Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 61/2022-31
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 12 215,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 020,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 020,99 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 149,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 902,98 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 4 194,98 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 020,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 020,99 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 149,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 902,98 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 4 194,98 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu datum domáhala po žalovaném úhrady 8 020,99 Kč s úrokovým příslušenstvím, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a úhrady částky ve výši 4 194,98 Kč. Skutkově v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum v písemné formě smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržel žalovaný finanční hotovost ve výši 18 000 Kč (dále jen„ jistina“), kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Zavázal se jistinu spolu s příslušenstvím ve výši 15 460 Kč (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), celkem 33 460 Kč, vrátit žalobkyni formou 14 měsíčních splátek po 2 390 Kč, se splatností 1. splátky do měsíce od podpisu smlouvy do datum. Žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu celkem částku ve výši 19 259,99 Kč, což odpovídá 8. řádně uhrazeným splátkám. Další platby již neprovedl. Pohledávku za žalovaným postoupila předchůdkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z žádosti o úvěru (čl. 18 spisu), z formuláře pro standardní informace o úvěru (čl. 19 spisu) a ze smlouvy o úvěru a předpisu splátek (čl. 20-21 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne datum na základě žádosti žalovaného o úvěr uzavřena smlouva o úvěru číslo jejíž přílohou je předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalovanému částku ve výši 18 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 733 Kč, poplatkem ve výši 8 820 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 664 Kč a s inkasem za platby v hotovosti ve výši 3 240 Kč, tj. 15 460 Kč, celkem tedy 33 460 Kč, vrátit předchůdkyně formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 2 390 Kč, počínaje měsícem následujícím od podpisu smlouvy s tím, že celková částka měla být uhrazena datum.
4. Ze skutkových žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným rozporována, vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 19 259,99 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti v místě jeho bydliště jistinu ve výši 18 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s poplatkem, celkem 33 460 Kč, zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek do datum. Žalovaný uhradil 19 259,99 Kč.
6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť předchůdkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Žalobkyně v žalobě skutkově pouze obecně tvrdila, že předchůdkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci.
8. Ze žádosti o úvěru (čl. 18 spis) vyplynulo, že je v ní kromě osobních údajů žalovaného uveden údaj o tom, že tento je zaměstnaný, aktuálně od datum, že jeho měsíční příjem představuje 22 741 Kč, že k ověření příjmu byly doloženy výplatní pásky a pracovní smlouva na dobu neurčitou, a že má měsíční výdaje na bydlení a energie 3 500 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti.
9. Pokud jde o zjišťované příjmy žalovaného, je v žádosti odkaz na skutečnost, že žalovaný předložil pro ověření příjmu pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žádná z listin však předložena soudu nebyla. Pokud jde o zjišťované výdaje, v žádosti o úvěr absentuje jakýkoliv údaj o tom, jakým způsobem předchůdkyně výdaje žalovaného ověřila (a skutková žalobní tvrzení jsou v tomto směru zcela obecná a odkazují právě na uvedenou žádost). Soud takto dospívá k závěru, že pokud jde o zkoumání individuálních výdajů žalovaného, předchůdkyně vycházela pouze z jeho sdělení, jež v žádosti o úvěr uvedl. Pokud tedy jde o zkoumání příjmové stránky žalovaného, žalobkyně tím, že nepředložila výplatní pásku a pracovní smlouvu, neprokázala, že by řádně zkoumala příjmy žalovaného. Pokud jde o individuální výdaje žalovaného, soud má za to, že nijak výdajovou stránku jeho majetkových poměrů nezkoumala a vycházela pouze ze sdělení, které žalovaný uvedl v žádosti. Soud uzavírá, že předchůdkyně s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.
10. Pokud předchůdkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze ze shora uvedených skutečností, na jejichž základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledku z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil a zbavil se tak možnosti být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. poučen o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně.
11. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se spotřebitelským zákonem, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že ani mimosmluvní důvod pro žalobu dán není, když žalovanému předchůdkyně poskytla hotovost ve výši 18 000 Kč, což bere soud za prokázáno smlouvou o úvěru, na které převzetí této částky v místě bydliště stvrdil žalovaný dne datum vlastnoručním podpisem, a uhradil tak, jak vzal soud za prokázáno, 19 259,99 Kč.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutou jistinu vrátil, soud žalobu zcela zamítl.
14. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek z datum a přílohou k této smlouvě v souladu s § 1882 o. z.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.