Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 66/2021-69
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 121 885,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 89 776,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 89 776,32 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 32 108,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 006,98 Kč s úrokem 7,9 % ročně z částky 121 885,11 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 108,79 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 546 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 89 776,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 89 776,32 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 32 108,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 006,98 Kč s úrokem 7,9 % ročně z částky 121 885,11 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 108,79 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 546 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 885,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě deklarace o jeho příjmech a výdajích, a doložení jeho příjmů. Platební kapacita žalovaného vypočtená systémem žalobkyně činila 3 069,70 Kč měsíčně, žalovaný byl vyhodnocen jako nízce rizikový co do možnosti nesplácení úvěru. Současně byla provedena v systému žalobkyně kontrola, zda nejsou doklady žalovaného neplatné, zda nemá exekuce, není v insolvenci, to vše s negativním výsledkem, byly vyžádány informace z Credit Bureau (CBCB informace) atd. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky spolu se smluvenými úroky 7,9 % ročně žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách a rovněž se zavázal hradit poplatky související s poskytnutím úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a ani přes výzvy dlužné splátky neuhradil, žalobkyně úvěr v souladu s podmínkami zesplatnila ke dni 15. 4. 2020. Celkově přitom žalovaný zaplatil 60 223,68 Kč, když poslední platbu uhradil dne 11. 8. 2020. Z toho žalobkyně odvozuje, že žalovaný byl úvěruschopný, když 18 měsíců plnil své povinnosti řádně a včas. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 121 885,11 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu od 15. 4. 2020 do 25. 3. 2021 ve výši 6 006,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu do 25. 3. 2021 ve výši 9 743,14 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 121 885,11 Kč za dobu od 26. 3. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121 885,11 Kč za dobu od 26. 3. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný podal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru dne datum. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 22 333 Kč, bydlí u rodičů. Z historie bankovního účtu žalovaného u ČSOB bylo zjištěno, že jeho pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání byl okolo 22 333 Kč. Jako povinné měsíční výdaje žalovaný uvedl 4 000 Kč, měsíční uváděná výše splátek úvěrů byla 6 000 Kč. Z informací z Credit Bureau soud zjistil, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt, který splácel částkou 4 524 Kč měsíčně, nesplacená jistina byla celkem 420 732 Kč. Dále měl žalovaný úvěr poskytnutý prostřednictvím kreditní splátkové karty ve výši limitu 89 000 Kč, na který měsíčně splácel 2 315 Kč, žalovaný splácel i revolvingový úvěr ve výši úvěrového limitu 20 000 Kč měsíčními splátkami 1 000 Kč. Současně měl žalovaný kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který neoprávněně přečerpal na částku 10 349 Kč. Bylo zjištěno, že žalovanému banka odmítla poskytnout osobní úvěr ve výši 360 000 Kč, o který žádal dne 30. 10. 2017. Dále byla žalobkyní provedena lustrace žalovaného v registru dlužníků SOLUS. Z hodnotícího systému žalobkyně (data o žádosti) bylo zjištěno, že po kontrole databází dlužníků (debety, delikvence, exekuce, atd.) a po vyhodnocení systémem žalobkyně byl žalovanému úvěr schválen s maximální možnou výší splátek 3 069,7 Kč měsíčně. Rizikovost žalovaného nesplatit úvěr byla posouzena jako nízká.
4. Mezi účastníky byla dne datum podepsána smlouva o úvěru číslo, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s úrokem ve výši 7,9 % ročně splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 335 Kč (poslední splátka činila 2 158,08 Kč) splatných vždy 15. dne v měsíci. Žalovaný se zavázal platit rovněž poplatek za vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně, dále bylo sjednáno pojištění žalovaného, za které byl žalovaný povinen hradit měsíčně 206 Kč. V případě prodlení žalovaného, byla žalobkyně oprávněna zaslat žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s tím, že pokud žalovaný dluh do 30 dnů neuhradil, byla žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit. Žalovaný obdržel předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru a úvěru ke kreditní kartě včetně vysvětlení a dále obdržel informace o pojištění, formulář žádosti o změnu anonymizováno. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry a všeobecné obchodní podmínky anonymizováno. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 150 000 Kč čerpal datum, postupně se dostal do prodlení, když splátky nehradil řádně a včas, dluh žalovaného byl ke dni 22. 3. 2021 ve výši 121 885,11 Kč, což bylo zjištěno z výpisu z účtu a ze anonymizováno evidence úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 24. 1. 2020 (zásilka odeslaná 27. 1. 2020). Dopisem ze dne 17. 4. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 15. 4. 2020 (dle dodejky byla zásilka uložena na poštu 20. 4. 2020). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2021 s tím, aby dluh uhradil do 7 dnů od odeslání výzvy, přičemž výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána téhož dne.
5. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum podepsána smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky až do výše sjednaného limitu ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v pravidelných dohodnutých splátkách. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit ceny za služby související s úvěrem.
6. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
7. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
8. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
9. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
10. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně doložila, že ověřila příjmy žalovaného, když doložila výpis z účtu žalovaného, na který přicházela měsíčně mzda ve výši okolo 22 333 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně předložila pouze jeho žádost o úvěr, ze které vyplynulo, že žalovaný bydlí u rodičů a že mimo splátek dalších úvěrů žalovaný hradí měsíčně 4 000 Kč jako povinné výdaje. Co si pod těmito povinnými výdaji představit, nebylo blíže objasněno. Dále žalobkyně předložila soudu informace z Credit Bureau, ze kterých vzal soud za prokázané, že v době poskytnutí úvěru, měl žalovaný uzavřen jeden splátkový kontrakt, na který splácel pravidelně měsíčně 4 524 Kč, dále měl žalovaný úvěr poskytnutý prostřednictvím kreditní splátkové karty ve výši limitu 89 000 Kč, na který měsíčně splácel 2 315 Kč, žalovaný splácel i revolvingový úvěr ve výši úvěrového limitu 20 000 Kč měsíčními splátkami 1 000 Kč. Současně měl sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který neoprávněně přečerpal na částku 10 349 Kč. Z těchto dokladů vyplynulo, že na úvěrech byl žalovaný měsíčně povinen hradit minimálně částku 7 839 Kč a dále splátky kontokorentního úvěru, který přečerpal na částku 10 349 Kč. Žalovaný se navíc opakovaně pokoušel sjednat další úvěrové smlouvy, z čehož soud vzal za prokázané, že jeho finanční situace nebyla dobrá, žalovaný přitom v žádosti o úvěr lhal a tvrdil, že jeho měsíční splátky úvěrů jsou pouze 6 000 Kč měsíčně. Co se týká výdajů žalovaného, nelze mít proto za to, že byly ze strany žalobkyně řádně prověřeny. Žalovaný uvedl, že měsíčně má výdaje 4 000 Kč, avšak nebylo blíže objasněno, z čeho se výdaje skládají. Žalovaný rovněž nesdělil, jaké má náklady spojené s bydlením, které zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. I pokud žalovaný bydlí u rodičů, musí mu vznikat náklady za služby spojené s bydlením, jako jsou voda, energie apod., jejichž výši byla žalobkyně povinna ověřit, přičemž tak mohla učinit kupříkladu prostřednictvím dokladů SIPO či výpisem z účtu, na němž by byly viditelné pravidelné platby žalovaného spojené s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
11. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Ve smyslu § 588 o. z. pak„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ Uvedenou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.,„ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ V důsledku toho měla žalobkyně vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Na základě
smlouvy ze dne datum měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 150 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil částku 60 223,68 Kč, zbývá mu tak zaplatit částku 89 776,32 Kč. Žalobkyně prokázala, že dne 24. 1. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, jinak dojde k zesplatnění, když k úhradě nedošlo a splatnost celé částky nastala 15. 4. 2020. Žalovaný tak byl povinen dlužnou částku uhradit do tohoto dne a od tohoto dne rovněž vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok činil ke dni 15. 4. 2020 částku 10 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal dosud neuhrazenou jistinu 89 776,32 Kč a rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky od 15. 4. 2020 do zaplacení, ve zbytku soud žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 89 776,32 Kč (74 %) a neúspěchu v částce 32 108,79 Kč (26 %), což v tomto případě odpovídá 48 % Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 876 Kč a náklady zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 885,11 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 2 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celková (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhrada nákladů řízení činí 24 054,50 Kč. Žalobkyně má právo na 48 %, tedy na částku 11 546 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 5. 10. 2021, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.