrzení banky na č. l. 17 verte spisu). Z výpisu z účtu předloženého žalovanou vyplývá, že žalovaná dosud uhradila žalobkyni pod variabilním symbolem číslo (tj. ID úvěru) částku 25 200 Kč.

6. Na výzvu soudu žalobkyně předložila výplatní pásku žalované za prosinec 2019, dle které byl příjem žalované 15 454 Kč. Dále doložila negativní výpis z centrální evidence exekucí ke dni 20. 3. 2020. Z dokumentu nazvaného Posouzení úvěruschopnosti žadatele vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu 15 400 Kč a výdajů 5 200 Kč (100 Kč bydlení, 100 Kč energie, 5 000 Kč osobní výdaje).

7. Před podpisem smlouvy o úvěru žalobkyně nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, když zcela rezignovala na ověření výše skutečných výdajů žalované.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

10. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení ,

o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (vizte např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý

z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to

i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti

a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

11. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

12. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům a úvěr splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalobkyně zcela rezignovala na zjištění a ověření skutečných výdajů žalované, resp. soudu zůstaly zcela nedoloženy. Žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Výdaje žalované tak nelze ověřit. Pokud v rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z výdajů na bydlení 200 Kč, pak je zcela zřejmé, že jde o údaj velice podhodnocený, když měsíční výdaje na bydlení v takto zanedbatelné výši jsou naprosto nereálné. Kdyby žalobkyně vycházela z nákladů na bydlení reflektujících běžnou realitu, pak by jistě dospěla k jednoznačnému závěru o tom, že rozdíl příjmů a výdajů žalované nepostačuje na řádnou úhradu závazku vyplývajícího ze smlouvy. Pokud pak jde o hodnocení příjmů žalované, pak žalobkyně vycházela z jediné výplatnice, která navíc ani časově nenavazovala na okamžik uzavření smlouvy o úvěru – výplatnice byla za období prosinec 2019, ačkoli smlouva o úvěru byla uzavřena až 20. 3. 2020. Takto tvrzený a ověřený příjem žalované proto postrádá vypovídací hodnotu. Postup žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že skutečným cílem žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované.

13. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši 6 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat, což se již také stalo, když z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná uhradila částku 25 200 Kč; ostatně sama žalobkyně tvrdí, že žalovaná již uhradila 6 100 Kč (resp. 7 200 Kč, jak vyplývá z doplnění žaloby ze dne 9. 6. 2022), tedy částku převyšující poskytnutý úvěr. Třeba uvést, že z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení poplatků, úroků, smluvních pokut apod. Soud proto žalobu zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.

15. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle

Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) dle , a , d) , advokátního tarifu, a náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle , 4 citované vyhlášky.

16. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení

17. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s  ve zkráceném znění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.