Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 377/2021-88
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 504 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 998 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 998 Kč od 5. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 1 506 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 5. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 789,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 998 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 998 Kč od 5. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 1 506 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 5. 4. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 789,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 504 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 504 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení (přičemž za období od 5. 4. 2021 do 11. 5 2021 byl úrok vyčíslen na 54,39 Kč). Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytla převodem na bankovní účet částku 5 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikační platbou ve výši 1 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena nahlédnutím do dostupných registrů příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z čistého příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit do 30 dnů od jeho čerpání spolu s úrokem ve výši 165 Kč, poplatkem za expresní čerpání ve výši 199 Kč, poplatkem za odklad splátek ve výši 99 Kč za měsíc s tím, že tento poplatek může být účtován pouze dvakrát (tzv. poplatek za bezpečnou splátku) a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně za dobu trvání smlouvy. Žalovaný rovněž tím, že zaslal dne 16. 9. 2020 na účet žalobkyně částku 1 Kč, využil službu korunový odklad splátky, za který účtovala žalobkyně částku 495 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nehradil, i když žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, za které v souladu se smlouvou účtovala poplatek 100 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala smluvní pokutu ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, tj. ve výši 150 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny 4 999 Kč (po odečtení 1 Kč verifikační platby), poplatku za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 198 Kč (2 x 99 Kč), poplatků za SMS servis 98 Kč (2 x 49 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 495 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínky 200 Kč (2 x 100 Kč) a smluvní pokuty ve výši 150 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě vyplatila žalobkyně žalovanému na jeho účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru společně s poplatkem ve výši 165 Kč, jenž představuje úrok ve výši 48,3 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednání, že v případě prodlení je žalobkyně oprávněna účtovat náklady za vymáhání ve výši minimálně 100 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru. Ve smlouvě byly dále sjednány doplňkové služby, a to služba expresní výplata za 199 Kč, služba SMS servis za 49 Kč měsíčně, služba bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně a služba za možnost prodloužení doby splatnosti o 30 dnů – korunový odklad ve výši 495 Kč /viz předsmluvní informace na č.l. 24, sazebník poplatků na č.l. 35, úvěrová smlouva na č.l. 28, potvrzení o zaslání částky na účet žalovaného na č.l. 43 Totožnost žalovaného byla ověřena zaslanou kopií občanského průkazu /viz č.l. 31, přičemž uvedený doklad nebyl veden v době sjednání smlouvy v evidenci neplatných dokladů /viz on-line databáze/. Žalovaný rovněž zaslal potvrzení, že je majitelem účtu č. bankovní účet /viz potvrzení na č.l. 34, z něhož uhradil verifikační platbu ve výši 1 Kč /viz přehled plateb na č.l. 33 Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena nahlédnutím do dostupných registrů příjmení a NRKI, příjmení a ISIR, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný má 2 existující dluhy, které splácí souhrnnou částkou 9 881 Kč měsíčně /viz dokumenty na č.l. 68 až 73/. Žalovaný dne 16. 9. 2020 zaslal na účet žalobkyně 1 Kč, což v souladu se smlouvou znamenalo, že požádal o prodloužení doby splatnosti o 30 dnů, za což mu byl účtován sjednaný poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovanému účtovala v souladu se smlouvou poplatky, smluvní pokutu i poplatek za vymáhání ve výši 2 x 100 Kč /viz přehled plateb na č.l. 33 Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 5. 3. 2021, který byl odeslán dne 8. 3. 2021 /viz dopis na č.l. 41 a poštovní podací arch na č.l. 42
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně vycházela z čistého příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč, aniž by však prokázala, že tento příjem byl ověřen. S ohledem na věk žalovaného, kterému v době sjednání úvěru bylo necelých 20 let, přičemž v rámci zkoumání úvěruschopnosti mohla žalobkyně zjistit, že žalovaný již splácí dva úvěry souhrnnou částkou 9 881 Kč měsíčně, má soud za to, že bylo nezbytné, aby si žalobkyně skutečný příjem žalovaného ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného.
13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít.
14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 ).
15. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil celkem 2 Kč (1 Kč jako verifikační platbu a 1 Kč za využití služby korunový odklad). S ohledem na závěr soudu ohledně absolutní neplatnosti smlouvy, jsou neplatné i veškeré poplatky účtované dle této smlouvy. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 4 998 Kč.
16. Byť je smlouva o úvěru jako celkem neplatná, byl žalovaný vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 2. 10. 2020, přičemž došlo ke konkludentnímu prodloužení doby splatnosti do 1. 11. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 2. 11. 2020 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,25 %, avšak až od data, od kterého žalobkyně požadovala zákonné úroky přiznat.
17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnější žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % z plné náhrady nákladů řízení. příjmení náhrada nákladů řízení by činila 1 489 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Soud nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření žalobkyně ze dne 14. 12. 2021 a ze dne 21. 2. 2021, jelikož žalobkyně v tomto podání doplnila rozhodná tvrzení, která měla být součástí již návrhu ve věci samé, navíc tak učinila bez výzvy soudu. Soud proto přiznal na náhradě nákladů řízení částku 789,17 Kč (54 % z 1 489 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.