Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 37/2022-39
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 34 697,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 328 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 25 000 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 2 516,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 181,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 211,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 623,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 27 516,11 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 2 516,11 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 328 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 25 000 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 2 516,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 181,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 211,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 623,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 27 516,11 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 2 516,11 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou podanou, u nadepsaného soudu dne 26. 11. 2021, ve znění doplnění ze dne 22. 3. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 27 516,11 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 7 181,70 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 623,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 211,28 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 27 516,11 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 328 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla dne 19. 7. 2021 z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž téhož dne sjednala se právnická osoba anonymizována dvě slova, a. s , (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 5. 8. 2021. Postupitel na základě„ Smlouvy o úvěru číslo“ ze dne 22. 7. 2019 (dále jen„ Smlouva číslo“) žalovanému v hotovosti vyplatil 30 000 Kč, oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši 25 776 Kč (představované smluvním úročením, poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč, vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě číslo přiložen jako příloha číslo. Předmětné splátky se stávaly spatnými do měsíce od podpisu Smlouvy číslo splatnost poslední splátky připadla na 22. 9. 2020. Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a dále vycházel z údajů o jeho příjmech, zaměstnání závazcích, jež byla dále ověřena též ze žalovaným předložených listin. V návaznosti na takto zjištěné poměry postupitel určil částku splátky poskytnutého plnění jako 1/4 prostředků, s nimiž žalovaný disponoval po odečtení splátek starších závazků a dalších výdajů. Po datu poskytnutí však žalovaný splatil toliko 5 000 Kč a následně splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021.
2. Podáním ze dne 9. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do nároku na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 328 Kč, a to v návaznosti na výzvu soudu, aby doložila existenci jí označených úkonů mimosoudního vymáhání (písemné upomínky, telefonické výzvy, návštěvy terénních pracovníků žalobkyně v místě bydliště žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala uplatněný nárok částečně zpět ještě před datem prvého jednání ve věci, soud, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , částečnému zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 10. 3. 2022 (výzva k vyjádření), resp. k 16. 5. 2022 (předvolání k jednání).
4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. , provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:
5. V rámci dokumentu, označeného jako„ Žádost o úvěr“, datovaného k 22. 7. 2019, žalovaný oproti svému podpisu sdělil, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů,, dosáhl středního vzdělání, je invalidní avšak přesto zaměstnaný, přičemž jeho zaměstnání je sjednáno na dobu určitou, dosáhl středního vzdělání, žije ve vlastním bydlení. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkami 9 206 Kč měsíčně (položka„ Mzda, příjem z podnikání“) a 11 386 Kč (položka„ dávky“ zahrnující i invalidní důchod). Výdaje pak žalovaný určil částkou 4 410 Kč, zahrnující náklady bydlení (1 000 Kč) a osobní náklady (3 410 Kč). K podané žádosti dále žalovaný doplnil též přílohy. Konkrétně listin u označenou jako„ Dohoda o provedení práce“, datovanou k 2. 1. 2019, oproti jejímuž podpisu se žalovaný zavázal vykonávat pro právnická osoba v. o. s. zde označenou pracovní činnost na (§ 1 odst. 1 ), a to oproti vyplácené odměně ve výši 400 Kč za hodinu (§ 2 odst. 1 ) a po dobu určitou, do 31. 12. 2019 (čl. § 1 odst. 2 ). Invalidní důchod ve výši 10 133 Kč byl žalovanému přiznán rozhodnutím ČSSZ ze dne 12. 1. 2017 a, dle potvrzení vystaveného taktéž ČSSZ, jeho výše v červnu 2019 činila 11 386 Kč. Další přílohu podané žádosti pak představují výpisy z bankovního účtu žalovaného za období měsíců dubna až června 2019, na němž byl za měsíc duben evidován zůstatek – 98,22 Kč, za měsíc květen zůstatek - 94,22 Kč a za měsíc červen zůstatek 118,22 Kč.
6. Textem písemného vyhotovení Smlouvy číslo datovaným k 22. 7. 2019, doloženým vč. její přílohy číslo„ Předpisu splátek“, bylo prokázáno, že postupitel žalovanému v hotovosti poskytl částku 30 000 Kč, jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a poplatkem za inkaso ve výši 5 400 Kč. Toto plnění, v souhrnu celkem 55 776 Kč, se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jiné splátky v dodatečně stanovené 30 denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění (čl. Povinnosti Dlužníka) a dále též právo postupitele nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky. Parametry poskytovaného plnění dále postupitel vymezil též v dokumentu označeném jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, který žalovaný, oproti svému podpisu, převzal taktéž dne 22. 7. 2019.
7. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, podepsaným zástupci postupitele a žalobkyně k datu 19. 7. 2021, vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky označené v soudu taktéž předložené příloze číslo nazvané„ Seznam pohledávek“ (čl. II. odst. 1) s tím, že platnost a účinnost převodu byla (čl. III.) navázána na složení úplaty. Platnost a účinnost ujednání obsažených ve„ Smlouvě o postoupení pohledávek“ postupitel a žalovaný určili k datu podpisu oběma smluvními stranami (čl. VII. odst. 7). Složení úplaty následně pověření zástupci postupitele potvrdili vystavením vlastnoručně podepsané listin y datované k 30. 7. 2021.
8. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy číslo postupitel žalovaného informoval cestou zaslání dokumentu označeného jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“, datovaného k 5. 8. 2021. Toto oznámení bylo, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podáno dne 9. 8. 2021.
9. V souvislosti s vymáháním nárokovaného plnění žalobkyně vyhotovila dokument označený jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, v němž označila úkony mimosoudního vymáhání, jejichž existenci (vyjma písemné upomínky doložené bez dokladu odeslání) však dále nedoložila a, jak bylo uvedeno výše, stran nároku na úhradu těchto úkonů vzala žalobu zpět.
10. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky označené jako„ Výzva před podáním žaloby“, datované k 18. 10. 2021, která byla, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána dne 20. 10. 2021.
11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Podle § 2392 odst. 1 o. z. peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 z. s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.
27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy číslo hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy číslo), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.
28. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08 ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s.ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).
30. V návaznosti na učiněná skutková zjištění však soud konstatuje, že postupitel úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s.ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Lze sice uzavřít, že si postupitel, s přihlédnutím k výši poskytnutého plnění, opatřil dostatečný soubor podkladů, z nichž bylo možné získat odpovídající poznatky o majetkových poměrech žalovaného, současně však nebylo možné pominout, že postupitel získané poznatky nevyužil a požadované plnění vyplatil. Byť pro takovou transakci nebyly splněny podmínky. Postupitel si tak, z poskytnutého potvrzení od ČSSZ a z předložené dohody o pracovní činnosti, sice postavil na jisto, že žalovaný měl v červnu roku 2019 odpovídající příjmy, ve výši cca 20 000 Kč měsíčně, nicméně, již z předložených podkladů je zřejmé, že tyto příjmy neměl žalovaný zajištěny po celou dobu, na níž byly vyměřeny splátky. A to s ohledem na skutečnost, že dohoda o pracovní činnosti žalovaného byla sjednána toliko do konce roku 2019 a nepokryla tak celých 14 měsíců, na něž byly splátky předepsány. Již k datu vyplacení plnění ve výši 30 000 Kč tak existovalo reálné riziko, že po 6 splátkách se příjmy žalovaného ztenčí téměř na polovinu a nadto budou představovány toliko invalidním důchodem, tedy plněním, jehož účelem je zajištění základních potřeb osoby s omezenou pracovní způsobilostí. Jinými slovy, jedná se o plnění, které lze jen stěží akceptovat jakožto jediný zdroj příjmů, určený ke splácení plnění, kterým si poživatel invalidního důchodu nad rámec svých výdělkových poměrů krátkodobě zlepšuje svůj sociální status. Ještě větší nedostatky pak vykazuje úroveň, s jakou postupitel přezkoumával výdaje žalovaného. V tomto směru totiž postupitel vyšel výlučně z tvrzení žalovaného, který měl t. č. vyžít z částky tzv. životního minima, navýšeného o částku 1 000 Kč„ na bydlení“. Aniž by však postupitel docenil, že částka tzv. životního minima představuje umělou sumu, s níž je jistě třeba porovnat konkrétní výdaje jednoho každého žadatele o spotřebitelský úvěr, avšak nelze z takové částky vycházet bez dalšího, bez vazby na reálné potřeby jednoho každého žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím spíše za situace, kdy postupiteli dostupné výpisy z bankovního účtu žalovaného dokládají, že žalovaný každoměsíčně měsíčně„ hospodařil“ s podstatně vyššími výdaji a v podstatě bez rezerv, kdy byl na jeho bankovním účtu ke konci měsíce vždy evidován zůstatek v řádu cca desítek Kč.
31. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy číslo vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy číslo z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 25 000 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny. Jako datum, kdy se žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostal do prodlení, soud určil datum 13. 8. 2021. A to s ohledem na skutečnost, že oznámení o postoupení pohledávky v sobě zahrnuje mj. i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Od data 13. 8. 2021 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Datum prodlení žalovaného, tj. 13. 8. 2021, soud určil v návaznosti na zjištění, že bylo oznámení o postoupení nárokované pohledávky k poštovní přepravě podáno dne 9. 8. 2021, a datum doručení tohoto oznámení tedy je možné, za využití zákonné domněnky, ve smyslu § 573 o. z., určit k 12. 8. 2021, po kterém nastalo prodlení.
32. Povinnost zaplatit obě shora popsaná plnění, jistinu a zákonný úrok z prodlení, soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
33. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) plnění převyšující částku bezdůvodného obohacení ve výši 2 516,11 Kč a částku smluvní pokuty ve výši 7 181,70 Kč, (ii.) veškeré pohledávky z tvrzeného smluvního úročení i (iii.) pohledávky z tvrzeného úročení zákonného z částek převyšujících částku přiznaného bezdůvodného obohacení, resp. zákonného úročení jdoucího za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení s uhrazením nesplacené jistiny, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
34. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky 25 000 Kč a korespondujícího zákonného úroku z prodlení. Ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 9 697,81 Kč (odpovídající částce zamítnuté jistiny a smluvní pokuty), kapitalizovaného zákonného i smluvního úročení (ve výši 27 834,54 Kč) a dále též i části úročení zákonného, tak v řízení uspěl žalovaný. V návaznosti na tyto naposled uvedené závěry tudíž lze konstatovat, že, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , v řízení v převažující míře uspěl žalovaný, který však v rámci své procesní obrany neprovedl žádný relevantní úkon, a proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).